Jak v životě působí zákon přitažlivosti lidí a událostí

Je známa zajímavá skutečnost. Když na něčem dlouho a úporně děláte, i když třeba bez úspěchu, začínají se dít zvláštní věci. V určitý moment se sami objevují ti správní lidé, doslova z ničeho nic se přímo sypou potřebné knihy, články, poznámky a jiný typ informací.

Nejde přesně říci, kdy se to začíná dít, ale děje se to vždycky a každému. Tajuplné síly neznámé povahy magnetizují prostor, přitahují a vytvářejí okolnosti. Tak funguje zákon přitažlivosti. Intuitivně o něm ví, nebo se ho dohaduje každý, zdaleka ne všichni ho však dovedou zapojit do svých služeb. Nejčastěji docházíme k závěru, že ten člověk, který nás zatáhl do další životní slepé uličky, je právě ten, kterého vidíme, když se podíváme do zrcadla.

Je to paradox, ale na existenci zákona přitažlivosti s obdivuhodnou vytrvalostí zapomínáme. Jako na něco nepodstatného a nedůležitého. A i když si budeme stokrát denně opakovat, že myšlenky jsou materiální a všude po zdech si tuhle pravdu rozvěsíme vyvedenou na barevném papíře, vždycky se stejně najde něco, co nás odvede jinam.


Které důvody, nás přimějí zapomínat na zákon přitažlivosti?

1. Nepříjemnosti
Drobné i větší, všední, očekávané i takové, které se na nás přivalí z ničeho nic. Naši duševní rovnováhu snadno rozhodí telefon ze zaměstnání nebo vlastní dítě vzteklou scénou. Okamžitě přepínáme, začínáme se zlobit, urážet se a zvyšovat hlas a přitom zapomínáme, že myšlenková radiostanice pracuje stejně jako předtím, i když teď právě nevysílá do éteru zrovna ty nejpozitivnější impulsy.

2. Očekávání od jiných i od sebe sama
«Hm, tohle jsem od tebe nečekal/a..!» říkáváme a dělíme tím svět na dvě části: v jedné, příjemné, se naše očekávání naplňují, v té druhé, méně příjemné, se neplní. Jakmile se ocitneme v té druhé, všechno dobré jedním rázem zmizí. Ostatní nám připadají nepozorní, líní, zakyslí a dokonce nepřátelští, protože si dovolili překročit rámec, který jsme jim v myšlenkách přidělili. Když dáme průchod negativním očekáváním, doslova druhé nutíme, aby se k nám otočili nevraživou, stinnou stranou.

3. Okolí
To jsou „dobří“ kamarádi, známí, někteří blízcí, dokonce i členové rodiny, kteří s námi zavedou otevřený rozhovor a starostlivě nám říkají: „Nech to plavat, zapomeň na to. To je osud, s tím nic nenaděláš…“ Vděčně tu radu přijímáme, vracíme se k „normální“ existenci, a tak přestáváme vyzařovat „nesprávné“ myšlenky o lepším životě. A vůbec si neuvědomíme, že když to takhle „necháme plavat“, zajišťujeme si reálnou ztrátu možností, které k nám sotva sotva začaly pomalu směřovat, ovlivněné právě oním zákonem přitažlivosti.
 
4. Prchavá přání místo záměrů
Když na stole vidíme stát sklenici s vodou, kterou hodláme vypít, natáhneme prostě ruku a zvedneme ji. Žádné pochyby se nás přitom nezmocňují. Nemáme přitom žádné „postranní“ myšlenky. Prostě to uděláme a hotovo. Rozhodne o tom náš záměr, který je v „přátelském vztahu“ se zákonem přitažlivosti. Pokud se však do tohoto procesu zapojí naše vědomí, přeplněné nejrůznějšími prchavými, okamžitými přáními a jinými „důležitými“ informacemi, je všechno rázem daleko složitější. Můžeme si třeba náhle uvědomit, že na stole nestojí jen tak obyčejná sklenice, ale exponát vyrobený ze vzácného křišťálu, jehož cena dosahuje nejméně několika desítek tisíc dolarů. A navíc neobsahuje obyčejnou vodu, ale vodu léčivou, omlazující, která se v přírodě najde jen na jednom jediném místě světa. Poté, co nám všechny tyhle myšlenky proběhnou hlavou, původní úmysl prostě vzít sklenici a napít se z n í vody narazí na velké překážky. A všechny k nám přitáhne tentýž zákon.

5. Vnitřní konflikt
Předchozí bod částečně odhalil příklad toho, co bychom mohli nazvat vnitřním konfliktem. Kromě nesouladu mezi přáním a záměrem může vzniknout konflikt mezi logikou a intuicí, vědomím a tělem, minulostí a budoucností. To poslední není nic jiného, než rodičovské zákazy a nařízení z dob minulých, zpochybňující cíle, kterých bychom rádi dosáhli v budoucnosti. Jestliže do světa vysíláme signály, které si protiřečí, bude výsledek nepředvídatelný, nebo vůbec žádný. Projeví se tak vliv té části našeho nitra, která protestuje a staví překážky.


Zkusme shrnout všechno uvedené.

Zjišťujeme, že zapojit zákon přitažlivosti do svých služeb není tak jednoduché. Existuje řada vnějších i vnitřních faktorů, působících jako závažné překážky metafyzického procesu materializace myšlenek.

Jak tomu zabránit?

Východisko je jen jedno. Pokud chceme řídit vlastní myšlenky, může nám pomoci pouze naše vědomí, které je třeba doplnit doplňkovými kontrolními funkcemi. Konkrétně pravidelným kladením otázek sobě samému. Plus přirozeně odpověďmi na ně. Projdeme přitom stejných pět bodů, které jsme uváděli výše.

1. Nepříjemnosti
Je to opravdu natolik závažná nepříjemnost, abych se takhle rozčiloval/a?
Čeho zlého mě asi tahle nepříjemnost uchránila?
Dokážu si příště dát pauzu a reagovat na něco takového mírněji?

2. Očekávání od jiných i od sebe sama
Co podle mě natolik důležitého narušil ten druhý svým chováním?
Dodržuji já sám/sama vždycky tuhle zásadu?
Co důležitějšího než právě tohle je v našem vztahu?

3. Okolí
Mají ty pochyby, které mi ostatní chtějí předat, nějaké racionální jádro?
Čeho mě chtějí tímto způsobem uchránit?
S čím v kritice ostatních souhlasit mohu a co za to nestojí?

4. Prchavá přání místo záměrů
Opravdu potřebuju to, co chci?
Co tak strašného se stane, když nedostanu, co si přeju?


Jaký význam ve skutečnosti má moje přání?

5. Vnitřní konflikt
Co v mém nitru se protiví tomu, abych získal, co si přeju?
Proč bych neměl získat, co si přeju?
Jaký argument „pro“ mohu uvést na každou sdělenou námitku?



Zdroj: www.pronaladu.cz/jak-v-zivote-pusobi-zakon-pritazlivosti-lidi-a-udalosti/