Proč dělat činnost, která nás baví a ne tu, kterou tzv. musím?

Toto je pro mě silné téma. Pět let jsem intenzivně a nepřetržitě pracovala na sobě a na změně svého myšlení a bytí. Některá období byl očistec, někdy to šlo až na dřeň, na dno sil, rovnou do srdce, aby jej otevřelo. V minulosti jsem ho zavřela a nyní bylo potřeba ho otevřít a uzdravit a to doslova.

Rozhodla jsem se totiž pro život v lehkosti, radosti a naplnění. Pro život v lásce a harmonii, takže všechno, co tomu neodpovídalo, muselo pryč. A že toho bylo. Jedno přesvědčení za druhým padalo, jako hrad z písku, jeden program za druhým byl uviděn, přijímán a propouštěn, aby přišlo něco nového, lepšího a čistšího. Naučené vzorce se hroutily a s nimi i já, a i mé okolí. Vše bylo rozmetáno a zpřetrháno, aby to mohlo být opět, ale již nově poskládáno.

A s tím vším souvisí i téma práce - robota - facha - činnost - zaměstnání. Už názvy této činnosti, která by měla být naplňující, jsou pěkně zavádějící:) Co třeba raději tvoření, sdílení, vyrábění, ...?

A proč dělat práci, která nás baví a naplňuje?
Protože to je nedílná součást našeho života, naší prapodstaty. To je ten dar, který jsme sem přišli sdílet s ostatními, to je ta naše jedinečnost a sebevyjádření. Práci nemáme ve skutečnosti dělat jen pro peníze, pro prestiž, pro zabezpečení, ze strachu, z naučených vzorců a programů rodiny či partnera.

Já vím, máte spousty argumentů, že to není tak jednoduché a já to respektuji, sama jsem si tím prošla. Jednou ale přijde čas, kdy všichni z nás budou sdílet své naplnění, svou vysněnou práci a život začne být opět v rovnováze a ve zdravém rozumu.

Protože, odpuste mi to, ale přijde mi, že jsme se zbláznili, zapomněli jsme na to, kdo doopravdy jsme, co opravdu chceme, co jsme si vysnili a naskočili do systému, aniž bychom z něho dokázali vystoupit. Máme plno argumentů, proč to nejde a ani jeden, proč to udělat hned teď jinak.

Co třeba proto, že chceme žít už konečně smysluplný naplňující život?
Ale zpět k minulosti. Všechno, na čem jsem lpěla, mi bylo vzato a hlavně to, o čemž jsem ani nevěděla, že na tom lpím. Peníze, přátelé, prestižní práce, pověst, hodná úspěšná holka byla rozmetána na padrť. Proměnila jsem se v soucitnou, pokornou lidskou bytost, která má svou sebehodnotu, sebeúctu, uvědomuje si sama sebe a zároveň respektuje sebe i ostatní.

Tuhle cestu, kterou jsem si vybrala já, bych nikomu nepřála, dodnes nevím, jak jsem to přežila, a pociťuji jen vděčnost za to všechno, co jsem mohla zažít a uvidět. Můj analytický, strategický, realistický mozek byl rozprášen na prach a já se vrátila ke své prapodstatě, k tomu, kdo doopravdy jsem a co chci žít.

Samozřejmě vím, že jsou lidé, kteří prošli horšími příběhy a náročnějšími procesy, dostala jsem prostě tolik, kolik unesu, stejně jako ostatní.

Má vděčnost dnes nemá hranic, pociťuji vděčnost, pokoru a lásku nejen k sobě, ale i ke všemu a všem, kteří jsou nyní na Zemi a sdílejí tento prostor, ať už jsou na své cestě, kdekoliv. Všichni jsme stejní a jednou tuto skutečnost pocítí všichni.

Zbořit všechno, co jsme doposud znali a co jsme si mysleli, že je skutečnost, chce velkou odvahu, dnes chápu, jak moc velkou odvahu mám a jsem za ni vděčná, neboť bez ní, bych nebyla tam, kde jsem dnes. Tu odvahu máme všichni v sobě a vy, kteří jste se rozhodli žít ze srdce, tu odvahu máte stonásobnou.

Jsme rytíři, královny, víly, andělé, zkrátka ti, kteří se rozhodli být již tím, kým ve skutečnosti jsou tady a teď, lidskými bytostmi v té nejčistší podobě. Být prostě sami sebou.

A ta cesta nemusí - nemá být náročná, to si tvoříme jen my sami. Ta cesta má být láskyplná a s plnou úctou a respektem k sobě. Pokud již něco nechceme, odevzdejme to, propusťme to, rozhodněme se pro to nejlepší pro sebe a nechme "život" - naše vědomí, ať to narovná. Nechme věci, ať se stanou.

A s tím být sama sebou souvisí i mé rozhodnutí, které se mi vlastně stalo samo, a to dělat práci, tvořit způsobem, který mě naplňuje a činí šťastnou, bez vidiny výdělku či uveřejnění, či toho, že to někdo bude číst. Prostě jsem byla vedena, opustit nadobro práci, která mě živila, ale nenaplňovala a oddat se tomu, co mě baví a naplňuje.

Jsem nyní tu a moje "tajná" záliba se stala mou prací, mou náplní. Tvořím, tedy jsem a je jedno, zda to někdo ocení, důležité je to, že jsem to přijala, že jsem v sobě rozpustila strachy a obavy o mou budoucnost a nyní plně důvěřuji mému vedení a vím, že jsem chráněna a je o mě postaráno.

Rozhodla jsem se pro život ze srdce, pro život v lásce a porozumění, pro můj vysněný spokojený život. A nyní konečně plně cítím, že to bylo mé nejlepší rozhodnutí, neboť pociťuji skutečnost, skutečný život v propojení se vším a v napojení na celek.

Jsem chráněna sama sebou, svým srdcem a vědomím, že život je to nejkrásnější, co můžeme zažít právě tady a teď.

Vstoupili jsme do nové éry bytí a jsme poslové nového paradigmatu.



Zdroj: zivot-ze-srdce.webnode.cz/l/proc-delat-cinnost-ktera-vas-bavi-a-ne-tu-ze-musim/