Rozbijme konečně své vnitřní zrcadlo

Tělo dokáže úžasné věci, když mu to mysl dovolí. Třeba vyléčit se ze všech nemocí a nejrůznějších postižení. A nejen to. Dokáže se znovu připojit ke své podstatě. Duchovní podstatě.
Ten, kdo tvrdí, že žádnou podstatu nemá, může mít svou pravdu. Je to humanoidní robot. Žádnou podstatu nevlastní, ani nemůže. Vyplývá to z jeho podstaty – není si jí vědom. Tento stav bytí lidské bytosti odpovídá významu „být nevědomý či být nevědomá“.

Takový člověk si může uvědomovat sám sebe jen jako v mlhavém zrcadle. Cokoliv udělá, učiní převráceně i jeho dvojník či dvojnice. Jenže za oním zrcadlem se nachází ještě někdo úplně jiný. Naše podstata. Duchovní podstata. Dokud zrcadlo nerozbijeme, bude za ním uvězněna. Tento blokující stav trvá již stamilióny let. Nastal čas s tím skoncovat.

Proto rozbijme všichni své vnitřní zrcadlo a uvidíme naše skutečné já. Uvědomíme si, že jsme vědomí.

Konečně uvidíme ven z okna. Otevřeme své skutečné oči – svůj vnitřní zrak, který nám umožní vidět, co je za tímto fyzickým světem. To je skutečná podstata pojmu, že žijeme v iluzi. Ano, v iluzi, že tento svět je jediným, který existuje. Probuzení nás vyvede z tohoto sladkého omylu, který nám někdo předložil. Kdo, to není podstatné. To nám k probuzení nepomůže.

Jedině my sami si můžeme pomoci, všichni ostatní mohou být jen inspirací, nikoliv vzorem. To bychom se pak jen kopírovali, což je brzdou duchovního růstu. Proto zavrhněme v sobě všechny a všechna guru a začněme věřit sami sobě. To je jediná skutečná víra, všechny ostatní jsou iluzorní, tedy falešné.

Pokud budeme pomoc či záchranu neustále hledat venku, nikdy se neosvobodíme. Musíme plně převzít zodpovědnost za vlastní život. Nikdo, opravdu nikdo – žádný guru, vůdce, politik či samaritán – nám nemůže pomoci. Pro nás vždy budou pocházet z falešného světa, tak jak by nám mohli pomoci k osvícení?

Jak se můžeme naučit používat svůj vnitřní zrak? Ideálním cvičištěm jsou hory. Najděme si lesní cestu, po které nejezdí auta a nechodí lidé. Uvolněme se, zavřeme oči a pomalu vykročme. Zpočátku nás mysl přinutí se občas podívat ze strachu, že spadneme. Proto pozorně naslouchejme zvuku našlapování. Vnímejme jednotlivé tóny, podle nichž poznáme, v jaké části cesty se zrovna nacházíme. Po pečlivém tréninku nebudeme už tyto nápovědy potřebovat.
​
Půjdeme poslepu a zároveň budeme vidět. Pokud budeme zrychlovat, počítejme s tím, že nám pak v běžném životě většina nebude stačit – rozumět. Pokud se nám bude zdát, že je to nebezpečné, vězme, že takový je skutečný život. Nikoliv ten, který si jen myslíme, že žijeme. 

​
Zdroj: ​http://www.energiezivota.com/skryte-moudrosti/955-rozbijme-konecne-sve-vnitrni-zrcadlo