Třicetkrát od Antoina de Saint-Exupéryho

Spisovatel, pilot, Rytíř Čestné legie, nositel Velké literární ceny Francouzské akademie, filosof a humanista a za druhé světové války válečný letec Antoine de Saint-Exupéry (1900-červenec 1944) byl osobností s velkým uměleckým i lidským kreditem a je jedním z nejznámějších francouzských autorů. Tím nejsilnějším důvodem, proč tomu tak je, je nepochybně neobyčejně silný náboj lidství a člověčenství v jeho knihách. Patřil k autorům, kteří vždy cítili velikou zodpovědnost za své dílo, kteří psali nejenom rozumem, ale i srdcem.

Nosným tématem jeho děl je létání – jeho veliká vášeň a vedle spisovatelské kariéry hlavní náplň života. Prvek napětí jim dodává právě tato okolnost. Zároveň však v jeho dílech náleží velké místo úvahám nad světem, nad člověkem, nad přírodou, nad tím, co je a co není lidským bratrstvím a láskou.

Exupéry zemřel v troskách vojenského letounu. Své nejznámnější dílo napsal pouhý rok před tím. „Malý princ“ vyšel v roce 1943 a patří k padesáti nejvydávanějším knihám světa. Vydáno bylo více než osmdesát miliónů výtisků ve 180 jazycích a dialektech. Myšlenky této filosofické pohádky jsou stále aktuální a osloví každého – jako jedince i jako příslušníka lidského rodu.

O dospělých a dětech
Bojím se, že budu takový, jako dospělí. Nezajímá je nic jiného než čísla.
Všichni dospělí byli kdysi dětmi. Jenomže málokdo z nich si to pamatuje.
Dospělí hrozně milují čísla. Když jim řekneš, že máš nového kamaráda, nikdy se neptají na to nejhlavnější. Nikdy neřeknou: „Jaký má hlas? Na co si rád hraje? Chytá motýly?“ Místo toho se ptají: „Kolik je mu let? Kolik má sourozenců? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?“. A pak si myslí, že už ho znají.
Dospělí nikdy ničemu sami nerozumějí. Pro děti je hrozně únavné jim všechno stále a stále vysvětlovat a vykládat. Od dětí to vyžaduje hodně shovívavosti.
Když dospělým řekneš: „Viděl jsem pěkný dům z růžových cihel, za okny má pelargónie a na střeše sedají holubi“, nedokážou si ten dům představit. Musí se jim říct: „Viděl jsem dům za sto tisíc franků“. A hned volají: „Jaká krása!“

O lásce
Správně vidíme jenom srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.
Pravá láska začíná tehdy, když nečekáme nic nazpět.
Láska nespočívá v tom, že se díváme jeden na druhého, ale v tom, že se spolu díváme stejným směrem.
Jsi navždy zodpovědný za to, cos k sobě připoutal.
Nepleť si lásku s vlastnickým poblouzněním; z něho pochází to nejhorší trápení.
Neboť z lásky, na rozdíl od obecněho mínění, trápení nepochází. Trápení plyne z touhy vlastnit, a ta je opakem lásky.“
Milovaný kvítek v první řadě znamená zříci se všech ostatních květů.
Pokud miluješ bez naděje, raději o své lásce mlč.
Odloučení tě naučí skutečně milovat.

O přátelství
Lidé už nemají čas, aby něco poznávali. Kupují v obchodech věci už zcela hotové. A protože přátelé nejsou na prodej, nemají přátele.
Můj přítel mi nikdy nic nevysvětloval. Možná si myslel, že jsem stejný jako on.
Je velmi smutné zapomínat na přátele. Ne každý měl přítele. A já se bojím, že budu takový, jako dospělí zajímající se jen o číslice.
Přátelství poznám podle toho, že mě nemůže zklamat, skutečnou lásku podle toho, že mi nemůže ublížit.
Taková byla dřív moje Liška. Byla stejná jako tisíce jiných lišek. Ale já jsem ji ochočil a teď je pro mě jediná na celém světě.
 
O věčnosti
«A kde jsou lidé?“, promluvil znovu Malý princ. „V poušti je člověk tak sám…“ „Mezi lidmi je taky sám“, odpověděl had.
Existuje problém. Jediný na celém světě. Dát životu smysl.
Litujeme vždycky jediného: času, který uplynul, aniž by po sobě něco zanechal, dnů, které marně uplynuly.
I když je lidský život cennější než cokoli jiného na světě, vždycky jednáme tak, jako by na světě přece jen existovalo ještě něco cennějšího, než je lidský život… Ale co?
Žiješ ve svých činech, ne ve svém těle. Ty, to jsou tvé skutky – a jiné ty neexistuje.
Soudit sám sebe je mnohem těžší než soudit druhé. Jestliže umíš správně soudit sám sebe, jsi doopravdy moudrý.

Pouze pokud dokážeme dát smysl své roli na Zemi, i když je to třeba role maličká a nepatrná, pouze tehdy budeme šťastni.



Zdroj: www.pronaladu.cz/tricetkrat-od-antoina-de-saint-exuperyho/