20 rad pro zlé chvíle

1. Chtěl bych tě naučit myslet si místo: «Všechno je to špatně!» raději «No ne, to je ale zajímavé!» Jenomže takový vztah k životu člověk získává až zkušenostmi.
2. Konec konců, kdyby si člověk občas nedovolil být za cvoka, přišel by v životě o dobrou polovinu potěšení.

3. Mám jedno bezvadné pravidlo: když se mi nelíbí to, co se zrovna odehrává, okamžitě odcházím.
4. Dobrá znamení si člověk musí sám vynalézat. Každý, koho potká, mu věstí úspěch. Zapsat. Zapamatovat. Den pak prožijeme v souladu s touto dobrou věštbou.
5. Hloupé přání si člověk musí splnit hned, bez prodlení, aby pak na jeho splnění nemusel vynaložit veškerý zbývající život.
6. Když se člověk dost dlouho tváří, jako že se ničeho nebojí, může se mu stát odvaha užitečným zvykem, něčím jako je spaní při otevřeném okně nebo sprchování studenou vodou.
7. Hlavní je moc nemluvit. Tehdy si váš spolubesedník sám vymyslí způsob, jak si všechno co možná racionálně vysvětlit. Alespoň já jsem se dosud nesetkal s nikým, kdo by si s tím neporadil. Lidé jsou talentovaní. Dokonce velmi.
8. Není dobré klást otázky, na které je už dávno známa odpověď — pokud ne vašemu bezmocnému rozumu, pak dozajista vašemu moudrému srdci.
9. Tvařte se, jako že je s vámi všechno v pořádku. Budete se divit, až pochopíte, jak efektivní je to metoda. Hned potom, co dokážete oblafnout sami sebe, bude vám všechno na světě srdečně jedno.
10. Tajemství se nesmějí odhalovat, o tom, co je ze všeho nejhlavnější, se nesmí mluvit nahlas. Zvláště pak před dospělými (to jest cizími). Jinak konec, tajemství zmizí, rozpadne se na prach a je fuč.
11. Milovat musíme cestu, ne ten konečný bod tam někde na obzoru, ať už je to cokoli.
12. Dnešní den je sám o sobě dobrým důvodem, abychom vystoupili z břehů, každý z těch svých. Protože každý člověk je oceánem a bylo by opravdu hloupé prožít celý život v upřímné víře, že jste jen louží, i když třeba tou nejhlubší v celé čtvrti.
13. Člověk se musí milovat a chválit sám sebe. Tak zodpovědnou věc přece nemůže svěřit cizím lidem!
14. Po noci plné mučivých tvůrčích úvah je naprosto nezbytné udělat dvě tři hlouposti, čistě jen proto, aby se člověk nedej bože nezačal pokládat za velikého myslitele.
15. Aby člověk postihl skutečný smysl události, kterou pokládá za neštěstí, musí si od ní dát jistý odstup. Pokud pak vůbec nepřestane trpět, nebude alespoň v tom trápení spatřovat hlavní smysl veškerého svého žití.
16. Je třeba jít tam, kam jít chcete, nikoli tam, kam se údajně jít «má». Prostě si jít a ničeho se nebát.
17. Má-li člověk získat šanci na nesmrtelnost, musí se zříci naděje na ni… A vůbec jakékoli naděje. Zoufalství je podivuhodný klíč k obrovské síle, vlastně ani ne klíč, ale šperhák, který dokáže otevřít téměř každý zámek… Obvykle je to také jediný klíč, který člověku dostupný!
18. Některé šance je opravdu lepší nepropást. Aby člověk nepřišel o všechny ostatní.
19. Platí jen jedno: buď člověk nemůže nic změnit a pak nemá smysl se vzrušovat, nebo může a v takovém případě je lepší se do té změny rovnou pustit a nevydávat sílu na vzrušení a hněv.
20. Dokud je člověk živ, nic není ztraceno. Z každé situace se dá vždycky najít nějaké východisko, přičemž ne jedno, ale několik — a kdo jste vy, abyste byli vůbec první lidskou bytostí ve Vesmíru, která se ocitla ve skutečně bezvýchodné situaci?!?



Zdroj: https://www.pronaladu.cz/20-rad-pro-zle-chvile/