Jak číst nápovědy osudu - praktický návod

Člověk je tvůrcem svého osudu a pánem světa, ve kterém žije. Jako tvůrce musí tedy sám sobě skládat účty z toho co dělá a nakolik správné je jeho jednání. Jenomže zdaleka ne vždy je to, co děláme, hmatatelné a hodnotitelné z pohledu známých kategorií. A jenom ignorant by si nevšiml, že většina našich skutků, jednání a aktivit se odráží ve světě kolem nás. Ne jenom a ne tak moc v podobě nějakého reálného dění, jako spíš v podobě obsahů, událostí a situací, které nám připomínají naše vlastní záležitosti a plány.

Co to je? Je to náhoda nebo zákonitost?

Všechno, co se kolem nás děje, od maličkostí až po velké věci, nejsou žádné nahodilosti, není to žádná náhoda, ale výtvor přesně seřízeného mechanismu. Podíváme-li se na něj, dostane se nám reálného potvrzení a důkazu, že nic na tomto světě není náhoda.

O znameních, kterých se dostává lidstvu a která může člověk vidět, se ví dávno. Není události jakýmkoli způsobem dotčené tajemnými znameními, varováními a nápověďmi, aby lidé, když je viděli – nejčastěji ovšem po události samé – nedocházeli k nějakým závěrům. Ovšem závěr učiněný ex post spadal jen do pokladnice zkušeností a neposkytoval žádnou možnost odvrátit nebo napravit to, k čemu už došlo. Umění porozumět nápovědi před událostí, v době kdy teprve vznikala a utvářela se, bylo pokládáno za vysoké mistrovství a schopnost vyznat se v obrazcích osudu a nápovědách vesmíru bez pout vlastního názoru.

Pojďme se však na proces získání podobného druhu informací podívat z druhé strany. Proč vlastně mohou mít jen „vyvolenci“ větší možnosti nebo více informací než obyčejní lidé, nemající žádný vztah k okultismu? Proč jedni vědět mohou a druzí ne? Co je důvodem takové nerovnosti?
 
Mohli bychom samozřejmě dlouze a nudně vykládat o tom, že okultisté mají většinou speciální vzdělání, talent či dar, které jsou jim propustkou do světa neznámého. Nebo že člověk nemusí a neměl by vědět vše. Všechno by to byla pravda, ale ne úplně. Systém – vesmír – dává lidem stejné možnosti. A jedni je s úsilím a trpělivostí rozvíjejí, zatímco jiní prostě žijí a neutrácejí čas a síly na to, aby pochopili, co vlastně představuje tenhle svět, ve kterém žijí. Každému z nich, ať usiluje o pochopení světa a sebe sama nebo ne, poskytuje Systém informace. Dochází k tomu každou minutu, každou vteřinu. Masa událostí, situací a procesů probíhajících kolem člověka mimo jeho vůli a záměrů naráží na jeho mysl, zastavuje, omezuje, povzbuzuje, nutí měnit plány a obvyklý způsob myšlení. Všechno je to spontánní a neuspořádané, jako vítr na otevřeném moři, z vůle přírody, ne však z lidské vůle. Ale bylo by to možné i jinak.

Jak? Jakým způsobem? Podívejte se kolem sebe. Míjíte lidi, slyšíte rozhovor, zachytíte jednotlivé věty. Jdete po ulici a vidíte nějakou událost. Je to všechno náhoda? V okultismu takové slovo není, neboť všechno, co se děje s člověkem i kolem něj, má kauzální souvislost.

Například téma. Přicházíte do práce. Počítač z ničeho nic přestal fungovat. Nemůžete dělat to, co jste chtěli a co dělat máte. Čekáte na technika a zabýváte se tím, co vám přijde pod ruku. Mluvíte s kolegy, probíráte papíry, uklízíte na stole, koukáte do novin. K čemu vás to může inspirovat nebo přistrčit? Jen netvrďte, že k ničemu. Není to pravda. Zcela nezávisle na vlastní vůli vstupujete do víru událostí cizího vašim plánům a záměrům. Dostane se vám nových informací a poznatků. Ocitnete se v situaci, do které byste se bez této události nikdy nedostali. Jste v kruhu nového a toto nové je vaším světem.

Znaky, znamení a úkazy jsou těmi nemnohými atributy obsahujícími informaci, kterou se Vesmír na základě svých zákonů snaží předložit lidskému chápání. Naprosto to neznamená, že si to Vesmír snad přeje. Dochází k tomu na základě vesmírných zákonů. Člověk je součástí Vesmíru, proto spadá do sféry šíření těchto informací. Pokud chce skutečně porozumět, co a proč mu je sdělováno, musí tomu naslouchat.

Aby se naučil oddělovat podstatu přicházející informace od toho, co ji obklopuje, musí se dívat realisticky a nezaujatě na vše, co k němu proniká zvnějšku. Každé téma, každá událost či informace má svoji podstatu.

Zvyk naslouchat promluvám Vesmíru je velmi užitečný, vyžaduje však jisté dovednosti a na počátku velkou trpělivost. Pozornost je třeba věnovat všemu, každé události, každé situaci, každému slovu, které padne ve vaší blízkosti. Rozšířenou chybou je nahlížet tyto věci prizmatem vítězoslavného pocitu: já jsem to viděl! Je to chyba vedoucí až příliš často k mnoha problémům ve vnímání okolního světa. Správný pohled nám říká: viděl jsem to, to znamená, že by to mohlo mít význam.



Zdroj: astroplus.cz/jak-cist-napovedy-osudu-prakticky-navod/