Blíží se jarní rovnodennost

Jarní rovnodennost přináší do našich životů rovnováhu. Hledíme již do nových, občerstvujících energií, ale nejsme schopni je plně registrovat, protože nás stále něco nutí otáčet se zpátky do starého způsobu života, do minulosti. A pokud se přece jen sladíme s čímsi, co by se dalo nazvat oázou klidu, stále ještě jsme vytrhováni a nuceni, ohlížet se zpět. Je to tréning důvěry v sebe, své schopnosti a ochranu shůry. V jednu chvíli, se cítíme pevní v kramflecích, hledíme zpříma jakoby zastaveni v přítomném okamžiku, držíme pevně získané atributy moci, ale nejde nám pohnout se kupředu.

Minulost necháváme za sebou, i když tušíme bortící se hradby přežitku, neohlížíme se. Jindy klečíme u hrobu minulosti a vyhrabáváme staré kosti nebo jsme v údivu, že na něm rostou květy. Překvapuje nás, že z toho, co odešlo, odumřelo, mohlo vzniknout něco tak krásného. Zvláště, když jsme to hezké už vůbec nečekali. Nemohoucnost nám nedovoluje vstát, otočit se vstříc budoucnosti a vykročit. Zastavili jsme se na pomezí, na hranici, každou buňkou cítíme jakési borcení, ukončení, loučení a nevěřícně zíráme na tu spoušť s pocitem. „To jako bylo všechno!?“

Není to všechno. Čím blíže jsme přírodě, své přirozenosti, sami sobě, nemůžeme připustit, aby to bylo všechno. Sama příroda ukončuje cyklus temné části roku a připravuje se na znovuzrození, zmrtvýchvstání, nový život. Je připravena pučet, rodit, rozkvétat a růst. Nový život už tu je, ještě snad skrytý před pohledy očí a pro mysl nese málo důkazů, ale když se poddáme intuitivnímu cítění, vnímáme, že růst je neodvratný. Prostě je to ve vzduchu. Stačí se nadechnut a právě se zavřenýma očima a uspanou myslí, to pocítíme.

Nyní více, než kdy jindy necháváme strachy za sebou tím, že na ně vidíme. Ve spojení s událostmi kolem nás můžeme na všechny ty naše strachy a obavy krásně vidět a uvědomit si jejich příčiny. Uvědomit si svou dospělost spolu s obezřetností, zodpovědností a ohleduplností. Uvědomit si zda jsme obezřetní nebo jednáme ze strachu. Zda jednáme zodpovědně nebo se skrytými obavami. Jestli máme ohledy k jiným na základě dospělosti či strachu. Není chyba mít strach, naopak, jediná cesta jak čelit strachu je jej uvidět, uvědomit si jeho energii a poté se zamyslet, zda s ním srdce souhlasí.

Když vidíme na svůj strach a máme pro něj pojmenování, zmenší se a nám to umožní vidět, že není tak pravdivý, jak se tváří. To čeho se bojíme je natolik reálné, nakolik se toho bojíme. Když si uvědomíme pravdu, která je vždy skrytá za strachem, posílíme sami sebe a strach mizí. Neznamená to, že se pak věci odvíjejí jen krásně. Značí to, že jsme více v souladu s tím, co se děje, cítíme pravdivou energii situací a nějak je nám víc a více jasnější, že tam kde je pravda, není nikdy strach. Strach je pouhou iluzí mysli. Jednání ze strachu je pouhým tréninkem získávání síly pro nabytí rovnováhy. Potřebujeme vyrovnat vše, co je nyní možné vyrovnat a proto vyrovnávací tlak vytlačuje všechno, co nepodporuje růst. Pravda nám dává do ruky nástroj moci. Proto je možné zvládnout každou situaci nalezením pravdy.

Rovnodennost přináší zlom. Každý je ovlivněn touto energií ve své přirozenosti, takže každý má moc uchopit jakýsi nástroj k nastolení rovnováhy. Právě nyní jsme na cestě hledání toho pravého nástroje, možné ještě máme pocit prázdných rukou, ale jen proto, že vybíráme z toho, co se nabízí. Třeba máme dojem, že nevíme, co si vybrat, ale to „naše“ nese naši energii, tedy přináší pocit libosti, klidu a konejšení, proto to nemůžeme přehlédnout. V momentě rozpoznání pocítíme sílu potenciálu a poznáme, že je nám to vlastní.

S jarem přichází očista. Přichází s odumřením, odpadnutím starého, následuje samovolně, což pocítíme chutí do činností, které s očistou souvisí. Je to přirozený proces úklidu nepotřebného, před příchodem nového, svěžího, čerstvého.


Libuše Malinová



Zdroj: harmonickyprostor.simplesite.com/431514931/6884569/posting/blíží-se-jarní-rovnodennost