Co je dobré pro mne, nemusí být pro tebe

V poslední době jsem několikrát zaslechla tvrzení, že už není třeba chodit do minulosti, aby se člověk posouval ve svém životě. Pro člověka, který takto na sobě pracuje, to může znamenat, že dělá něco, co už se dávno nedělá. Jsme tolik rozdílní a jeden od druhého se lišíme v mnoha věcech a čím dál více platí, co jednomu pomáhá, pro druhého platit nemusí a ještě mu to může uškodit. Často se o tom píše, hodně mluví, ale málokdo to respektuje.

Náš každodenní život nás neustále, krásně testuje a učí. Z prožívání běžných denních situací je možno získat mnoho pochopení a aha momentů. Celý život je vlastně o pohybu, nikdy nestojíme na místě, i když to tak někdy může vypadat. Stále se něco děje, někdy to přímo vidíme a prožíváme a jindy je dění přesunuto do zákulisí. Na oko bychom nic nepoznali, ale pokud se zaměříme na pocity, můžeme vnímat tu nekonečnost dějů, kdy konce jsou zároveň počátky, vše se napojuje, propojuje a běží do nekonečna. V této propojenosti jsme sami posouváni svým stále více vnímavějším vědomím a ve chvíli, kdy to nejde, může být příčinou právě cosi, co se týká naší minulosti. Mnohokrát jsem zažila, kdy mě přítomné dění přímo postavilo do situace, kde se řešila minulost. Někdy jsem to vnímala hned, jindy mi vše došlo až později. Ale mnohem více bylo okamžiků, kdy jsem věděla, že je tu něco, co mě dál nechce pustit a sama si na to nenahlédnu.  A toto jsou přesně ty věci, s kterými si neporadíme, aniž bychom nepátrali po tom, kde se to vzalo.
​
Myslím, že ti, co tvrdí, že se nemusí hledat příčiny v minulosti, buď mají období hledání a nalézání za sebou a zapomínají na dobu, kdy to bylo pro ně zásadní. Nebo jsou to lidé, kteří ještě nedospěli do okamžiku, kdy se nelze hnout z místa žádným jiným způsobem. V dřívější době vyžadovalo léčení bloků bolestivé znovuprožívání, což bylo pro mnohé velice bolestivé a často se bránili znovu se dívat na už jednou prožitou bolest. Dnes už je možné využít takových metod, kde jste opečováni vysoko vibrační energií a ani nevíte, co bylo předmětem léčení. I já při konzultacích používám takové techniky, které jsou více méně o uvědomování, a není třeba zacházet do bolestivých traumat.

Jsme individualita vedle individuality a jsme proto takoví, abychom dohromady tvořili celek, kde nic není stejné a každé je nenahraditelné. Všechno má své opodstatněné místo a svůj jedinečný smysl a dohromady tvoří jedinečnou propojenost. V této propojenosti je nekonečné množství možností pro každého. Nemusím vědět, co je dobré pro druhého, důležité je si ujasnit, co je dobré pro mě.

Libuše Laura Malinová


Zdroj:  http://harmonickyprostor.simplesite.com/

​