Náboženství nebo ženství?

Vhled o probuzené (moravské) ženě
Ztratili jsme Božství a hledali ho. Zapomněli jsme, že ho nosíme v Srdci a nechali si namluvit, že je někde venku. Žena si ale začala vzpomínat. Zastavila se a zaposlouchala se do rytmu všeho. Byl jí povědomý. Hledala Zdroj toho rytmu, stála a rozhlížela se. Pak zavřela oči a cítila rytmus blíž a blíž a pak překvapením vykřikla do ticha - Já Jsem ten rytmus! Nekonečně dlouho plakala. Kolem ní vířil prostor a čas a ona plakala všechny bolesti, které dosud nemohla.

Vstala očištěná, silná, spojená, vědomá. Pomyslela na všechny ostatní a přála jim totéž. Vstoupila do divoké Ostravice a vykoupala se v křišťálově čisté vodě. Vytáhla z vody kámen a vzala ho do ruky. Pomalu šla lesy, přes Kotáry k Malé Fatře a přes divoké Bílé Karpaty. Cestou sbírala kameny a postupně je ukládala do látek, které s sebou nesla. Věděla, že je to poslední zátěž, kterou ponese. Potkávala další ženy, všechny nesly kameny, často v šátcích, které samy vytvořily. Nemusely se svolávat, nemusely na sebe halekat. Zprávy o cestě jim přinesly kudlanky, lišky i motýli, zpěv ptáků a vítr ve vlasech.
​
Ženy přišly k Pálavě. Vystoupaly nahoru a začaly kolem vrcholu skládat kruh z kamenů, které přinesly. Kruh ze všech bolestí, které cestou nabraly. Jedna z žen vzala vysílač a vytáhla ho ze země tak, jako se vytahuje mrkev. Se slovy "tebe už tady nepotřebujeme" ho lehce položila vně kruhu. Ženy byly soustředěné a nemluvily, každé slovo by pohltilo část té nádherné energie. V tichu seděly a čekaly.

Pomalu, velmi pomalu, se blížila temná bohyně. Na Moravě Morana, nebo Hekaté, taky Kálí, Ereškigal, Lilit. Byla tu dlouhé věky, postupně se ujala vlády nad moravským prostorem. Byla sem povolána a přivolána. Po bělohorských vířeních nabídla ženám pomoc a ochranu a ty ji přijaly, protože ji nedostaly od mužů, které překryla temnota a strach. Morana postupně ženy vedla k umění manipulace s mužskou energií. Usadila se tak hluboko v ženských dělohách, že ty přestaly být schopny vibrovat v rytmu života a místo toho muže kastrovaly, ponižovaly a ničily. Postupně ženy proměňovala ve vířivé destruktivní spirály. 

Něco ji k ženám na Pálavě táhlo. Ten pocit byl ale nový. Jedna z žen vstala, uchopila Moranu za jednu z jejích rukou a jemně ji vedla dovnitř kruhu. Ostatní ženy braly Moranu za další ruce, vedly ji a usmívaly se. Říkaly jí "už to nemusíš dělat", "už to skončilo", "už tuto hru nechceme hrát", "patříš sem". Morana se rozplakala a její úlevný pláč už nezněl jako hrom, ale jako jemné ťukání deště. Dlouho tam seděly v tichu.
Ženy se začaly zvedat a odcházet. S sebou si braly jen radost a Lásku, která jim naplnila Srdce. Cestou mávaly na ostatní dlaněmi i šátky. Některé se vracely zpět, odkud přišly, některé šly jinam. Zevlující a unavení muži se na ně dívali a věděli, že se něco změnilo. Pocítili léčení jejich vnitřních ženských energií, pocítili naplnění pohárů a proud Života. Vykročili ženám v ústrety a hravě a radostně se s nimi zdravili a objímali. Najednou nemohli najít strach, který je po staletí svíral. Ženy si rozpustily vlasy a šly vedle mužů, muži se narovnali a šli vedle žen. 

Morana ležela uprostřed kruhu a dívala se nahoru. Cítila, jak splývá se zemí. Některé dlaně obrácené vzhůru, některé směrem k zemi. Postupně se proměňovala v kořeny i ptáky. Rozpustila se do větru, který milujícím Srdcím brknul synkopu do rytmu.


Meditace 5.7.2018


Iva


Zdroj: ​https://www.ivakotaskova.cz/l/nabozenstvi-nebo-zenstvi/