Máme dva druhy zodpovědnosti. Ta první je naše, ta druhá není naše. Svou zodpovědnost je dobré si uvědomovat, vnímat, co znamená, být zodpovědný za svůj život. Zodpovědnost dřívější doby byla o tom, jací jsme byli v očích jiných. Uspokojovalo nás mínění druhých, že jsme spolehliví, pracovití, dochvilní, řádní občané. Znamenalo to být společensky plnohodnotný. Doba se, ale změnila a zodpovědnost, která zahrnovala především materiální povahu života, se přehoupla k polaritě zodpovědnosti za sebe, za svůj život. Tím odpadá důležitost být sociálně přijatelný a nabírá na důležitosti být sám sebou.
Co znamená zodpovědnost za svůj život? Uvědomění, že jen já nesu zodpovědnost, za to, co se mi děje a jen já to můžu změnit, pokud se mi to nelíbí. Uvědomění, že život není jen růžový a aby růžový byl, je třeba pracovat na sobě, což přinese mnoho nelehkých chvil. Uvědomění, že tyto chvíle znamenají, že procházím učením se o sobě, o svém nitru a že je důležité uznávat, jak se tam cítím. Uvědomění si, kde cítím nesoulad a neupřímnost k sobě sama. Uvědomění, zda se navenek chovám tak, jak cítím uvnitř. Uvědomění, že i to, co se mi na mě nelíbí, jsem já, jen jsem to ještě za své nepřijal. Uvědomění, že to, co se mi nelíbí, není špatně, je to jen obraz toho, co nechci. Uvědomění, že přemýšlením o jiných a vytváření určitých závěrů o jejich konání, obírám sebe o sílu a je o možnost posunu. Uvědomění, že tím svou sílu ztrácím a nechávám ji napospas kdoví komu a stavím sebe do role manipulátora. Tomuto se říká, přebírat zodpovědnost za jiné. Nepleťme si to s tím, že už bychom neměli pomáhat a podporovat, jen je třeba se naučit rozlišovat mezi tím, kdy konáme pro dobro někoho i své, tudíž vesmíru a kdy se do věcí jen pleteme. Pokud se necháme vést svým srdcem, nemůžeme dělat nic špatně, srdce vždy rozezná pomoc od přebírání zodpovědnosti. Srdce reaguje klidem a harmonií, tedy dá se říci neutrálně, když jsme k určité pomoci či podpoře vedeni. Naopak reakce ega je vždy podmíněná a vyvolává pocity v extrému polarit. Takovéto pocity jsou známkou jednání z ega, nikoliv srdce a může nám být u toho i hezky, přesto se děje to, že přebíráme na sebe zodpovědnost jiného. Když cítíme lítost, rozhořčení, pobouření, rozladěnost, pohrdání, odpor apod. nad určitou situací, která se nás přímo netýká, je to jen ukazatelem na to, že sami v sobě máme nezpracovaná témata. Nevypovídá to nic o dotyčné situaci, ale my jsme zvyklí reagovat dříve, než bychom to celé pojali jako signál z našeho nastavení. Vstupujeme do stavu převzetí zodpovědnosti za tuto situaci a to je to, co nám pak nedělá dobře a přináší disharmonické naladění. Proto se říká, že máme být pouhými pozorovateli. Pozorovatel jen sleduje, co jemu situace přináší, jaké v něm vyvolává pocity a s tím pak dále pracuje. Člověk, který se situací nechá strhnout, okamžitě odevzdává svou sílu, na kterou už čekají všelijaká stvoření různých úrovní a forem. A pokud to člověk dělá často, tak tato stvoření jsou jeho věrnými pronásledovateli, čekajícími na vhodnou příležitost, ba doslova příležitosti vytváří. Proto mějme na paměti, že vše, co se kolem nás děje je jen hra, která je odrazem našeho nitra. O zodpovědnosti se toho dá napsat mnoho, zmínila jsem jen to, co mi momentálně přichází jako nejdůležitější. Z toho všeho vyplývá jeden závěr. Važme si zodpovědnosti a dobře s ní nakládejme, protože jde ruku v ruce s naší silou. Laura Libuše Malinová Zdroj: http://harmonickyprostor.simplesite.com/ |
Details
This section will not be visible in live published website. Below are your current settings: Current Number Of Columns are = 3 Expand Posts Area = Gap/Space Between Posts = 10px Blog Post Style = simple Use of custom card colors instead of default colors = Blog Post Card Background Color = current color Blog Post Card Shadow Color = current color Blog Post Card Border Color = current color Publish the website and visit your blog page to see the results
|