Zvyšování citlivosti

Pro mnoho lidí je dnešní doba velmi náročná. Povinnosti zvládají jen proto, že cítí povinnost a nezbytnost. Jsou unavení, vyčerpaní a to i tehdy, když nepodávají výkon. Toto se děje u těch, u nichž se probudila větší citlivost. Jejich vlastní systém se zcitlivuje, a proto ve větší intenzitě vnímá, co mu nevyhovuje, co jej oslabuje a co mu překáží. Někdo to má takto celý život, u jiného se citlivost probouzí až někdy v běhu života.

Reálně se to projevuje tak, že tam kde doposud nebyl problém, člověk byl smířen s tím, že to tak má se najednou objevuje cosi jako nesnesitelnost toho, jak to je. Tělo vnímá nepohodu a na tomto základě reaguje. Mysl je zmatená, přináší různé možnosti vysvětlení a řešení, někdy panikaří, protože se nemá čeho chytit, což vytváří obavy a pochybnosti. Celý systém jedince se chová jinak než dříve, v životě přibývá nepříznivých situací a člověk je zmatený. Chytá se dřívějších způsobů, které fungovaly, a zjišťuje jejich nefunkčnost.

Co se děje a proč se to děje?

Na celé planetě probíhá transformační proces. Někteří lidé jsou s tímto již mnoho let obeznámeni, jelikož potíže, s kterými se potýkají téměř všichni, se u nich objevily mnohem dříve. U někoho je to dvacet let u někoho deset a někteří nastoupili do procesu nedávno. nebo to vypadá,že se jich to vůbec netýká. Mnohokrát jsem přemýšlela proč to tak je? Jediným vysvětlením, které mi dává smysl je, potřeba určité posloupnosti, aby se život na planetě během transformačního procesu nezhroutil a nedošlo k ohrožení existence planety. I když se říká, že planeta by bez nás mohla existovat v klidu dál. Jenže mělo by to smysl?

Já stále zastávám názor, že vše je řízeno a počítá se s každým scénářem, tudíž existuje síla, nazýváme ji různě, která řídí i tento proces. Minulost je jasným důkazem, že člověk ztratil svou citlivost do té míry, až se dostal ke schopnosti planetě škodit a ničit ji. Tato necitlivost způsobila neschopnost uvědomování si následků toho, co člověk dělá, proto nastal čas k probuzení cítění a uvědomění, aby pocítil, uvědomil si a na základě toho pochopil. K tomu je potřeba událostí takové intenzity, která je vyšší než míra vlastní necitlivosti. Proto se nám nyní dějí v životech právě takové události, které plní pohár citlivosti až do té míry dokud nepřeteče. Právě to jsou situace, kdy jsme poté schopni udělat změnu v tom, co už se nám nelíbí, není pro nás přijatelné a snesitelné. Nebo se změna samovolně udá na základě vnitřní proměny nastavení. Zároveň to znamená, že setrváváme v těchto nepříznivých situacích tak dlouho, dokud tento pohár není naplněn. To je také příčinou v situacích, z kterých bychom nejraději unikli, ale není to možné, situace se stále opakují a my dokola prožíváme stejné utrpení, bolest či jinou nepohodu. Jinak řečeno, plní se pohár citlivosti, aby dosáhl té míry, kdy to náš systém vyhodnotí jako pro život nepřijatelné a postará se, aby se to v našem životě již nevyskytovalo.

Co má tedy člověk dělat, když to vypadá, že stejně nic dělat nemůže?

Nebudu zde již popisovat techniky nebo návody, které jsem popisovala v článku CO NÁM MŮŽE POMOCI V DNEŠNÍ DOBĚ a zároveň ve stejnojmenném videu, kde je článek načtený. Uvedu zde jiné možnosti, které také používám.

Nejprve je nutné si uvědomit, že pokud hledám venku viníky nepříznivých situací, ve kterých se ocitám, stavím se do role oběti. Role oběti není ve své podstatě špatná a může nám v životě být i nápomocná, ale v tomto případě, kdy se nechceme cítit jako oběť, naopak máme touhu si pomoci, potřebujeme tuto roli opustit. Už uvědomění, že se nyní chovám jako oběť, přináší krok ven z oběti. Dále je potřeba vnitřního rozhodnutí přijetí situace a to takovým způsobem, že uznám její existenci jako nutnou k tomu, abych byl osvobozen z něčeho, co v životě nechci. Jinými slovy uvědomím si, že můj systém mi takovouto situaci vytvořil, aby mě zbavil toho, co cítím, že je pro mě neúnosné a nepřijatelné a právě probíhá osvobozování. Takto situaci přijímám a cesta k úlevě je volná. Úleva vlastně znamená, zbavení se minulosti.

Dále je velmi nápomocné nehledat únik ze situace, pokud se sám nenabízí. Hledání cesty, jak z toho ven nás sice bude napadat, je to naše přirozená reakce ze zvyku, jenže působí kontraproduktivně. V této chvíli je nejlepší spolehnout se na vyšší síly, na ty samé, které nás do situace dovedly a počkat až samovolně vyplyne řešení. Někdy je to právě mysl, která potřebuje uklidnit a hledá rozumný výchozí bod nebo vysvětlující informace. Tehdy pomůže mysl uklidnit právě ujištěním sebe, že se čeká, co čas přinese a pak se uvidí, jak dál. Nebo se můžeme svěřit někomu, ke komu máme důvěru a o celé věci si popovídat. Už to, že o problému promluvíte s někým nezúčastněným, může přinést jakési východisko nebo přímo řešení. Naší mysli stačí často uklidnění informací, že se vlastně nic neděje.

Také se můžeme uklidnit informací, že když nic nejde udělat, znamená to, že nic dělat nemám s vědomím, že až bude třeba něco udělat, jednoduše to poznám podle úlevy, kterou to s sebou přináší.

Na druhé straně tento často nepříjemný proces zcitlivování nese i svá nemalá pozitiva. Člověk se stává moudřejším, vědomějším a počíná v sobě objevovat schopnosti a vědění, které byly skryty v místech necitelnosti a nevědomí. Více rozumí vztahu sám k sobě a vztahům k druhým lidem. Postupným zcitlivováním dochází k ucelování jeho života ve všech oblastech. Každý pozná, kdy to u něj začalo, ale nikdo neví, kdy to skončí.


Libuše Malinová



Zdroj: harmonickyprostor.simplesite.com/431514931/7005631/posting/zvyšování-citlivosti