Cesta za duhou

Jediný den by dokázal pojmout zkušenost, kterou potřebuje duše. Mysl však chce kráčet svou cestou a tak nastává křížení. Osud zasahuje a vede svůj vlastní život. Osoba kráčí světem, mnohdy se však neohlíží na to, co cítí. Chce pouze naplnit přání mysli. A duše čeká na den, kdy se s ní mysl spojí a otevře tak kanál božskému já. Toto se stane dříve nebo později. Duše je trpělivá, mysl však hledá rozptýlení, zatímco život jde dál. Opona se zvedá, nové možnosti se rýsují. Přesto ego pokračuje ve své hře na pána života. Až do té doby, kdy zasáhne duše a ego je rozmetáno na prach. Pak teprve přijde podvolení se a vyroste bohatý květ života, naplněný životadárnou energií pochopení, naplnění a bezmezné víry ve svou cestu. Teprve pak je dosaženo cíle cesty.

Dny nevědomosti jsou sečteny. Všude kolem leží tíha nedůvěry, nespokojenosti, sebepodceňování a nemožnosti cokoli učinit. Není to však skutečnost, pouze iluze z pohledu ega. Spoustu myšlenek je podsouváno z toho důvodu, aby se zamezilo pokroku vpřed. (Ne)moci cokoli učinit pak charakterizuje tento čas. A jelikož jsou mnohé věci skryté, či překrucované, proto i (ne)moc lze chápat jako moc(né). A mocné jsou všechny bytosti, které i přesto, že se účastní hry na člověka, mají v sobě všechnu sílu Stvořitele. Oni jsou Jím. Jsou Jím, ať věří nebo nevěří. Každou vteřinou se mohou přesvědčit o své síle. Musí se ale k tomuto rozhodnout. Jsou však tolik ovládány silou své mysli, že se své moci vzdávají.

Nová doba však vyžaduje sílu a rozhodnost. Vyžaduje pevnost stát si za sebou samým. Vyžaduje pevnost charakteru a rozpuštění strachů, které vyvstávají z minulosti, aby vyzkoušely připravenost bytostí na změnu směru své cesty. Strachy, které otravují tělo i ducha, a přesto jsou hybateli osudů. Každodenní výzvou je být bdělý a připravený být tím, kým jsi, ne tím, kdo si myslíš, že jsi. Odedávna probíhá souboj mezi dobrem a zlem, souboj polarit. Ale jelikož je vše přítomné ve všem, pak musí dojít k rovnováze. Nyní se ručička vah naklání pouze na jednu stranu. A úkolem bytostí je vše vyvážit. Otevírají se mnohá spojení, která pomáhají s tímto vyvažováním. Zasahování do svobodné vůle však není povoleno.

Neustále se dějí změny času. Časové linie se vychylují, či spojují, jsou tvořeny právě rozhodnutími, která jsou neustále konána v souvislosti s vnitřním naladěním bytostí. A psychické naladění je do velké míry ovlivňováno. Duše v tělech se bouří, hledají stabilitu a naplnění svého života, zatímco odžívají traumata. I Země se bouří a odpoutává od této emoční exploze. A bytosti Země jsou jeden za druhým povolány ke svým úkolům, aby pomohly převést ty, kteří jdou připraveni vpřed. Ve světě ducha jsou však již postaveny základy nového života. Stávají se stále pevnějšími, přestože ještě potrvá, nežli se budou moci zhmotnit ve světě realit.

Cesta za duhou pokračuje. Cesta, kterou nelze zastavit. Mnohdy se vše řítí jako lavina, která cestou strhává vše, co jí přijde do cesty a nenávratně za sebou uzavírá minulost. Za ní se pak formuje krajina plná květů a slunce. Extrémní a silná doba, která však je plná naděje a neskutečných možností. Jedna kapitola se uzavírá a nová je napsána a je připravena k přečtení. Stejně tak, jako duše bytostí, tak i Země se formuje podle nových zákonitostí a vše se stává odrazem vyšších světů. Proudy duší směřují do této reality, aby prožily tuto rozporuplnou dobu. Proudy duší však míří ven, některé unavené a slabé, některé vděčné za prožitky. Je však jen jediná vize, jak prožívat tento čas. Vše závisí na vyspělosti duše a na jejích rozhodnutích. A tato přání budou splněna. Proto je potřeba vnitřního uvědomění a probuzení. Ten čas je právě tu.



Zdroj: zlata.dusicka.sweb.cz/new_page_4.htm