Mysl

Mysl je něco, co je tak běžné, že to z určitého hlediska ztrácí pozornost. Je to jako pravidlo : pod svícnem bývá největší tma. Můžeme rozdělit mysl na dva tipy. První je mysl nevědomá, která je řízená programy, zvyky, nutnostmi.Taková mysl o sobě neví, respektive člověk, který takto žije, neví o sobě a v životě se projevuje jako robot, což je cca 80 procent lidstva. Reakce bývají automatické bez nějakého vlastního vlivu. Často takový člověk reaguje na věci, které ani za reakci nestojí. Bývá to např. reakce na televizní zprávy, na to, co si o nás ostatní myslí, na to, jak vypadáme atd.

Druhý tip mysli, je mysl vědomá, tedy, kdy si člověk uvědomuje na co myslí, uvědomuje si při tom i své emoce a na věci, na situace, které vyvolávají reakci, hledí, jako pouhý pozorovatel bez přílišného se ztotožnění  (ztotožnění se s danou situací a to v podobě malé emoční reakce, kterou může ohledně velikosti projevu takovýto člověk ovládat). Takovýto člověk si uvědomuje danou vzniklou situaci, jako jakýsi prostředek k rozlišení. To znamená, že nepřemýšlí o situaci způsobem takovým, který pohlcuje, ale přemýšlí o dané vzniklé situaci, jako způsob komunikace, respektive přemýšlí co mu taková vzniklá situace ukazuje, kam ho směřuje, vede, nebo upozorňuje atd. Vidí to jako ukazatel a nikoliv jako součást sebe sama, což mu dává sílu k tomu, aby se nestal přímým účastníkem, hercem té situace a tudíž ztratil nad sebou kontrolu a stal se tak robotem ovládaným programem. Často jednáme na popud kdejaké situace. Není to o tom zdali je to dobře či ne. Je to o tom, že každý procházíme vlastní úsek svého vývoje a proto není nikdo horší a nikdo není lepší. Každý je takový jaký je. Jedno je však jisté, že nikdo nezůstane stejný. Každý a to bez vyjímky, zažíváme a tím poznáváme, což je účel každého člověka. Někdo zažívá to a někdo zas ono. Každý však zažíváme to, co je pro sebepoznávání, pro poznání Stvořitele, přesně to, co je v danou chvíli nejvhodnější.
​
Mysl je síla, která dokáže tvořit a to nejen na duchovních úrovních, ale i na materiální a proto čím člověk díky mysli vyzařuje, tak buď schází nebo roste. Jednoduše, na co myslím, tím se projevuji a můj projev mě buď sráží, nebo postrkuje dopředu. V konečném důsledku je to však stejně všechno cesta nahoru, jelikož díky projevům, které člověka sráží, získává také především zkušenost, která ho pak začne postrkovat dopředu. Aby takto mysl pracovala, potřebuje podněty a těch je zde vytvořeno velmi mnoho. A zase v konečném důsledku, jsou nám tyto podněty, které směřují naší mysl dány Stvořitelem, např. skrze různé situace a to i takové, které se nám zdají být nemilé. 

Říká se zklidni mysl a má to své opodstatnění. Jeli mysl ovládána emocí, pak mysl nemůže myslet, což člověka vede k jednání, které je automatické a nikoliv svobodné. Zklidní-li člověk mysl, stane se to, že nízké projevy nezdolných emocí, entit a programů, nemají takovou moc člověka ovládnout a přebrat nad ním kontrolu. Pokud člověk zklidní mysl, dokáže ji pak také používat např. k chápání, k uvědomování a nacházení východiska. Nepleťme si to s bez citovostí, s chladným srdcem, to je právě jednání podle programů, ega, zvyků atd. Ovládnout své emoce, znamená pochopit danou situaci a následně na ní s klidnou myslí reagovat. Výbuch emocí je ba naopak nepochopení dané situace, nebo-li se zde jedná o napadení našeho ega, proto mít klidnou mysl znamená chápat, vědět a právě umět cítit.

Pravý význam mysli je naplnit naše touhy ať jsou jakékoliv. Tedy mysl je strůjcem našeho života, ale vše vždy předchází touha, která přikáže mysli, jako nástroje, aby touhu naplnila. Pokud budeme mít touhu např. stát se slavným, pak se to nemůže realizovat bez mysli tak jako vše. Díky mysli si dokážeme jednat a vytvářet takové činy a jednání, které nám naší touhu začnou naplňovat. Respektive začneme používat naši mysl na to, abychom docílili našeho přání splnit, realizovat. Podkladem je však ego, které bývá tak zakryté a k tomu má dobrou schopnost rezistence. Často člověk činí věci ve jménu dobra a neuvědomuje si pravou podstatu svého konání, které se mu jeví jako skvělý nápad.

Jiný příklad pravého významu mysli, kdy naplňuje naše přání, naší touhu, je altruistické, neboli bez ega a to je použít mysl k realizaci našeho přání v podobě poznat Stvořitele. Poznat, kdo je člověk atd. Takové přání, takováto touha se také nedá bez mysli realizovat. Chtít poznat Stvořitele, Boha atd., je smysl každého člověka. Je to vůbec smysl vzniku člověka, je to jeho cíl, je to cíl Stvořitele. To však vyžaduje hlubokou a čistou mysl, která se skrze poznání, životních situací ať vlastních či celosvětových  ( láska, smrt, negativní a pozitivní situace, neštěstí a štěstí, majetnictví a chudoba, materialismus a duchovno atd.), tříbí, čistí, roste, sílí a moudří.

S úctou Krystalka a Merlain   ​


Zdroj: http://www.vnimani-jinak.estranky.cz/clanky/mysl---krystalka-a-merlain/mysl.html