Nespěchejte s duchovním rozvojem

Jedno z nejzásadnějších témat dnešního průběhu Transformace je zrychlování. A to je téma, kterému bych se chtěl dnes věnovat, protože to vidím nejen u sebe, ale i u ostatních. Touha vše stihnout, dohnat ztracený čas a být co nejdříve ve vytouženém cíli.

Je to těžké, protože mladí lidé, mají přístup k informacím a narodili se do informační doby, kde si můžeme téměř vše zjistit několika kliknutími myší a stisknutí kláves. Lidé starších ročníků toto neměli a co hůř, žili třeba v dobách, kdy tyto informace byli úmyslně tajeny, nebo prostě ještě nebyly. Pokud jste se chtěli něco dozvědět, museli jste zjistit kde, od koho, co a pak tam odcestovat a vyměnit si s tím člověkem informace. Dokážete si dnes představit, že budete jezdit nebo chodit po městě a hledat kamaráda? V parku, v cukrárně, v nákupním středisku, v kině? Ne, zvednete telefon a napíšete nebo zavoláte. To samé jsou informace, když si chcete něco zjistit, otevřete prohlížeč a máte to. Proč toto vysvětluji?

Mladí lidé s duchovním rozvojem tolik nespěchají, ať už proto, že začali dříve, nebo proto, že mají z určitého úhlu pohledu více času na osobní rozvoj, než třeba někdo, kdo se probudil v 60ti letech a zjistil, že celý život žil tak, jak uvnitř nechtěl.

Píšu tento článek z pohledu člověka mladšího ročníku, který ale také občas spěchá. Proto znám oba extrémy. Znám pocit, kdy se člověk nedokáže zastavit a hrne to do sebe po dávkách, které mu ale nedělají dobře. Setkávám se s tím na terapiích a bohužel občas i u sebe. Dávám lidem za příklad posilovnu. Můžete získat vytoužené svaly třeba za 3 měsíce, když budete v posilovně denně několik hodin. Nebo je získáte za rok několika hodinami týdně. Svalů sice dosáhnete dřív, ale tělo bude vyčerpané, budete makat a ničit se, jen aby svaly byly co nejdřív. Váš život se bude rozpadat, nebudete mít čas na rodinu, partnery, osobní rozvoj nebo koníčky. Ale budete dřít každý den a ty svaly fakt přijdou. A co pak? Svaly opadají, stejně jako duchovní rozvoj nikdy nekončí. Dostanete se na nějakou úroveň poznání, sice disharmonicky, uvnitř budete úplně rozpadlí, ale budete na té úrovni. Hurá. Co je další cíl? Vyšší úroveň poznání? Větší svaly? Není lepší se k cíli dostat pomalu? Udělat si z toho krásnou chvilku, odpočinek než povinnost?

Pro spoustu lidí je to povinnost z různých důvodů. Chtějí byt lepší, chtějí dohnat ztracený čas, chtějí se mít lépe, chtějí přečíst více knížek. Jenže když dřeme v posilovně, jsme nuceni ignorovat bolest a limity těla. V duchovním rozvoji jsme nuceni ignorovat bolest Duše, která pod tíhou příjmu energií a informací trpí. Kolikrát jsem v životě řekl, že jsem v pohodě. Že jen pokračuji na své cestě. Díkybohu jsem měl lidi, co mě vrátili do reality a jen tehdy jsem si uvědomil, že to není pravda. Uvědomil jsem si vnitřní bolest, kterou jsem se rozhodl přehlížet. Ať už to bylo v pracovním nasazení, pomáhání lidem, osobní rozvoj. Vždy jsem si uvědomil, že v pořádku nejsem. Sice to moje duchovní cesta byla, ale byla v tom, abych si uvědomil, že spěchat je opravdu málokdy k dobru.

Jelikož jsem činný v projektu Příznaky Transformace a byl jsem činný v projektu Svobodný Vysílač, znám tento druh lidí, kteří hodiny denně poslouchají informace od hostů, přednášejících a navrch si ještě přečtou tuny článků na různých webech. Přátelé, s těmito lidmi jsem se mnohokrát dal do řeči a náš rozhovor bych popsal jedním slovem. Bordel. Tito lidé mají v hlavě obrovský zmatek, neví, čemu mají věnovat pozornost dříve, neví co dřív sdělit a jsou jako zmatení psi v chovatelských potřebách. Při takovýchto tendencích děláme mnoho věcí, ale nic pořádně. Jako sběratelé kurzů, kteří se pyšní kolik kurzů už navštívili a skládají to dohromady jako tituly vysokých škol. Ale když se jich zeptáte, kolik metod skutečně praktikují, řeknou, že buď nic, nebo vše dohromady. A když je znáte delší dobu, uvědomíte si, že osobní posun rovná se nula.Je to jako když se člověk honí za materiálním uspokojením. Neliší se to. Ještě projdu tento kurz, poslechnu si toto vysílání, projdu tímto zasvěcením a už to bude, už budu sám sebou a vyřeším si karmu.

Duchovní rozvoj je pomalý, ale o to intenzivnější, protože nově nabité informace a přesvědčení mají mnohem lepší půdu zakořenit se.

Když pustíte tekoucí vodu do umyvadla pomalu, bude odtékat a nenaplní se. Pokud ji pustíte naplno, zjistíte, že se umyvadlo plní a voda nestíhá odtékat a tak to lidé mají v sobě. Jsou plní informací a neví co dřív a vždy přijde bod, když už tělo, nervový systém nebo Duše není schopná vstřebat nabrané zkušenosti a tak se začne přetěžovat. Největší překážka v tomto problému je vlastní únik od skutečnosti. A proto jsem se rozhodl napsat tento článek, abych inspiroval lidi a zkusil takzvaně zabrnkat na strunu.

Zkuste se zastavit, skutečně zastavit a uvnitřnit se. Zeptejte se své Duše, jestli je spokojená s tempem. Zkuste pocítit, jestli tam není nějaký nepříjemný tlak. Já ho poznám tak, jako kdybych měl olověný oblek 5cm od těla, svírá mě, tlačí na mě. Když zvolním, nebo něco ze svého plánu slevím, cítím úlevu. Jako kdybych si svlékl pomyslný 20 kilový mokrý kabát. Zamyslete se, postavte si věšák a zkuste tam kabát pověsit. To že člověk zvolní, jeho duchovnímu rozvoji prospěje víc, než neustálý hon za osobní dokonalostí. Nejsme dokonalé bytosti a nikdy nebudeme, to je něco co nám nenáleží, pojďme se k dokonalosti přibližovat tempem, které nám neublíží.

Nespěchejme. 


s přáním hezkého dne, 

Ondřej Brož 



Zdroj: www.priznakytransformace.cz