Nalaďte svoji vnitřní harfu

Nejdůležitějším krokem na cestě k Lásce je najít Lásku k sobě samému, naučit se přijímat sebe sama úplně a s porozuměním. Protože nemůžeme dát jinému něco, co sami nemáme.

Jestliže nemilujete sami sebe beze všech podmínek, nedokážete beze všech podmínek milovat ani nikoho jiného. Proto se mějte rádi. Vnímejte sami sebe takové, jací jste, jako dokonalé. A hned slyším první otázku: jak se člověk může mít rád, když sám na sobě pozoruje spoustu toho, co se mu nelíbí? Pojďme v praxi vyzkoušet takovou zvláštní teorii. Je založena na poznání způsobu, kterým se utvářejí traumatické prožitky.

Představte si, že všechno, co se vám na vás nelíbí, je na vás právě to nejlepší. Vaše nedostatky jsou to nejlepší, co na vás je. Ta vaše součást, kterou ostatní označují za bezprostřednost, je tatáž, které říkají nezodpovědnost, pakliže se projevuje moc výrazně. Ta vaše součást, kterou nazývají přitažlivostí, je táž, kterou označují jako vulgárnost, jestliže zaznívá příliš zřetelně. Ta vaše součást, kterou nazývají sebevědomím, je ta, které budou říkat drzost, jestliže se projeví s větší intenzitou.

Veškeré vaše takzvané nejhorší rysy nejsou nic jiného než vaše nejcharakterističtější znaky, jenom zaznívají moc hlasitě pro toho, kdo si přeje slyšet jen tichou a příjemnou hudbu.

Тo, pro co se do vás zamilovávají, je totéž, pro co vás kritizují, pokud cítí, že toho máte až příliš.
Budou vás milovat za vaši schopnost rychle se rozhodovat, ale budete-li to dělat příliš rychle a příliš aktivně, budou tvrdit, že všechny komandujete.

Budou vás milovat za vaši neuvěřitelnou schopnost řešit problémy, ale budete-li ji uplatňovat příliš často a příliš aktivně, řeknou, že chcete vždycky dělat všechno jenom po svém.

Budou vás milovat za váš smysl pro humor, ale budete-li ho projevovat příliš často a příliš aktivně, budou vás obviňovat, že jste lehkomyslný a neseriózní člověk.

Je to vždycky jeden a tentýž rys, který mají jiní na vás rádi anebo ho kritizují podle toho, jak moc „hlasitě“ se projevuje. Uvědomte si, že neprotestují proti tomu rysu jako takovému, jakkoli když slyšíte, co vám říkají, může vám to tak připadat. Jsou prostě proti „hlasitosti“ jeho vibrace.

Trochu to připomíná téma „Jak se schopnost může stát problémem“. Lidé mají sklon akcentovat své schopnosti a zneužívat jich, čímž je proměňují ve vlastní neštěstí.

Nalaďte svoji vnitřní harfu. Hrajte na ni jemně. Hrajte tak, jak to máte rádi. Milujte sami sebe. Žádný z vašich rysů není „nesprávný“ nebo „nestydatý“. Všechno má své místo a svůj čas. Umění žít je umění hrát s tím, co nám bylo dáno a vždycky zůstávat sami sebou.

Nejpozoruhodnější závěr takového pojetí spočívá v tom, že nemusíte nic měnit, aby vás měli rádi. Nemusíte popírat, kárat anebo se zříkat části sebe sama. Nemusíte obviňovat žádný z rysů, jimiž se projevujete, ani se pokoušet napravit se tím, že byste se ho zbavili.

Všechno, co potřebujete, je trochu pozorněji sledovat život a vidět, kterou svou součást je vhodné v určité době projevit a s jakou intenzitou to udělat. Jakou úroveň „hlasitosti“ zvolit.

Ty vlastnosti, které vám lidé vytýkají, jsou tytéž, jimiž jsou nadšeni, když se s nimi setkají v jinou dobu anebo na jiné energetické úrovni. „Polarita“, která je v tom zdánlivě ukrytá, je přítomna pouze v označeních (hodnocení) těchto vlastností, ne ve vlastnostech samotných.

To znamená, že můžete mít rádi sebe celého, jako jste se milovali, když jste byli dítětem. Je to zázračný způsob sebeobnovy a sebeléčby. Umožňuje člověku vrátit se k sobě samému.


Oleg Matvejev: „Nevelký traktát o Lásce“



Zdroj: www.pronaladu.cz/naladte-svoji-vnitrni-harfu/