Strachy

S jarem přichází očista. A to ne jen očista těla a našich domovů, ale také očista ducha. S narůstajícím vědomím se více dostáváme do souladu s přírodou a více vnímáme energie očisty, které nyní v přírodě přirozeně působí. Naše těla reagují ve větší intenzitě na očistné energie, než jsme tomu byli zvyklí a můžeme pociťovat samovolné vyplavování toho, co už nám neslouží.

Toto očišťování od starých energií vnímáme svými pocity. Pocity jsou prvotními indikátory, že něco od nás odchází, chce být odstraněno, něco, už je neslučitelné s naším životem. Velmi silně dochází k vyplavování strachů. Člověk jakoby si měl vzpomenout na všechny možné strachy, které prožil a navždy je nechat odejít. Tyto strachy ležely dlouho někde na dně našeho nitra, nepovšimnuté v zapomnění, tak dlouho, že jsme je považovali za svou přirozenou součást. Určitě všichni pociťujete, že tyto dávno zapomenuté strachy začínají projevovat svou působnost právě v posledních týdnech. Možná jste si mysleli, že jsou dávno pryč a najednou si je uvědomujete, vnímáte jejich přítomnost tak, jakoby příběhy s nimi spojené se staly včera. Na druhou stranu se můžeme i zaradovat, jelikož tento proces zároveň ukazuje, jak hluboko se do našeho nitra protlačilo vědomí. Díky tomu na staré strachy vidíme a můžeme je s láskou propouštět.

Tyto strachy ležely v nevědomí, a i když jsme si jich nebyli vědomi, stále působily a značně ovlivňovaly všechno v našich životech. Tím jak se nyní odhalují, si můžeme konečně docházet na pochopení, proč se nám v životě opakují některé věci stále dokola. Někdy člověk zůstane v úžasu, jak malicherná byla událost, která zásadně ovlivňovala celý jeho dosavadní život. Působení strachu, který se určitou událostí v minulosti vytvořil a zároveň dal vzniknout určitému blokujícímu přesvědčení, vytvořilo často až sebedestruktivní mechanismy. Tyto mechanismy jsme žili a nakládali na toto jedno přesvědčení stále další a další vrstvy. Při prohlubujícím se vědomí jsme tyto vrstvy posupně odstraňovali, proto se nám děly některé situace stále dokola. Nebylo to z důvodu našeho nepochopení, jak se často říká, ale proto, že tyto letité vrstvy bylo třeba odstraňovat postupně jednu po druhé. A teď to opravdu začíná vypadat, že jsme na dně a konečně se můžeme setkat s pravými příčinami vzniku našich letitých strachů.

Pro příklad, zde uvedu dva ze svých zásadních strachů, které přicházely v různých formách po celý můj život. Zasahovaly do všech oblastí a způsobovaly nevysvětlitelné dopady v jinak jasných situacích. Až nyní mám dojem, že právě tyto strachy jsou původní příčinou.

Velice silným a zásadním strachem byl „strach, že dostanu“. Co to v mém dětském slovníku znamenalo? Dostanu, znamenalo výprask, trest, nářez. Jako děti jsme dostávali fyzické tresty tak často, až jsme to začali nazývat zjednodušeně, že prostě „Dostanu“. Určitě si dovedete představit destruktivitu takovéhoto přesvědčení. DOSTAT, neznamenalo odměnu, pochvalu, dárek, ale trest, DOSTAT bolelo. Takže vždy, když jsem měla cokoliv v životě přijmout, očekávala to, tak se to změnilo v trest. Tohle mi ovlivnilo velice silně všechny oblasti mého života a nejsilněji práci, kariéru. Vždy, když jsem v nějakém zaměstnání dospěla k vrcholu a očekávala přirozenou odměnu, přišel krutý pád. Celý život jsem toto nechápala, nerozuměla tomu, proč se mi to děje.  

Další věcí, která významně zasahovala do mého života, bylo vytváření omezeného prostoru. Když tak nad tím teď přemýšlím, vidím, jak se toto omezení prolíná celým mým životem. Ve společnosti cizích lidí jsem si sedala stranou, bokem, do úkrytu, nepřála jsem si být vidět. Schovávala jsem se všude, kde to mé senzory vyhodnotily jako nebezpečí. Tento postoj jsem zaujímala i doma a tohle je uvědomění s vykřičníkem. Kde se člověk může cítit více v bezpečí než doma? Takže i doma jsem vnímala nebezpečí. Od toho je už jen krůček k uvědomění, VŠUDE ČÍHÁ NEBEZPEČÍ, NIKDE NEJSEM V BEZPEČÍ. Další velice silné přesvědčení, program se silným vlivem. A dále z toho VYPLÝVAJÍCÍ MUSÍM SE SCHOVAT, UKRÝT, NESMÍM BÝT VIDĚT, NENÍ DOBRÉ BÝT VIDĚN apod. Nechci se rozepisovat, z jakých prožitků tato přesvědčení vznikla, pro ujasnění uvedu jen tolik, že jako dítě jsem žila v neustálém ohrožení, vedle někoho kdo mě neustále ohrožoval. Samozřejmě je tohle extrémní případ, ale určitě ne ojedinělý.

Někdy je tenhle proces docela nepříjemný, ale i tak cítím obrovskou vděčnost za možnost jím procházet. Odměnou je úleva a odlehčení, člověk postupně pociťuje větší lehkost a více prostoru pro rozlévající se radost do míst odkud odešly strachy. Té radosti je už tolik, že i když se objeví nějaký ten starý strach, radost nemizí. To je dobré znamení toho, že není potřeba být čistý jako lilie, stačí mít tolik radosti, která přesáhne ty zbývající strachy.

Libuše Laura Malinová


Zdroj: http://harmonickyprostor.simplesite.com