Vyšší pohled na život člověka

Člověk jako bytost Země si připadá nedokonalý a slabý, je jako list ve větru, zmítaný pochybnostmi, žloutnoucí a sesychající, pokud nedostává svou výživu. Je to iluze, která člověka udržuje ve střehu a v obavách, aby nedokázal projevit sebe samého, aby nedokázal nalézt sebe samého a projevit božství v této realitě. 

Člověk však hledá cesty k tomu, aby sám sebe posunul, aby se dokázal přizpůsobit a aby vynikl, aby splýval s prostředím. Lidé celého světa mají stejný cíl. Většinou si ho však nejsou vědomi, neboť jsou pohlceni svými vlastními nedokonalostmi, svými obavami a strachy. Je zde rozpor. Jak být tím, kým jsem? Jak mohu projevit sebe sama ve světě, který není přátelský k rozvoji ducha, ale podporuje hromadění a boj o moc? Odpověď nalezne každý, kdo ji hledá. Mnohdy však její nalezení může trvat věky. A někdy také trvá, než člověk pochopí, že tento způsob života je pro něho zkázou. Že potřebuje otevřít oči a dívat se kolem sebe.

Tento svět je nádherný a plný barev. A může být ještě krásnější, pokud člověk v sobě najde sílu, aby prozřel. Aby ten svět viděl. Dívat se a vidět, to jsou dvě rozdílné věci. A dokud toto člověk nepochopí, pak bude stále žít ve světě šedi. Láska občas dokáže jeho svět zbarvit, ale člověk si stav lásky nedokáže udržet. Zanedlouho se z citu lásky stává připoutanost, závislost nebo boj o svobodu a často také boj o moc. Stále stejné programy, které se předávají z generace na generaci, stále stejné programy, které mnohdy vedou k zániku lásky stejně tak, jako stále stejné programy nutí člověka, aby s druhým bojoval, místo toho, aby dokázal být velkorysý, aby dokázal být soucitný a ohleduplný.

Tento svět je světem hraní si na cosi, kým člověk není. Je ale také světem, kde člověk skrze zkušenost dokáže nalézt svou pravdu a svůj cíl. Kdy člověk dokáže uvolnit zátěž, kterou sebou nosí. A pokud dokáže sám sebe rozsvítit jako lucernu, pak také je schopen ukazovat cestu nejen sám sobě, ale také zářit ostatním. Cesta člověka je obtížná, ale zároveň krásná a dobrodružná. Je tím zajímavější, čím je člověk bdělejší a dokáže vidět, že není sám, že je mu pomáháno, že je milován a že to, co nosí v sobě samém, je jedinečný poklad.

Tím pokladem je božský zdroj, zdroj, který miluje bez podmínek, který je původcem všeho života. Z něj vše pochází a do něj se vše vrací. Zdroj, který je otcem i matkou, rodičovskou náručí, která chrání a v jejímž objetí každý člověk cítí klid v duši a zároveň ohromnou velikost stvoření a bytí, štědrost života a rozlehlost Vesmíru.  Tento svět je na pokraji důležitého zlomu. Jak bude dále vypadat svět člověka, však záleží pouze na něm samém a na tom, jak dokáže svůj svět ozdravit, jak dokáže svůj svět rozsvítit. Bůh v tobě ať ti pomáhá člověče.



Zdroj: zlata.dusicka.sweb.cz/new_page_4.htm