Vzorec samoty

Jako psycholožka se přirozeně stýkám s mnoha klienty. Od jednoho z nich jsem vyslechla podle mého soudu dokonalý «vzorec (moderní) samoty». Je to jisté přesvědčení, usazené pevně v hlavě, taková normálně znějící myšlenka, která vypadá velmi logicky a pěkně, avšak nevyhnutelně kvůli ní budete osamělí. A to ne jen tak nějak osamělí. Budete «osamělí-nešťastní». Jistě víte, že dočasná, schválně zvolená, uvědomělá a osobně uspořádaná samota může být i k dobrému… Myslím, že je vám jasné, o čem mluvím.

Ale nejdřív ještě jeden malý krok stranou…

Jak vypadá zlo.

Všechno, co člověka dělá nešťastným, je zlo. Dobro nás rozhodně nešťastnými neudělá. A každé zlo je především a za prvé lež. Lež. To, co je za druhé, už není tak zajímavé. Vlastně tam žádné «za druhé» ani není.

Zato lež, Lež, to je moc zajímavá věc…

Jejím hlavním poznávacím znamením je, že VŽDYCKY působí pravděpodobně a rozumně. Samozřejmě teď nemám na mysli nějaké fantazie žáka páté obecné, ale «profesionální» lež.

Krom toho, když někdo hájí nějakou zjevně lživou myšlenku, jenom vzácně se s ním octneme ve sporu. Nejčastěji s ním musíme… rychle a upřímně souhlasit. Protože jaký má smysl se o něčem takovém přít?
Příklad: «Moje žena je hnusná a hloupá. Nemůžu s ní žít, dělá se mi z ní zle». Myslíte, že má nějaký smysl tomuhle oponovat a chtít a navázat věcnou debatu? Jistěže ne. Pustá ztráta času.

S jedním podobným tvrzením budeme dnes trochu pracovat.

Odporovat mu nebudeme, to ne. Na co utrácet čas a nervy? Prostě s ním budeme pracovat. Jako psychologové…

«Prostě když člověk někoho trochu líp pozná, tak si uvědomí, že to není tak docela to, co by chtěl».

Tak to je on – vzorec moderní samoty! Vychutnejte si jeho neotřesitelnou pravdivost.

Každá věta je ovšem nejlépe srozumitelná v původním kontextu. To ví konec konců každý. Řeknu k tomu víc. Protože jenom v kontextu je možné tu větu číst a posoudit. Teprve tak budeme moci odhadnout, zda máme před sebou pravdu nebo lež. Jestli ta myšlenka sama je dobrá nebo špatná…

Vytržená z původního kontextu zní ta věta přesvědčivě, pravdivě a dokonce i trochu banálně. Teprve kontext z ní dělá něco hrozného, lživého a zlého.

«Prostě když člověk někoho trochu líp pozná, tak si uvědomí, že to není tak docela to, co by chtěl». Tak zněla odpověď jednoho velmi osamělého a svou osamělostí velmi trpícího člověka na tuto otázku psychologa:
Proč vás vlastně ta internetová známost s «ideálem a ztělesněním vašich snů», kterým jste byl/a nejprve tak nadšený/á, zklamala? Trvala teprve tři týdny!»

Ano, tři týdny. Na internetu. Za tři týdny stihl klient «lépe poznat» někoho jiného. To je pokrok!

«Prostě když člověk někoho trochu líp pozná, tak si uvědomí, že to není tak docela to, co by chtěl». Tady ji máme, tu větu. Ten vzorec. Mnoha lidem zní přirozeně a moc se jim zamlouvá.

Pokud se jí někdo drží, pak NIKDY nedokáže navázat pevný vztah. Vůbec s nikým.

Je to vzorec absolutní samoty. Protože na celém světě neexistuje člověk, kterého když ho lépe poznáme, uznáme jako anděla a ztělesnění veškerých myslitelných předností, které se nám velice zamlouvají a činí nás šťastnými. Jiný člověk, to je zkrátka… «ne tak docela to, co by jeden chtěl»… Tahle věta je opravdu cestou k totální samotě.
 
Něco o našich skutečných hodnotách…
Bůhvíproč lidé snadno chápou, že je «třeba dosáhnout nějakého kompromisu», když je řeč o penězích, o pracovních záležitostech, o obchodní spolupráci, dokonce i o justičních sporech. Ale tvrdě a umíněně nesouhlasí s tímto názorem, když se má týkat partnerství osobního.

Znamená to jediné…
Peníze a všechno, co nám mohou poskytnout, stejně jako jiné obvyklé pozemské obavy, jsou pro nás důležitější. Jejich význam je neskonale vyšší.

Ale prožít v životě tak vzácnou šanci konečně poznat, co to je Láska, Přátelství, Spojenectví, Partnerství a všechno ostatní, co neposkytuje peníze ani výhody z nich plynoucí, to je na nějakém desátém, možná i stém místě v žebříčku lidských hodnot…

Poznávejte lidi lépe…
Já osobně už mám dávno jiný vzorec. Vychází ze zkušeností, z toho, co jsem prožila.

«Když někoho lépe poznám, často si uvědomím, že to není tak docela to, «co bych chtěla» – že je to MNOHEM VÍC, NĚCO MNOHEM VZÁCNĚJŠÍHO A KRÁSNĚJŠÍHO, než jsem si vůbec kdy dokázala přát»!

Osvojit si tenhle vzorec není nic těžkého. Většina lidí k němu dojde sama. Pokud je opustí mladstvé, nestydaté a nafoukané přesvědčení, že moře jim sahá sotva po kolena. Přičemž na věku tady tak úplně nezáleží…

Často se v nějakých dveřích střetnou dvě víly – Mládí a Moudrá mysl. Jedna druhou nezná, proto se nezdraví. Nebyly si představeny. A každá z nich žije v jiném světě.



Zdroj: www.pronaladu.cz/vzorec-samoty/