Velikonoční zamyšlení - Záchrana duše

Když jsem na sobě začala pracovat, měla jsem dobrý pocit z toho, že zachraňuji druhé.

Všichni, kteří se vydáváme na duchovní cestu - cestu k sobě, do svého srdce - máme potřebu zachraňovat druhé. Najednou v sobě chováme silný pocit: „Jsem tu pro druhé, abych jim pomáhal a zachránil je. Mám potřebu je léčit.” Jakmile přijde takovýto pocit ve vašem životě, nastupujete na cestu k sobě a učíte se prostřednictvím druhých si pomoci, zachránit se, a tím se vyléčit z toho, co jsem dosud žil a co už nechci žít. Začínáte se seznamovat s ezoterikou a díky ní s vesmírnými zákony. 

Stále více při cestě do srdce si člověk uvědomuje, že plýtval svým časem a netvořil. Má silnou potřebu tvořit a být potřebný pro druhé, aby časem zjistil, že svým tvořením  když pomáhá sobě, může pomoci i druhým. Když budu odpovědný k sobě, jsem odpovědný k druhým, učím druhé odpovědnosti ke mě, a tím se stávám zaměstnancem Vesmíru. Protože jakmile pochopíme odpovědnost, může nám Vesmír plnit naše sny a přání a trpělivostí a pílí nás vede k cíli. 

Vše, co člověk dělá pro sebe, dělá pro druhé. Vždyť je součástí všeho. Pokud se člověk chce zalíbit druhým a dělá něco pro ně, nemá to žádný význam pro něho ani pro druhé. Nežije to. Vše, co žije, pochází z daného člověka, z jeho srdce a jeho srdce je spojeno se srdcem druhých. Vše, co děláme proto, abychom se zavděčili a zalíbili, nemá hodnotu srdce, ale rozumu a tam se to nemůže spojit se srdcem druhých. Proto budeme stále více cítit, kdo co dělá proto, že se chce zalíbit a kdo to dělá skutečně ze srdce.

Pamatuji si dobu, kdy mi Vesmír vzkázal, že se nyní jedná u mě o záchranu duše. Nechápala jsem toto sdělení. Ale jakmile se člověk umí o sebe postarat, už se umí zachránit. Když se zbaví závislosti, nemá tolik pout, která mu neumožňují žít svobodu. Takže v první fázi se učíme mít rádi a znát své pocity a city prostřednictvím ezoteriky. V druhé fázi se učíme jít s vědomostmi do reality, abychom se uměli i o sebe postarat. Tak se může propojit nebe se zemí a já se můžu stát stabilní a celistvý. V této fázi již umím přežít bez druhých. Dokud se nemám rád a neumím se o sebe postarat, stále budu závislý na druhých a tudíž nesamostatný. 

Člověk se musí dostat do fáze, kdy začne chápat, že sám přišel, sám odejde a že i v životě je na vše sám. Tam jsou správně pochopena vesmírná pravidla. V samostatnosti je síla a uzdravení duše. Pan Dušek jednou vyprávěl, jak pobýval mezi indiány a dostal vysoké teploty. Ležel na zemi a indiáni ho jen překračovali a nevšímali si ho. Došlo mu, že ho nechají klidně umřít, když se on nevzpamatuje, a to mu dalo sílu se uzdravit. Když jsem si vzala svoji maminku před lety domů z nemocnice, protože doktoři mi řekli, že umírá, také se musela sama rozhodnout, zda najde sílu tu ještě být či odejde. Lékaři jí nasadili morfium a já si přečetla v návodu, že se morfium nesmí dávat lidem, kteří trpí bronchitidou, což byl případ mojí maminky. Proto jsem jí tenkrát řekla: „Mami, lékaři řekli, že umíráš a nasadili ti morfium. A tady jsem si přečetla, že se nemá dávat lidem s bronchitidou, proto se tak dusíš. Co kdybychom ho zkusili vysadit, a když ho budeš chtít znovu nasadit, dám ti ho.” Maminka byla v šoku: „Tak oni řekli, že umírám?” Celý život věřila lékařům, že jí ze všeho vytáhnou a moc dobře věděla, že se morfium dává lidem, kteří umírají. Najednou byla na svůj zdravotní stav taky sama a musela se vzchopit, aby tady se mnou mohla být další léta. Takže není to moje zásluha, že maminka ještě žije, ale její síla, že tu ještě chce být.

I v podnikání jsem vždy při svízelných situacích na to byla sama, a to mě zachránilo. Musela jsem zmobilizovat svoje síly. Tím jsem sílila a uzdravovala se. Silná mysl, silné a odolné tělo. Silné tělo odolává nemocem, slabé tělo je náchylné k nemocem. Proto v budoucnosti se lidé se silnou myslí budou převážně léčit sami silou myšlenky. Slabí samozřejmě budou stále hledat pomoc v lékařské péči.

Milí přátelé, 
přeji vám pohodové velikonoční svátky a hodně klidu v duši. Není třeba trávit čas tak, jak má být tráven, ale tak, jak mi dělá dobře na duši. A tak se nebojte v tyto dny věnovat pozornost sobě. Nebojte se opouštět staré kódy a pocity viny. Učte se být každý den tím, kým jste a vážit si toho, kým jste. Tím se učíte být stále přítomni jeden druhému srdcem a ne rozumem, který bourá city a nastoluje řád, který je třeba dodržovat. Daleko lepší je dodržovat řád v srdci, který se rodí skrze to, že se učím poznávat své pocity, a řídit se jimi. Buďte vždy sví a ostatní budou také sví. To vás učí být k sobě shovívavými a ne lehkovážnými.
S přáním pohody Zdenka Blechová


Zdroj:  ​http://www.zdenkablechova.cz/poselstvi-channelingem/zajimava-poselstvi/15_-tyden-2017