Temnotou pro poklady

Vhled o ženském ponoru
Sfoukla všechny svíčky. Zhasnula světla a reflektory, umlčela reproduktory, vstoupila do úplné, dokonalé tmy, v níž její jasné oči nemohly vidět vůbec nic. Zůstala v tichu. Ticho Vesmíru.

Seděla v naprostém klidu, věděla, že je v bezpečí svého Srdce. Naladila se na jeho rytmus, poslouchala, slyšela. Viděla. Obrazy utrpení i radosti, Lásky i strachu. Jen tiše seděla a vnímala pokyn Srdce: naslouchej. Pomalu se pohnula a začala se pohybovat v rytmu, který cítila. Začala tančit v rytmu Srdce i Univerza. Ten určoval její pohyby, její vlnění, její chvění.

Svlékla se a přitom se nepřestala pohybovat. Zdálky k ní přicházely hlasy, šepoty, zvuky, záblesky, slova, výkřiky. Nebála se. Tančila a vnímala, jak její tělo pracuje. Jak se vlní a vzpíná a všechno pohlcuje. Odevzdala ozdoby a rozpustila si vlasy. Nepřestala se pohybovat. Viděla barvy bolesti i radosti. Natáhla k nim ruce a vložila si je do Srdce. Vlněním těla je vtáhla dovnitř. Nepřestávala se pohybovat. Pocítila proud tepla i brnění v celém těle, splynula s tmou, promíchala buňky těla s hvězdami i galaxiemi, nepřestávala se pohybovat. Vdechovala temné mlhy z ne-Lásky a proměněné je vydechovala ven.

Oči se jí zalily slzami. Ty stékaly do prostoru a proměňovaly se v perly. Lehce do nich narážela, když pohybovala rukama. Vzpomněla na všechno, čeho se v té tmě dotkla, a usmála se. Pak se začala smát nahlas, pak plakat, štkát. Přestala se pohybovat a klesla na kolena. 

Najednou pocítila lehkost a jasnost, pocítila nekonečný prostor a nechala ho naplňovat Láskou a Soucitem. Naplnil ji Život. Prohmatala prostor, místo slz objevila perly, místo šedých mlh jí na ruce sedal zlatý prach. Záře nad její hlavou se zhmotnila do koruny zdobené krystaly.

Věděla, že se dotkla největších hloubek, že se prošla bosýma nohama po dně. Vracela se zpět, přestože přesně nevěděla, kde se vynoří. Pomalu otvírala oči a s lehkou závratí se na sebe podívala. Nové tělo, zářící vlasy, vibrace Univerza v děloze, oči plné ohňů, koruna. Na zápěstích perly a na rukou zlatý prach, který zlehka rozptylovala kolem.

Věděla, že tančí, směje se i pláče pro Život. Věděla, že boří to, co Životu neslouží, a tvoří to, co ho ctí. Zhluboka se nadechla a vykročila do znovuzrozeného prostoru.


Iva



Zdroj: https://www.ivakotaskova.cz/l/temnotou-pro-poklady/