Duchovno?

Spousta lidí si myslí, že duchovno je něco, kolem čeho se musí chodit po špičkách a neslyšně. Že je to něco na piedestalu. Něco, k čemuž klíč leží někde mimo nás a za čím se musíme hnát prostřednictvím stohů knih a nekonečnou sérií přednášek a terapií. Něco, čemu rozumí jen vyvolená hrstka lidí, kteří chodí nejlépe bosi, jedí jen živou stravu a jsou bez emocí. Něco, co není „normální“. Něco, k čemu potřebujeme znát duchy, anděly, Plejády, diskarnáty, tarot, witchcraft, hlubinnou psychologii, automatickou kresbu, šamanismus, čtení z ruky, astrální cestování, holotropní dýchání nebo se musíme zmítat v extázi na ohňových festivalech a být strašně esoteričtí.  Prdlajs!  

Co je vlastně duchovno? 

Je to jen slovo. Stejně zprofanované, jako například Bůh, esoterika, transformace, poselství, osvícení a mnoho dalších. Velmi lehce zneužitelné, závádějící, občas manipulativní, pro někoho až strašidelné. Slovo, které může vyvolávat posuzování, povyšování, spasitelské komplexy, pocity méněcennosti, oddělování se od celku a pumpovat „duchovní ego“.  

Co kdybychom se už vykašlali na složité pojmy a separace? Pojďme se bavit co nejjednodušeji tak, aby tomu rozuměli úplně všichni – svým srdcem. Pojďme věci nekomplikovat a říkat pravdu tak obyčejnou, jaká skutečně je. Sestupme do svého člověčenství a přestaňme dávat slovům významy a pocitům slova, které ve skutečnosti nemají. Naciťujme.

Slova jsou velmi omezeným způsobem komunikace, díky které vzniká hodně nedorozumění a nedostačují k vystižení podstaty pocitů nás lidí. Pakliže jsme jen v logu a orientujeme se na samotná slova, byť jsme již začali vnímat jejich skutečnou podstatu, může nás to stejně zavést do slepé uličky. Důležité je poslouchat každou buňkou těla, která zachytává i ty nejjemnější vibrace energie druhého člověka v rozhovoru a z výsledného pocitu nám vyhodí výsledek, o kterém víme, že je Pravda nebo lež. Tečka.  

Duchovno v pravém slova smyslu je celý prachobyčejný život, který tu žijeme ze dne na den a vědomě procházíme vším, co nám aktuálně přichází do cesty. Duchovno je pro mě třeba dívat se na rozkvetlý strom nebo si namazat chleba s máslem, sednout si do křesla a příjemně spočinout. Nemusím nad ničím bádat, nic analyzovat, nehodnotit, jestli něco můžu nebo nesmím, protože to říkali na přednášce. Jen oceňuji, že to mohu vnímat. Duchovno je přijímat s láskou a úplně přirozeně všechno, co je nám tu k dispozici právě teď. Mít možnost se beze strachu rozhodnout, zda-li chci to a nebo to. Každý z nás jsme si nejlepším učitelem i žákem, všechno víme, máme to uvnitř sebe a to není žádné „duchovno“ v tom v této době milionkrát skloňovaném SLOVĚ. Chápete, že jsme si vytvořili program, který se bojí slov? Jaká iluze to je?

K tomu, abychom byli duchovní vůbec nic nepotřebujeme. Už tím jsme. Všichni jsme přirozeně spirituální bytosti, žijící ve více úrovních sebe sama a jsme jednotlivými paprsky celého slunce jako celku. Někdo vědomě, jiný nevědomě, ale všichni jsme jedna velká kolektivní Duše v různých tělech. Není potřeba se oddělovat. Není potřeba se stylizovat do sluníčkoví lidičkové, guru, vymetače všech ezo přednášek a seminářů, do „on je hodně daleko – už to chytil“ nebo musíme jíst jen živou stravu bez ohledu na unikátnost našeho těla a potřeb a další jakékoli počiny řízené strachem a oddělováním se.

Všichni jsme na jedné lodi, všichni tu máme stále co řešit a všichni jsme duchovní stejně jako fyzičtí! Rozlišujme jen svou vlastní optikou. Buďme přirození. Nenechme se zmást výrazy. Nebojme se nahlédnout do textu, který obsahuje slova jako duchovno apod., naciťujme záměr textu – rozhovoru a pocit z něj, ne slovosledný obsah a důkazy. Poslouchejme tělem.  

Je hodně lidí, webů nebo facebookových příspěvků těch, kteří se tváří jen jedním určitým způsobem, záměrně iluzorně zakrývajícím tu barevnost člověka jako takového v dualitě – tedy i nezpracované temné stránky, které máme všichni, ale realita za oponou je jiná. Možná, že i já nebo vy tak můžete na někoho působit, ale koho to zajímá? Já dělám to, co mě baví, způsobem, kterým mě to baví a to považuji za největší duchovno, protože je k tomu potřeba se stále hodně učit, mít odvahu, být otevřený a stávat se pozorovatelem a tvůrcem zároveň. Jsme součástí nás všech. Lidi spojuje nejen Světlo, ale hlavně SVOBODA! Proto se nebojme být autentičtí, naslouchat intuici, i když se to zrovna moc společensky nehodí a řídit se jen sebou! 


AUTORKA: Michaela Weissová, slunecnyzivot.cz/2013/04/duchovno/ © Slunečný život

Zdroj: http://www.informaceodjinud.estranky.cz/clanky/vhledy-soucasnosti/duchovno-.html