Ego, Duše a Duch

Jsme božské bytosti, které zde na zemi žijí v lidském těle a zažívají tu lidský život, aby mohly růst, rozvíjet se a navrátit se zpět ke Zdroji. Někdy tento lidský život může být plný obrovské radosti a štěstí, zatímco jindy může být život duchovní bytosti v lidském těle poněkud náročný. ​

Když se naučíte rozlišovat mezi hlasem ega, hlasem své duše a hlasem svého ducha, velmi vám to pomůže při naslouchání vyššímu volání Vesmíru.

Ego (naše lidské já)
Naše ego je lidskou částí nás samých, která se vnímá jako oddělená, jako „já“ proti „nim“. Kurz zázraků to popisuje jako „sluneční paprsky, které si myslí, že jsou oddělené od slunce, anebo vlny, jež se domnívají, že jsou oddělené od oceánu. Každý z nás je slunečním paprskem ze stejného slunce a kapkami vody ze stejného oceánu.
​
Naše ego, které často vychází z programu strachu, je naším vnitřním kritikem, soudcem, obětí a tyranem, který si vždy myslí, že má pravdu a zná všechny odpovědi. Ego, které je poháněno strachem a přesvědčením, že „všichni ostatní jsou tu proto, aby se mě snažili dostat“ nebo „není tu dostatek pro všechny“, vnímá svět jako nespravedlivý a nebezpečný. Je pro ně těžké důvěřovat druhým lidem, žije v minulosti, velmi rádo vytváří dramata a lituje se (hodně). Ego má rádo, když jsou věci těžké, a je přesvědčeno, že potřebujeme „pracovat“, abychom objevili své poslání (pokud budeme mít štěstí a podaří se nám to).

Ego je poháněno základním hlubokým strachem, který zakaluje čočku, přes kterou nahlížíme na svět. Jestliže žijeme ve světě ega, jsme ovládáni svými strachy. Když žijeme v říši ega, žijeme ve své temnotě. Je důležité mít na paměti, že potřebujeme své ego, abychom mohli přežít na této planetě. Náš život však bude plynout mnohem snáze, když bude naše ego sloužit volání naší duše a bude nám pomáhat toto volání vyslyšet.

Duše (naše pradávné Já)
Duše je částí nás samých, kterou si s sebou neseme z jednoho života do druhého. Je naším pradávným Já. Je upřímná, veselá a hluboká a představuje souhrn veškeré moudrosti, kterou jsme nashromáždili, a jedinečné dary, jež jsme si rozvinuli a osvojili v předchozích životech.
Každý život a každá zkušenost rozšiřuje a obohacuje náš jedinečný autentický otisk. Ačkoli tento otisk nese moudrost, kterou jsme získali dík tomu, že jsme zvládli své životní lekce, současně nese také traumata a vzorce bolesti z našich minulých zranění. Jeden život za druhým naše duše roste a rozvíjí se s cílem navrátit se zpět domů do naší pravé podstaty (našeho božského Já). Extrémní emoční ztráta, zlomené srdce či nervové zhroucení umožňují našemu egu polevit jeho sevření a přiznat si, že nezná všechny odpovědi, čímž uvolní prostor pro světlo Božského Já (Ducha), které do nás bude moci proudit.

Duch (naše Božské Já)
Duch je naším božským spojením se Zdrojem. Je součástí nás samých, která je propojená se vším ve Vesmíru. Je jiskrou v našich očích, jarem, svěžestí v našich pohybech a slunečními paprsky v naší tváři. Je částí nás samých, která ví, že jsme úplní a celiství. Je milostí. Je naším Vyšším Já. Je Bohem. Je čistým Světlem.

Když se nám pootevře srdce, vznikne v něm prostor či skulinka, kterou do něj může vstoupit naše duše. A jakmile se nám pootevře duše, začne do ní proudit milost našeho Ducha. Když naše Duše, Duch a Ego pracují v harmonii, může naší jedinečnou duší, tělem a myslí proudit Světlo Ducha (Zdroje) a my opravdu dokážeme žít své Světlo a projevovat je ve světě zcela jedinečným způsobem, jakým to dokážeme pouze my.


Rebecca Campbell, Světlo v temnotě

Pro www.novoucestou.cz zaznamenala Sofie Natarani.