Základy - Programování

Mozek je plně programovatelný. Co do něj dáme, to budeme žít. Spousta z toho, co v něm většina z nás má, však není naším dílem.

Programování mozku není vůbec nic složitého, zvládá to kdekdo, málokdo však zvládá bránit se nechtěným implantacím. K tomu už je potřeba buď ten nejzdravější selský rozum, a nebo pochopení principu programování. Pokud se chceme v něčem změnit, je potřeba vypátrat ten který program, anulovat jej, a vytvořit nový.

Programy jsou obyčejné věty. Věty se skládají ze slov, a slova mají významy. To je celé.

Programů máme hodně druhů, nebo pro ně přinejmenším máme dost různých názvů. Příkladně afirmace. Afirmace jsou větičky, které si říkáme, když se chceme změnit. Zajisté si všichni vzpomenete na dobu, kdy se spousta lidí zbláznila do pozitivního myšlení, kdy lidé chodili a hlásali věci jako „nemám nadváhu“, v lepším případě „jsem štíhlý (á)“..

Proč to většinou nefungovalo?
Asi těm lidem neřekli všechno..
..a to nebude náš případ!

Pravidla
Pravidla jsou jasná.
Při vymýšlení programu musíme dbát v prvé řadě na to, čemu rozumí podvědomí, protože je to podvědomí, co se chystáme modifikovat.

Nahradit program v podvědomí lze dvěma způsoby. Buď starý program přebíjíme, a nebo prostě vyměníme. Přebíjení programu znamená úmorné opakování nového programu v poměru minimálně 6/5 vůči starému. Když jste 5x řekli „Jsem blbej“, musíte 6x říct něco pozitivnějšího, třeba „Jsem moudrej“. Neříkejte „Nejsem blbej“.

Výměna sama o sobě znamená odstranění starého a naroubování nového. Je to samozřejmě, když člověk ví, jak na to, daleko efektivnější a posléze to probereme.

Nikdy se vám nepodaří nahradit program jenom změnou myšlení. Je nutné změnit představu o sobě. Ideální je změnit myšlení v důsledku změny představy o sobě. Pokud chcete nahradit jen myšlenku, dejte pozor, aby změna představy bezprostředně následovala. Znamená to zjistit, odkud se ona myšlenka vzala atd.

Samozřejmě, nezjistíte, co si nepřiznáte a nepřijmete. Přijetí je jaksi základním předpokladem změny.

Dalším pravidlem je odhalit program základní. Totiž, programů máme dva druhy. Vždycky je jeden základní, kterému bychom mohli říkat otcovský, a z něj bývají odvozeny další, kterým tu budu říkat dědičné.

Programy jsou záležitostí podvědomí. Podvědomí má několik vlastních zásad a bude dobře si je popsat.
​
Podvědomí
Podvědomí je paměť, obsahující vzpomínky na všechno. Všechno znamená to, co se stalo, co se stane i to, co se mohlo stát. Naší pamětí je podvědomí, a všechno, co z podvědomí pustíme do vědomí se může začít dít.

Podvědomí vynechává zápory, nerozumí ironiím, sarkasmům, ignoruje přenesené významy, jinotaje atd. Pracuje se slovy, přesně tak, jak jsou řečena a co původně znamenají. Podvědomí pracuje i s pocity, a slova a pocity skládá do programů. Jde právě o to, čím se ve svých slovech zabýváte.

Věta nejsem kuřák je pro podvědomí stejná věc jako jsem kuřák. Zpracovává se slovo jsem, a slovo kuřák. Jsem nekuřák je stejná věc. Rodičova slova „ty jsi blbej“ v nás také něco udělají..

Zaprvé když mu to vrátíme, odkáže nás do příslušných mezí („To se týká tebe, ne mě“), čímž to utvrdí, vyvolá pocit nespravedlnosti a frustrace, protože on to byl, kdo nám neporozuměl, ne my jemu.. Tohle si podvědomí přebere jako princip „Jsou věci, které mohou všichni kromě mne“. Strašně nebezpečné.

Zadruhé, protože nerozumíme tomu, proč se rodič takto chová, v nás vznikne blok, ke kterému se později, až pochopíme blbý = neschopný atd., přidá víra ve vlastní neschopnost. Tady už se pracuje s dědičností, a bude to trochu delší. Rodiče podmiňují svůj vztah ke svým dětem svým uspokojením. Pokud dítě rodiče neuspokojí, třeba udělá něco, co se rodičovi nelíbí, rodič kromě slov, která pronese také zaujme k dítěti nějaký postoj a ten se projeví v tónu, kterým ona slova pronese.

