Seriál transformačních proměn

Jídlo, strava, telesná hmotnost.
Ve výkladu na týden vyšla Královna disků, kde jsem popsala její význam. Zde bych chtěla zmínit i jeden neméně důležitý význam. A to takový, že se nám řeší věci kolem jídla, stravy, tělesné hmotnosti. A to buď, že nevíme, co máme jíst, protože nám jídlo přestává chutnat nebo nám po jídle není dobře. Upravuje se nám příjem stravy podle toho, jak se změnilo naše vnitřní prostředí, díky přenastavení těla, ke kterému došlo a stále probíhá. Někdo např. přibral na váze navzdory tomu, že se nepřejídá, jí málo a je třeba i vegetarián. Někdo naopak hubne, až je z toho sám zděšen a to i přesto, že jí normálně.

Moje zkušenost je taková: V minulých měsících mi po jakémkoliv jídle bylo vždy tak mizerně, že jsem nakonec přestala jíst úplně. Ať už jsem jedla cokoliv v jakémkoliv množství, bylo mi nesmírně nevolno, ale ne od žaludku spíše to byla celková nevolnost z obrovského oslabení fyzické síly. To samé se mi dělo a občas ještě děje, když se pustím do činnosti, kterou dělat nemám. Nazývám to otravou lží.

Pokud pracujeme na sobě a je jedno, zda vědomě či nevědomě, tak se vnitřně čistíme od všeho, co nám škodí. Měníme svá přesvědčení, odstraňujeme blokády, rušíme zažité a přežité vzorce, mažeme staré programy, tím se vnitřní prostředí stává odlehčenějším a čistější. Pak pokud se objeví z hloubky cokoliv, co způsobí zakalení tohoto vnitřního prostředí, působí to jako otrava jedem a tudíž nevolnost. Pokud víme jak na to a uvolníme, co sice bylo doposud naší součástí, ale nyní se stalo jedem pro náš organismus, ihned se nám ulevuje a vracíme se do normálního, harmonického stavu. Stačí trochu bádat co to je, to co už pro nás není pravdivostí a stalo se škodlivostí.

Tak je to i s jídlem. Prostě nadešel čas, kdy je třeba naslouchat tělu a jíst jen to, co si ono žádá. Může to znamenat, že nějakou dobu budeme jíst i to, co bychom obyčejně zamítli jako nepřípustné. Rádcem je nám chuť a pocit nasycení, dosycenosti a vnitřního uspokojení. Po čase se vše upraví a my budeme jíst jako dříve nebo možná i jinak, ale nebudeme mít tendenci se přejídat nebo nebudeme cítit po jídle nedosycenost, tudíž nespokojenost. Je to takové období (jako ostatně i v jiných oblastech, v kterých se transformujeme), kdy v době než dojde k přenastavení, je dovoleno všechno a nic není špatně. Musíme projít třeba i tím, co bychom dříve za žádných okolností nepřipustili.

Jídlo je pro náš smysl chuti nepostradatelné a myslím si, že i ti, kteří se stravují pránickou energií, jsou (dobrovolně) ochuzeni o tento přirozený požitek (vlastní malá zkušenost). Učíme se rovnováze i v jedení, ve výběru stravy podle našeho jedinečného nastavení.  Ne podle toho, co je zdravé, výživné, ale podle toho, co je pro nás/naše. Potřebujeme se zharmonizovat v každé oblasti, tak i v příjmu a výběru stravy musí dojít k transformační proměně, díky níž se upraví i tělesná váha.

U mě je to nyní tak, že jím jen malá množství třeba jednou až třikrát za den, někdy i vícekrát. Po jídle je mi dobře, jím opravdu na co mám chuť, nesmírně si chuti potravin užívám, doslova vychutnávám. Zhubla jsem jen tam, kde byl tuk a viditelně působím zdravěji a jsem hezčí než dříve (to je zpětná vazba od přátel, ale já to vidím také))) Vím, že to nemají takto všichni a také záleží, v jakém „programu“ o stravování jedeme. Ale myslím si, že není na škodu se nad transformací „jedení“ zamyslet, jak to máme a třeba nám přijde i nějaké vlastní pochopení.


Libuše Malinová



Zdroj: http://harmonickyprostor.simplesite.com/