Informační stárnutí – Jak zastavit čas

Taky jste si všimli toho, jak se čím dál tím víc zrychluje čas??? Kolik věcí jsme stíhali dříve a kolik jich nestíháme teď, popřípadě stíháme, ale na úkor jiných? Nebo pojem nuda – kdy jste se naposledy nudili? Pro mě je to už cizí slovo. Přesto minuta uběhne za stejný počet sekund, den jde za dnem stejně jako dřív, rozednívá se a stmívá jako dřív a přesto dřív uběhne.

Důvod je prostý, však jenom se zamyslete – jaké to je, když se nudíme? Vzpomenete si? Nemám co dělat a tak se jen poflakuju a přemýšlím coby, popřípadě nedělám nic a vychutnávám si to. A ten čas se táááák neskutečně vleče.

A naopak, pokud jsem v zápřahu, že nestíhám ani sledovat hodiny – už jsem to dávno měl mít hotové a ten čas tak neskutečně letí, nestíhám, ještě alespoň pět minut prosím.

Tak a to je ono. Čas šel vždy stejně, celé je to pouze v naší hlavě. To my sami vnímáme čas rozdílně.  Tak proč ta rychlost? Jednoduše jsme zavaleni všemi možnými povinostmi, úkoly a nestíháme. Však jak ubíhá čas ve městě jako je Praha, kde je nás nejvíc oproti tomu ve vesničce na konci světa, kde není slyšet nic než jen kokrhání kohoutů a štěkot psů? Je to podobné jako příklad výše.

Jak je to možné?

Coby lidé, fungujeme podobně jako přijímače – neustále přijímáme informace, které se na nás hrnou vědomě i podvědomě a ty informace neustále vyhodnocujeme. Zejména podvědomě přijímáme kvanta informací, které nebereme ani na vědomí, ale jsou tam, jsme v nich. Ve městě je kolem nás takového druhu informací – ruchu, pohybů, zvuků, lidí, podprahových informací, reklam na každém rohu atd atd. To vše vyhodnocujeme – lidé na vás mluví, dáváme pozor u přechodů na auta a vyhodnocujeme, vnímáme semafory, přemýšlíme kdy mi pojede další autobus, kudy se tam dostanu, kde jsem měl být, co mám udělat, jak jsem udělal tamto a jak jsem to měl udělat, stíhám to a kdy udělám ono, co na to šéf, kde jsou děti, apod. 

Člověk je v dnešní době pod permanentním tlakem neskutečného množství informací, které jej přetěžují a neustále zaměstnávají hlavu. A když už máme možnost mít klid a vypustit, – trochu zchladit ten přepálený rozhodovací procesor v naší hlavě po náročném dni, sedneme si do křesla před televizi, otevřeme pusu dokořán a tupě zíráme na cizí příběhy. I když vědomě nepřemýšlíme, přesto přijímáme další kvanta informací a reklam, místo toho abychom vypustili alespoň to přebytečné a ulevili si tak. Popřípadě zapneme počítač a na  sociálních sítích hltáme další informace. Jsou to mraky informací, které nás přetěžují, číhají na nás v různých podobách a nemáme moc možností před tím utéci. Dnešní doba je prostě taková. Pod tíhou informací a přetížení nás bolívá hlava, máme výčitky kde z čeho a tak hledáme úniky – tišící léky, alkohol a různé jiné až závislosti ve snaze uniknout tomu přetlaku.

Říká se, že pokrok nezastavíš. S mobilními telefony jsme si mysleli, že ušetříme mnoho času, s internetem půjde také vše rychleji. Tedy budeme mít na sebe více času, protože naši práci stihneme rychleji a ve větším množství. Omyl – vše se zrychlilo, stouply však nové potřeby a nutnosti závislé na telefonech a internetu a my ztratili soukromí. Ztratili jsme i sami sebe tím, že jsme zapoměli odpočívat. Chrlíme do sebe zbytečnosti a zaměstnáváme hlavu tak, že nám čas letí jak zběsilý. 

Co s tím?

Je to samozřejmě na každém z nás. Je to otázkou priorit – věřte mi, že pokud budete jako priority vnímat práci, nebo věci, které odvádí pozornost ke zbytečnostem od vás samých a přetěžují vás,  příjde doba, kdy budete litovat. Život vám totiž uteče strašně rychle a nic nestihnete. Navíc tělo a mysl budou tak přetížené, že odejdete i rychleji.

Ovšem naučím vás jedno kouzlo – jak zastavit čas 

Je to mocné a jednoduché kouzlo – vypněte telefony, televize, rádia, počítače a buďte jen sami se sebou. I když to možná bude nezvyk a třeba se i bojíte samoty, udělejte to. Přetížený procesor bude mít možnost zchladnout, připomenete si chvíle, kdy jsme neměli žádné technické výdobytky a taky jsme žili. Kdo ví? Třeba si to i zamilujete, ale hlavně … Zastavíte čas. 


Jan Světlák


​
Zdroj: http://kristall-centrum.cz/2016/10/informacni-starnuti/

​