Slova „ty jsi blbej“ doprovázená pocitem zhnusení či odporu a postojem odmítnutí dítěte měla dát najevo: „Takhle ne!“, ovšem dítě si to v prvé řadě přeloží tak, že tady není vítáno. Udělejte to víckrát, a tento pocit se v něm usadí. Teprve na základě tohoto pocitu si dítě vytváří katalog situací, které nesmí dělat, aby se nedostalo do stavu nepřijetí od ostatních, a třeba se tam opravdu nedostane..

Výměna
Problém je ten, že dítě se tak už (podvědomě) dívá samo na sebe, a veškeré jeho jednání je tím poznamenáno. Už je tam program otcovský, a kromě něj i dědičný.

V podvědomí je takto uloženo vše, co jsme prožili. To že si na něco nepamatujeme vědomě nehraje absolutně žádnou roli, a pokud v našem životě nastane nějaká situace podobná tomu, co už tam máme, rychlostí myšlenky se nám z podvědomí vnutí schéma, jak se zachovat. To jsou ty situace, kdy potom říkáme věci jako: „Nevím, co se to stalo. Nějak to ze mě vyjelo, nebo co..“.

Výměna programu je nemožná pro lidi, kteří neví, co to program je. Většina lidí, kteří provozovali pozitivní myšlení to nevěděla. Oni se dozvěděli jen to, že stačí nějak myslet a ono se to nějak projeví, což je, samozřejmě, pravda. Potíž je v tom, že to, co se dozvěděli není celé, a to, co z toho zbylo zapříčinilo, že většina projevů se omezila na strašlivý vnitřní rozpor v lidech, kteří nevěděli zbytek.

Další část pravdy je ta, že si sami určujeme principy, podle kterých budeme žít. Programy jsou velmi komplexní, většinou jich je v člověku velmi, velmi mnoho, a bývají dědičné. Dědičnost momentálně myslím takovou, kdy na základě jednoho programu jich vzniká celá další řada.

Příklad programu „Jsme blbej“ běžně vycházívá z celkového životního programu „Jsem naprostá nula“. „Jsem naprostá nula“ je v tomto případě způsob celkového zařazení jedince ve společnosti – tedy program nadřazený, původní, otcovský.

Na jeho základě vzniká celá řada programů, od onoho „Jsem blbej“ přes „Jsem k ničemu“ až po závažné záležitosti typu „Nezasloužím si Lásku“. V posledně jmenovaném programu tkví příčiny např. žárlivosti, pochybností o partnerovi atd. Programy mají strašlivý dosah.

Jde o to, že když neodstraníte program základní, mají dědičné programy tendenci se vracet nebo modifikovat, aby zůstala zachována platnost programu otcovského. Odstraňování dědičných programů se tak může zvrhnout v boj s mnohohlavou saní, jednu hlavu setnete a tři jiné narostou. Pro někoho však má tento rozpor kouzlo zdroje napětí a adrenalinu. Jsou například lidé, kteří si raději celý život budou hýčkat nějakou křivdu, než by se změnili.

Postup
Pokud chcete něco opravdu změnit, musíte nutně poznat pravdu o sobě se všemi souvislostmi. To obzvlášť ze začátku nebývá dost dobře možné, rozsah škod, na člověku napáchaných naší společností je hodně hodně velký.

Proto si pomůžeme jinak, prohlášením záměru a jistým rozhodnutím. Prohlašte jasný záměr, čím se chcete stát. Aby nevznikla mýlka: nebudeme hlásit „Mám záměr, že se chci stát …“! Prohlásíme „Mám záměr stát se …“.

Záměr vás povede tou nejlepší cestou. Velmi mu napomůžete, když se rozhodnete poznat Pravdu. To znamená, že prohlásíte: „Rozhoduji se pro Pravdu, ať už je jakákoliv. Od této chvíle Já Jsem Pravda, Cesta i Život! Mám záměr stát se …“.

Můžete také použít sílu záměru tímto způsobem (viz výměna): „Mám záměr nahradit své kouření …(a doplňte nějakou činnost)“.

Prohlašujte to každý den, nejlépe hned ráno. Přidejte „Mám záměr prožít tento den“. Šlápněte do toho. Váš život se změní k nepoznání. Ochutnejte jej..

Výměnou samotnou myslím, jak už jsem psal, odstranění starého a implantaci nového. Pokud tedy známe pravidla, nástrahy, postup i to, jak na podvědomí, můžeme se do toho pustit.

Ono by ani tak nešlo o výměnu. Nám šlo původně o odstranění. Jenže po odstranění programu se utvoří prázdné místo, a pokud ho něčím nezaplníme, může se toho ujmout zvyk, a program se může dostat zpátky. To není účelem, a shořelo na tom docela dost lidí.

Příklad
Vezmeme si příklad kouření. Tak předně si sepíšeme nebo aspoň v hlavě dáme dohromady všechny důvody, proč jsme začali kouřit. Pak důvody, kvůli kterým chceme přestat. Takže příkladně: kouřili všichni a nechtěl jsem být stranou, hodilo se mi to, když se na mě někdo snažil přehodit pocity, kterých byl plný, je to super pocit..

