Máme naši vlastní duchovní cestu

Ačkoliv jsme naše bohy na nějaký čas zapomněli, dnes už je možnost, navrátit se zpátky k našim kořenům – k vílám studánek, k lesním duchům, ke zvířatům síly, a samozřejmě k našim bohům.

Naši bohové jsou pro nás jako MILUJÍCÍ RODIČE. Nechtějí, abychom se jim klaněli či je uctívali. Chtějí s námi mít přátelské vztahy, máme si je ctít, ale ne uctívat. Nejsou našimi pány ani guruy. Jsou to moudří, laskaví i přísní, ale vždy láskyplní přátelé.

Jiné kultury mají jiný přístup. Neškodí, nechat se inspirovat. I já se inspirovala u severoamerických indiánů, a neuškodilo mi to. Ale nesmíme cizí bohy a učitele zbožňovat, přijímat je jako svoje mistry. Tím bychom se prohřešili a to mnohdy s vážnými důsledky na náš vlastní život.

Neuctívejte NIKOHO, v našem Slovanství nemá uctívání místo a co dělají jiné kultury, je jejich věc. Nezbožšťujte lidi, ať vám připadají jakkoliv výjimeční.

Držte se prosím svého SRDCE, SVĚDOMÍ, a SELSKÉHO ROZUMU. Samozřejmě budete dělat své zkušenosti, a budete se učit. A proč ne? Někdy ty zkušenosti i bolí. Ale my víme, že život je věčný, takže každá životní situace, byt i nepříjemná, je vždy jen FÁZÍ, fází na naší světlé cestě.

Držte se! Vaše šamanka Namu.

​
Zdroj: http://www.informaceodjinud.estranky.cz