Tato doba, tento čas

Člověk jako bytost pozemská podléhá mnoha omezením. S tím však také může být spojena nemožnost vnímat některé skryté pravdy. Jsou tu pouze mnohé programy, které mohou být změněny. Avšak teprve tehdy, pokud si je jich člověk vědomý. Pak také může přijít změna. Změna zevnitř, nikdy ne zvenku. 

Proces je stejný u všech bytostí, každý však je v jiné fázi bytí, podle úsilí své práce a dalších souvisejících a souběžných vlivů. Proto, aby člověk prohlédl, potřebuje se chtít vymanit z nepravd a manipulací. A to je podporováno teprve tehdy, kdy již vědomě naslouchá své duši. Ne pouze reaguje na svá vnitřní puzení, kdy však vedení duše zaměňuje s vlastními rozhodnutími ega.

V tomto čase si mnozí začínají uvědomovat, že je zde něco jiného, nežli jim bylo sdělováno. Cítí mnohé změny, často je to jakoby něco mělo přijít, ale zatím ještě se to neukázalo, neprojevilo. Někteří dokonce již bytostně cítí a jsou si jistí. Každý konec přináší nový začátek. S tím však souvisí mnohé ztráty, oproštění se, opuštění a bolestné prožitky. Nepomůže sebelítost. Pomůže pouze rozhodnutí nebýt obětí.

Probouzíte se. Cítíte to. Hledáte odpovědi a začínáte naslouchat. Je vás stále více. A už víte, že se nespokojíte s běžnými odpověďmi, protože cítíte, že je něco silného za… Učíte se vidět za běžné věci, za běžné informace. Cítíte sílu vyzařování. Sílu Vesmíru, přírody, i ostatních bytostí. A dokonce cítíte svou vnitřní sílu, když se na něco zaměříte a jdete za tím. Přestáváte chtít být součástí stáda bez vlastního názoru. Individualizujete se. Zároveň však se spojujete nejen na vyšších úrovních, ale také ve fyzickém světě.

Ladíte se sami na sebe, stejně tak, jako jeden na druhého, na svou duši. Stále se něco mění, něco končí, něco začíná. Je to zvláštní čas a také velmi bouřlivý. Zejména nitra některých se bouří proti vzdání se toho, co již neslouží. A mnohdy tato bouře dokáže srazit na kolena, neboť odpor je velmi vytrvalý. Přichází další fáze cesty. Mnozí jí projdete v radosti, ale někteří v pochybnostech. Vždy však věřte, že vše je pro vaše dobro. A i když nemůže vidět cíl své cesty, vaše duše ano. Pokud tu cestu přijmete, pak se vám uleví.

Přijmout však neznamená vše vzdát. Jste božské bytosti, mnozí z vás jste tu celé věky. Rozpomínáte se a zapomínáte. Ale nakonec si vzpomenete. A pak také přijde pochopení. Pak přestanete bojovat. A pouze budete. Budete součástí světa, kam jste se zrodili. Zároveň však vědomím toho, kým jste. A uvidíte život a svět, i sami sebe v jiné perspektivě. A proto je jen na vás, jak chcete žít a kam se budete obracet. Zda si zvolíte tu správnou stranu, ten správný směr. Zda uvěříte sobě samým anebo těm ostatním, svým prožitkům anebo prožitkům těch druhých.

Vše je tak jednoduché. I když zde, v tomto čase a v této chvíli budou mnozí oponovat, neboť ještě nedosáhli stavu odpuštění a stavu bezpodmínečné lásky. My však vás chápeme a milujeme, neboť jsme prošli vaši cestu. Milujeme vás, protože jste námi.
 


Zdroj: zlata.dusicka.sweb.cz/new_page_4.htm