Teď by bylo na místě zjistit, proč je to super pocit, takže řekněme, že se nám líbilo za tu cigaretu se schovat.. Pokračujeme – proč chceme přestat? OK, smrdí to partnerovi, leze to do peněz, doktoři mají blbé pindy.. Všichni okolo tvrdí, že je v mém zájmu nekouřit, přitom se zdá, že sledují jenom nějaký zájem svůj..

Tak vážení, když zjistíte, že jde jen o zájmy ostatních, buď kuřte dál a vykašlete se na přestávání, a nebo to prostě odložte, dokud nenajdete svůj vlastní zájem.

Víte proč? Protože žádná změna, která nejde zevnitř, z vaší vnitřní potřeby není trvalá. Pokud se třeba rozejdete s partnerem, kvůli kterému jste přestali kouřit, první, co se stane bude, že zase začnete.

Kromě toho, kdybyste přestali kouřit kvůli partnerovi, negativně by se to odrazilo na vašem vztahu – pořád by se vám vracely myšlenky o oběti, kterou jste přinesli a neustále byste měli podvědomou tendenci požadovat po partnerovi totéž, a to žádný člověk dlouho nevydrží.

Najděte si svůj důvod. Lidská mysl je velmi vynalézavá, určitě na něco přijdete. Pak, když už máte svůj vlastní zájem přestat kouřit, použijte „Slovíčkaření“ a všech výhod minulého času.

Mějte připravený nový, pozitivní program jako např. rozvinutí nějakého svého zájmu, a nachystejte si něco, co uděláte, kdykoliv dostanete chuť na cigaretu, jako třeba někdo udělá deset kliků, někdo si dá facku nebo cokoliv, napište třeba básničku.

Ono až vás bude bolet ruka od fackování nebo od kliků, nebo třeba až vám vyjde slušně zaplacená sbírka básní na krvavém papíře, rychle si rozmyslíte, jestli ještě někdy dostanete chuť na cigáro. Pak si teprve můžete gratulovat k definitivnímu nekuřáctví.

Souhrn
Koukání do následujícího textu může ve vás způsobit změny na podvědomé úrovni. Jsou to afirmace seřazené za sebou tak, že tak trochu dávají smysl i jako text. Afirmace je cizí slovo pro větičky, které si můžeme použít jako nové programy.

Všichni jsme schopni produkovat své vlastní afirmace a vymýšlet své vlastní způsoby, jak na sebe působit a jak svůj vývoj co nejdříve dospět do úspěšného konce (a nového začátku).
​
*Vidím to, co jsem. * Nemohu vidět to, co nejsem. * Mám odpovědnost za to, co vidím. * Jsem to, co myslím. * Mám odpovědnost za to, co jsem. * Když změním (své) myšlení, změním (svůj) svět. * Nemohu změnit to, co nevím, že mám. * Všechny části sebe sama mohu před sebou schovat. * Všechny části sebe sama mohu kdykoliv objevit. * Mám odpovědnost za to, co objevím. * Co objevím, mohu přijmout. * Co nepřijmu, nemohu změnit. * Co nepřijmu, toho se nemohu ani zbavit. * Co přijmu, mohu zpracovat. * Co zpracuji, nemám potřebu zahazovat, protože mám možnost volby. * Co zvolím, budu od příštího okamžiku prožívat. * Je má volba, co prožívám. * Přijímám odpovědnost za to, co prožívám. * Není možné být zodpovědný vůči někomu jinému, než sobě. * Není možné být věrný někomu jinému, než sobě. * Žiji svůj vlastní život. * Můj vlastní život je můj vlastní výtvor. * Přijímám svůj život jako svůj výtvor. * Cokoli se mi nelíbí na mém výtvoru mne neznepokojuje, protože vím, že vše co přijmu mohu kdykoliv změnit. * Nemohu změnit, co nepřijmu, stejně jako žádný rodič nedokáže změnit své dítě, dokud ho nepřijme takové, jaké je. * Jsem rodičem svého života. * V každém okamžiku se rozhoduji, kým chci být. * V každém okamžiku se ptám, jsem opravdu tím, čím chci právě být, jsem opravdu tou nejvyšší pravdou, kterou znám? * Odpověď určuje mé myšlení. * Mé myšlení určuje můj příští okamžik. * Každý okamžik mého života má svou přesnou příčinu v mém myšlení a v mých slovech. * Každá příčina má svůj následek. * Sleduji každou svou myšlenku, jak uzrává v čin. * Sleduji řetězení akcí a reakcí ve svém životě. * Mám přehled o svém životě. * Jakákoli změna je možná okamžitě, protože vím, co k čemu vedlo. * Tvořím svůj život. * Jsem, který jsem.*


Zdroj: http://styl.diroslovi.cz/zaklady/programovani.html