Emoce zvířat jsou stejně důležité jako ty naše

Příběhů a zkušeností z terapeutické praxe s lidmi je spousta. Proto bych se ráda zaměřila na zkušenosti se zvířaty, u kterých lze zpracovat emoce stejným způsobem jako u lidí. Ráda bych uvedla několik příkladů, kdy jsem našla konkrétní emoce a minulé životy.

Prvním příkladem je pejsek, kterého blíže neznám a jeho zdravotní stav jsem znala jen rámcově. Pro tuhle inkarnaci si jeho duše zvolila, že odžije mnohá fyzická poranění, s kterými se potýkal v minulých životech, ale stejně tak i některé těžké emoce. Procházela jsem jeho minulé životy a u všech postřelení, pokousání, nemocí a dalších zranění, která jsem našla na konkrétních místech na těle, majitelka pejska uváděla vážnější nebo drobná zranění, s kterými se u něj potýkala v tomto životě, na těch stejných místech.

Jako další jsme řešily úzkosti a strachy o majitelku, pramenící z mnoha inkarnací, ve kterých nějakým způsobem přišel o pána. Taky nemá rád, když se majitelka přibližuje k hlubokým místům - pejsek v minulém životě spadl do studny a při dopadu si zlomil přední nohu, s kterou má problémy od malička.

Neměl rád výstřely na plašení špačků na vinicích - v minulém životě odešli majitelé na lov, pejska nechali doma v přesvědčení, že tam bude v bezpečí, ale on měl strach, že už se nevrátí a na pozadí slyšel výstřely z lovu.
Další zkušenost byla s naší kočkou, která běžně prospí celou noc. Jednu noc mě však budila každých dvacet minut - jakmile jsem usnula, šla mě probudit.

Našla jsem u ní minulý život, kdy byla polodivokou šelmou a já mužem, který si s ní vybudoval bližší vztah. Zraněná jsem ležela venku u tábořiště, kam za mnou pravidelně přicházela. Jakmile jsem v tom minulém životě usnula, šla mne probudit, aby se ujistila, že ještě žiji. Naše kočka mne tedy chodila celou noc budit se strachem, zda nejsem mrtvá.

Nejednou se stalo, že večer nepřišla domů a čekaly jsme na ni dlouho do noci. Našla jsem u ní minulé životy, kdy se z nějakého důvodu bála přijít jako domácí kočka domů, lidé ji třeba vyhnali. Vynořily se jí strachy, že jí někdo ublíží, že nesmí přijít zpátky. Nebo měla s lidmi naopak pěkný vztah, ale z nějakého důvodu o ně přišla. Tehdy tam byly strachy, že už nemá domov, že nikam nepatří, že nikdy nenajde svou lidskou rodinu. Jindy jsem u ní našla pocity, že se ztratila, že nemůže najít cestu domů a pocit, že neví, kam patří. Většinou se v minulých inkarnacích skutečně ztratila.

Další zajímavou zkušenost jsem měla s naší druhou kočkou, která přestala pít. Našla jsem u ní několik minulých životů, kde byla divokou kočkou a často z nějakého důvodu neměla dostatek vody. Třeba žila ve vyprahlé krajině nebo byla voda zkažená – řešily jsme u ní emoce jako strach, že nenajde vodu, strach, že tu voda není, pocit, že se nemůže napít, přesvědčení, že se nesmí napít, přesvědčení, že všechna voda je zkažená.

Běžně necháváme kočky a jiná zvířata kastrovat, ať už ze zdravotních nebo čistě praktických důvodů. Často nám však chybí uvědomění, že kastrací se vyřeší pouze to, že nebudeme mít několikrát do roka přírůstek koťat nebo neplánovaná štěňátka. I zvířata mají své potřeby a stejně jako ženy touží po dítěti, i zvířata si přejí mít vlastní koťátka nebo štěňátka. Pokud je tahle touha nenaplněna, mnohdy jim to z podvědomí v době dospívání vytáhne emoce z minulých životů.

U našich koček, které jsou kastrované, jsme řešily smutek, že nemají koťata, pocity, že jim něco chybí, že o něco přišly, že koťátka ztratily nebo někde zapomněly, že jim je někdo zabil, utopil. Našla jsem u nich minulé životy, kdy jim koťátka skutečně někdo zabil nebo o ně přišly jiným způsobem. Jedna z nich byla divokou kočkou, která porodila koťata v lese. Několik hodin po porodu jí je roztrhali vlci. Její duše si z té doby odnesla bolest z jejich ztráty.

Obecně našim zvířecím přátelům málo nasloucháme. Ne vždy, když za mnou přijdou, chtějí jen pohladit, pustit ven nebo něco dobrého k jídlu, případně čistou vodu. Jejich duše jsou velice vnímavé i jako inkarnované, řekla bych mnohem vnímavější než ty naše v lidských tělech. Nejednou se stalo, že mi přišla kočka říct, že tu máme třeba zbloudilou duši případně cokoli dalšího, co bylo třeba odvést. Někdy jen přijdou s pocitem vděčnosti za pomoc. Jejich duše to pokaždé pozná.

Z pohledu duší je jedno, zda bytosti žijící zde na Zemi, nebo kdekoli jinde na jiných planetách, mluví česky, italsky, mňoukají nebo zda mají na hlavě tykadla, která blikají.

Samotné duše se dorozumívají pouhou myšlenkou, je to jen energie, kterou naše lidské mozky vnímají jako "emoce", které pojmenují "slovy". Při komunikaci s jinou duší do té naší vchází pouze energie, kterou naše duše "přeloží" do způsobu komunikace, který je nám vlastní v dané inkarnaci.



Zdroj: www.priznakytransformace.cz/