Zvyk, který nám pomůže mít rádi sami sebe

Láska k sobě samému je nejdůležitějším vnitřním zdrojem. Je naprosto nezbytná k nepodmíněnému sebepřijetí a rozhodování.

Jakkoli to může znít podivně, mít se rád a přijímat se bez vnitřní kritiky neumí zdaleka každý. Kořeny této neschopnosti tkvějí v dětství: dítě se nenaučí mít se rádo, jestliže mu rodiče, především matka, nebyli vzorem láskyplného vztahu k jeho osobě.

Pokud se nám v dětství nedostávalo mateřské lásky, bude tento nedostatek součástí naší vnitřní struktury po celý zbývající život. Nejspíš už jste četli nebo slyšeli o vnitřním Dítěti, vnitřním Rodiči a vnitřním Dospělém. Deficit lásky k sobě samému vzniká tehdy, když s naším skutečným rodičem (a následně i s tím vnitřním) něco není, jak má být: není vůči našemu vnitřnímu Dítěti laskavý, milující a pečující, zaujímá k němu pouze kontrolující, kritickou, agresivní, zavrhující a chladnou pozici. Jinak řečeno, zkuste si představit, že uvnitř vás žije někdo pro vás velice důležitý, kdo vás však nemá rád.
Podle čeho se dá poznat, že se člověk má rád, že si váží sám sebe? Na terapeutických skupinách se setkáváme s následujícími odpověďmi:

Mít se rád znamená:
Dbát na sebe a starat se o sebe;
Přijímat se bez vnitřní kritiky, bez pocitů studu nebo viny;
Vážit si sám sebe, uznávat jedinečnost svého vnitřního souboru vlastností, talentů a schopností;
Pokládat se za hodného všeho nejlepšího;
Jednat s druhými jako rovný s rovným, bez pocitů méněcennosti, beze studu nebo viny;
Chránit své zájmy;
Uspokojovat své potřeby;
Dovolovat si žít pro potěšení.

A podle čeho se dá poznat, že se nemáte dost rádi?
Jste lhostejní ke svému zevnějšku a zdraví;
Jste sebekritičtí, ustavičně «na sobě pracujete», nějak se zlepšujete;
Při jednání s jinými lidmi pociťujete svoji méněcennost. Pokládáte se za něčeho nehodné — materiálních výhod, spokojenosti, vzdělání, harmonických vztahů; máte pocit, že si to nezasloužíte;
Máte-li se rozhodnout, dáte přednost uspokojení potřeb někoho jiného před svými, načež se cítíte být obětí.

Můžeme se v dospělosti naučit mít se rádi? 
Možné to je, i když velice těžké. Vyžaduje to soustředěnou pozornost. Podle mého názoru nám k ovládnutí tohoto vnitřního zdroje pomáhá následující:

1. Umění malých krůčků
Jak se to dělá? Pravidelně si připomínáme svůj úkol a vracíme se do okamžiku tady a teď cestou naslouchání vlastnímu tělu, myšlenkám a pocitům. Všímáme si i těch nejmenších ohnisek nespokojenosti či nepohodlí a snažíme se jich zbavit.

Když nás například něco bolí nebo někde v těle cítíme napětí, místo promasírujeme, zaměříme na ně pozornost, soustředíme dech i energii a vyvineme všechno úsilí, abychom se nepříjemného pocitu zbavili. Pokud na nás táhne, zavřeme ventilaci nebo si přesedneme. Pokud je nám nepříjemný nelad kolem nás, neodkládáme úklid, nastolíme malebný pořádek, který nás bude těšit na pohled. Máme-li hlad nebo žízeň, toužíme po čerstvém vzduchu – vyjdeme si vstříc. A když nás přepadne chuť na něco konkrétního, třeba na kávu se skořicí, neváháme si ji pečlivě připravit a s požitkem vypít.

2. Pečující vnitřní rodič
Buďte sami sobě pečující maminkou. Hýčkejte a milujte své vnitřní Dítě. Všímejte si péče vnitřní Maminky, radujte se z ní i ze sebe. Můžete si třeba pořídit deník a zapisovat všechny případy, kdy jste dokázali uspokojit i ty nejmenší svoje potřeby. Chvalte se za to.

3. Hranice
Při styku s jinými lidmi se sebeláska projevuje včasným vymezením hranic. Právě tomu by se mnozí z nás měli učit. Tady může pomoci psychoterapie. Pokud se tomu chceme naučit sami, musíme vycházet z toho, že naše tělo na narušení hranic reaguje. Je třeba rozvíjet svou vlastní citlivost, pozorovací schopnosti, vědomost, přítomnost v daném okamžiku, abychom nejenom včas postřehli tělesné signály, ale také na ně ihned dokázali reagovat jasným vymezením hranic. Když k vám například někdo přistoupí příliš blízko, poruší tím vaši intimní zónu, kam mají přístup pouze vaši nejbližší. Jakmile cizí člověk poruší neviditelnou hranici, tělo okamžitě reaguje – vzniká například sotva pozorovatelné napětí v břiše a lehce se mění rytmus dýchání. Postřehnout tyto tělesné signály včas a říci «stop» nebo «ne» je pro mnoho lidí těžké, avšak je to schopnost, jehož význam je jen těžko ocenitelný.

Zvláště složité je rozhodování mezi vašimi potřebami a potřebami někoho blízkého, milovaného a důležitého. Jste například k smrti unavení a děti s vámi chtějí jít ven. Pro co se rozhodnout? Budete z lásky k sobě odpočívat, nebo zvítězí rodičovská povinnost?

Také zde dobrou roli sehrává deník a zapisování všech epizod, kdy jste uhájili své hranice a rozhodli ve prospěch svých potřeb a svého zájmu.

Pouze z lásky k sobě může vyrůstat skutečná, upřímná láska k jiným lidem. Kdo neumí milovat sám sebe, neví, jak milovat někoho jiného.
​

Zdroj: ​https://www.pronaladu.cz/zvyk-ktery-nam-pomuze-mit-radi-sami-sebe/