Zaměřte pozornost na dostatek

Děláme to všichni, s oblibou kritizujeme vše okolo nás, práci, partnera, přátele, situace. Proč máme takovou potřebu zaměřovat se jen na negativní momenty v našich životech?

Možná je to naším nastavením, takový český pesimismus, mít pocit, že nám stále něco chybí ke štěstí. Obecná nespokojenost, dloubání do minulých bolestí, strach z budoucích chvil. Tato rovnice se nikomu nevyhýbá, ale nemusí být trvalá, co myslíte?

Určitě znáte věty typu "na co myslíš, to také přitahuješ "nebo"na co myslíš, to roste". V současné době je velmi populární přepínat mysl na pozitivní myšlenky, zásobovat ji afirmacemi, opakovat si mantry se zněním, že již teď se mi daří a doplňovat jednotlivá přání za začátek sousloví JÁ CHCI.

CHCI být šťastná, milovaná, zdravá, úspěšná, bohatá, apod. Co chcete vy? Uměli byste takový seznam napsat během chvilky, jsem si tím jistá. Často od svých klientů slýchám, ale JAK to udělat, aby se mé chci stalo realitou? Lidé hltají jeden návod za druhým, snaží se uplatňovat zákon přitažlivosti, modlí se, prosí, vizualizují si svoji vysněnou budoucnost. A ono ne a ne to přijít.

Úplně chápu, že propadají panice a nedůvěře v tyto metody nebo ve svoji schopnost přivolat toto vesmírné štěstí. Stačí si prý jen objednat jako z katalogu na e-shopu, vybrat si a bude vám to doručeno až ke dveřím.

Je potřeba si říct, že Vesmír/Bůh/víra, říkejme tomu, jak každý chceme, opravdu funguje na bázi toho, jak smýšlí naše mysl. Je samozřejmé, že pokud jen hořekujeme, vnímáme svůj život stále jako nedostatečný, nevážíme si toho, co již máme a máme pocit, že spokojení můžeme být jedině tehdy, když se nám splní všechny naše touhy, nemůže nám být dáno nic než jen negace, protože reaguje na to, co my vysíláme.

Ne nadarmo se říká, že sklenice je buď poloplná nebo poloprázná, každý ji vnímá dle svého nastavení. Pesimista ji vidí spíše prázdnou, optimista spíše plnou. Stejně tak to funguje s jakoukoli situací v našem životě, pokud dokážeme na všem nacházet to dobré, umíme poděkovat za to, co již máme nyní a vnímáme překážky spíše jako lekce, zkoušky nebo možnosti růstu, bude se nám lépe dýchat a žít. Zmizí tlak, přijde uvolnění, a to v momentě, kdy pochopíme, že o všem rozhodujeme jen my sami.

Můžeme si to vyzkoušet na jakékoli situaci, která přijde nebo si vzpomenout na nějakou minulou zkušenost. Kamarádka/partner nám například zruší setkání, které máme naplánováno déle a těšíme se na něj, můžeme se urazit, naštvat, nechat si tím otrávit celý zbytek večera a rozpoutat hádku, která nás bude trápit ještě další dny. Nebo se na to podívat z jiné (pozitivnější) stránky, co když je pro nás lepší zůstat doma? Možná jsme už dlouho nerelaxovali, nebo máme povinnosti, které stále odkládáme nebo se jen zkrátka máme naučit si vystačit sami se sebou a nebýt upnutí na plánech s druhými.

Mohla bych o tom povídat na stohy papíru, dříve pro mě zrušený plán byl doslova pohromou, neuměla jsem se vůbec přizpůsobit té nové situace, byla jsem závislá na lidech a nechtěla být sama se sebou ani minutu, hledala jsem každou možnost, jak si přeplnit dny setkáními s druhými, aby mi bylo dobře. Vydržet sama se sebou, respektive se svými myšlenkami, bylo něco nepřekonatelně náročného.

Dnes mi zrušený sraz i občas udělá radost, protože mám o to víc času sama na sebe, nebojím se už být jen ve své společnosti, umím si to užít, aniž bych se cítila méněcenná. Samozřejmě tady zapůsobila sebeláska, vyléčila jsem všechny negativní pocity, které jsem se sebou prožívala, přijala se taková, jaká jsem a postupně mi se sebou začalo být příjemně. Jsem velmi vděčná, že jsem na sobě začala pracovat, přiznala si strašáky a našla odvahu léčit všechny komplexy. Protože být závislý na druhých je velmi bolavé, kdykoli nejsou blízko nebo nás odmítnou, připadáme si naprosto sami a opuštění.

Vraťme se k vnímání dostatku/nedostatku. Už jsme si řekli, že stačí jen ovládnout naši mysl, abychom se stali my těmi pány, kteří rozhodují o tom, jak budeme na dané situace reagovat. Zaměřme se na dostatek, na to, že o nás je skvěle postaráno, že jakákoli situace, ať se nám na první pohled může zdát špatná, se děje pro naše dobro, buď nás to má něco naučit nebo se na konci ukáže, že nám to přineslo štěstí. Dobrými pomocníky jsou trpělivost a vytrvalost. Všechno se děje pro náš prospěch, to si pamatujme. Někdy se život může zdát těžký, nesnesitelný nebo jinak náročný, ale když se zaměříme na dostatek toho dobrého, budeme vnímat, že my jsme tady proto, abychom si všechno užili, že všechno přijímáme s pozitivním přístupem, bude těch sklenic plných více a více.

Přeji nám, abychom se z pesimismu postupně měnili v optimisty, aby pro nás bylo přirozené vnímat život jako dar a abychom šetřili slovy kritiky a místo stížností hledali na tom dnu něco pozitivního. Když se totiž zaměříme na dostatek, na klady, nejenom, že ubude záporů, ale bude se nám radostněji žít. Nezapomeňme, to na co myslíme, roste :-) 
​

Autorka článku: Adéla Chytilová
​Zdroj:  www.sebe-laska.cz