Pochovejte svou chudobu

Skoncujte se smutnou minulostí. Jenom škodí přítomnosti a zpochybňuje budoucnost. Lepí se vám na paty a táhne vás zpátky. Otravuje vám život chmurnými vzpomínkami a nedovoluje vám normálně dýchat, normálně žít.

Svou bývalou chudobu musíte pohřbít. Přesně tak se zachovala jistá žena. Měla dobré místo se slušnou výplatou. Bývala by si mohla dobře žít. Jenomže její mládí bylo opravdu těžké, prožila ho ve stísněných podmínkách. V chudobě svazující a ponižující. Takové, která člověka zotročuje. Nemůžete nic, jen musíte stále počítat každý haléř. A každou potřebnou věc kupujete na úkor nějaké jiné potřebné věci. Musíte se rozhodovat. Buď léky pro babičku nebo boty bráškovi. Pár jablek pro děti nebo šišku chleba pro celou rodinu… Oblečení se nenosí, oblečení se donáší.

Když pak žena dospěla, nakupovala oblečení v sekáči nebo přinejlepším na trhu, všechno co nejlacinější.
Strach z chudoby ji neustále pronásledoval. Každý nákup v ní probouzel neklid a vyvolával úzkost. Jednoduše se bála slušně žít. Pořád počítala, kolik jí zbývá peněz. A stejně jako dřív kupovala všechno jen laciné, ubohé a nekvalitní. Na všem šetřila. Hromadila peníze, které jí požírala inflace. Rozumem to chápala, ale jednoduše nebyla schopná s tím něco dělat. Dokud svou chudobu nepohřbila.
  
Sebrala jednoho krásného dne všechny ty příšerné a ubohé věci. Složila je do velkého kartonu. A věřte nebo ne, zakopala je v lese pod stromem. Chvíli smutně postála a vzpomínala na všechny těžké chvíle. Pak věcem poděkovala za to, že jí kdysi pomáhaly všechno překonat. A pak se otočila a odešla. Začala žít docela normální, pěkný život. Všechno se změnilo k lepšímu.

Skoncujte se smutnou minulostí. Jenom škodí přítomnosti a zpochybňuje budoucnost. Lepí se vám na paty a táhne vás zpátky. Otravuje vám život chmurnými vzpomínkami a nedovoluje vám normálně dýchat, normálně žít.

Člověk nemusí postupovat nějak radikálně. Stačí všechny ty bezcenné krámy a hadry složit do krabice a někam je odklidit, abychom je neměli na očích. Na chatu, do sklepa, nebo rovnou do kontejneru. Jak to kdo cítí.

A minulost vás přestane otravovat. Jako by se od vás odlepila. Postupně na ni úplně zapomenete. Zůstane jen to pěkné – vždyť i takové věci se v minulosti najdou a nebylo jich málo. Chudobu i strach je však třeba provždy pohřbít. A navždy se rozloučit s tráznivými vzpomínkami…


Anna Kirjanová

​

Zdroj: https://www.pronaladu.cz/pochovejte-svou-chudobu/​

​