Naděje umírá poslední

Naděje. Říká se, že umírá až jako poslední, proto bychom neměli klesat na mysli. Naději totiž máme v každé situaci. Je světýlkem na konci dlouhého tmavého tunelu, které na nás přátelsky mrká pokaždé, když propadáme beznaději. Ukazuje nám cestu ven z našeho trápení, dokonce i z každodenní všednosti a nudy. Je pojítkem se světem, odkud přicházíme, je zábleskem světla, které v sobě nosíme.

Doba, kterou právě procházíme, nás přitom obdařila energiemi, které jsou víc než kdy předtím nakloněny zhmotňování našich myšlenek a snů. Dává nám sílu tvořit a projevovat se podle toho, co je blízké našemu srdci. To, co se dříve zhmotňovalo celé roky, zabere v současnosti mnohem kratší čas. Má to však i druhou stranu mince. Jestliže se budeme například užírat myšlenkami na vážnou nemoc a spojíme je se strachem, mohou se stát naše nejhorší obavy brzy skutečností. Stejné je to i v případě obavy o náš partnerský život nebo ekonomickou situaci. Proto je nyní velmi důležité neživit v sobě pocity strachu z čehokoli, přestože je to mnohdy velmi obtížné.

Svět kolem nás je na strachu založen. Jeho prostřednictvím jsou ovládány masy lidí, ať už autoritativními režimy, nebo demokraticky zvolenými řídícími strukturami, jež k tomu využívají média či závislost obyvatel na surovinách a financích. Avšak i toto pravidlo přestává díky novým energiím pozvolna platit. Stále více lidí si totiž začíná pod jejich vlivem uvědomovat svoje možnosti a cítí příležitost měnit okolní realitu k lepšímu. Tato naděje je nám nablízku a dává nám všem na vybranou.

Představme si znovu minci, jak se točí na stole a my netrpělivě čekáme, která strana (hodnota) – kladná či záporná, převáží. Odpovědět si můžeme už nyní – bude to ta, které jsme věnovali nejvíce energie. Doba tomu přeje a nahrává. Současně nás zkouší z toho, jakou průpravou jsme prošli a zda se učíme chápat její zákonitosti. Jestli je umíme uvádět do života podle toho, jakou energii vysíláme do světa. Právě z ní se zhmotňuje nová realita, náš svět, naše myšlenky, touhy a přání.

Jedno je jisté. Strachu jsme se tak docela ještě nezbavili. Na druhé straně však vidíme stále zřetelněji svítat naději, která už není jen malým světýlkem na konci tunelu, ale jasným bodem, k němuž se upírá naše pozornost. Máme totiž před sebou možnost jedinečné volby, avšak záležet bude na vyspělosti našich duší, i na tom, zda nevědomky nevytváříme něco, co ve skutečnosti vůbec nechceme. Proto se mince stále ještě otáčí a její rytmus nezadržitelně směřuje k jedné či druhé straně. Kdo bude mít navrch? Obavy, nebo láska a naše tvořivost? Realitu možná tušíme, ale naděje umírá vždy až poslední, navíc má silnější obrysy, proto zůstávám klidný.

A jak to máte Vy, vážení čtenáři?


​
Zdroj: http://www.priznakytransformace.cz/