Tady a teď

Proč jsou lidé v dnešní době tolik smutní?
Pokusili jste se někdy odpovědět na otázku, proč jsou lidé v dnešní době tolik smutní? V posledních letech se snažím nalézt právě tuto odpověď a všechny indicie směřují k jednomu bodu. Když se podíváme v čem dnes žijeme a zamyslíme se nad smyslem života v současném světě, tak nás mnohdy přepadne úzkost. Co je hlavním obecným hybatelem současného života? Peníze? Moc? Majetek? Jednoduché řešení na vaše problémy je přítomný okamžik. Naučte se jej využívat ve svůj prospěch a váš život nabere zcela jiné rozměry.

Těžké, že?
Světu vládne v první řadě chaos, který je samozřejmě pouze domnělý. Současná generace lidí se odklonila od svého středu a přijala vnější svět, jako směrodatný pro svůj další vývoj. Kam nás vedou informace z vnějšího světa? Zeptali jste se na to někdy? V první řadě za neustálým materiálním růstem, díky kterému přestáváme používat naše přirozené smysly.  A přesně to je základ problému současné populace. Svět v dnešní době nabízí tolik příležitostí, které nenabízel ještě nikdy dříve.

Na oko radost, ve skutečnosti past
Na druhou stranu má i dnešní svět dvě strany. Všechny tyto příležitosti jsou totiž vykoupeny absolutní změnou myšlení druhu Homo sapiens. Člověk pojal konzumní způsob života za prvořadý. Určitě jste si všimnuli, že dobré zvyky, lepší způsob života, či kvalitní věci se špatně opouští. A to je právě kámen úrazu současného světa. Lidé sice utíkají k alternativním způsobům myšlení, léčení, či zábavy, ale ve skutečnosti se odklonili od své přirozenosti. Přestali jsme totiž využívat náš přirozený potenciál k tvorbě kvalitního života a domníváme se, že kvalitu nalezneme vně sebe, což je pouze dočasná slepá ulička.
​
V žádném případě to neznamená, abychom se uchýlili do jeskyně a začali žít po vzoru pravěkých lidí, to rozhodně ne. Je však pro nás důležité, abychom si uvědomili, jak vlastně používáme naši mysl. Naučili jsme se vycházet z poznatků vědy, ale ve skutečnosti jde pouze o jakýsi druh manipulace našeho vědomí. Opět tím nechci říct, že věda dělá jen špatnou službu, to rozhodně ne. Spíš je úsměvné, že co vědci nepotvrdí, tak pro současný svět vlastně neexistuje. A to je ten hlavní nesmysl! Celou touto tématikou se zaobírám ve své knize Jak se dožít smrti?. Název byl zvolen právě z důvodu, aby si současný člověk uvědomil, že ve většině případů jen přežívá a nikoliv žije. Knihou bych jej chtěl vyburcovat, aby se každý konečně zamyslel nad svojí existencí a začal dělat něco smysluplného.

Návrat k své podstatě
Mnoho jedinců se dnes trápí ve svých životech a nevidí žádné světlo na konci tunelu. Někdo to řeší vstupem do různých organizací, jiný alkoholem, drogami, či dalšími stimulátory, ale ve skutečnosti jde o útěk od svého vlastního nitra. Co kdybychom se začali více věnovat svým myšlenkám? Každá naše myšlenka je totiž tvůrčím kamenem našich životů. Jestliže se zaměříme na vědomé užívání našich myšlenek, pomůžeme si ze smutků a těžkostí. Je to jediný účinný způsob k vyrovnání se sám se sebou.
​
Odkloňme se na půl roku od televize, internetových zpráv a všeho, co nám nabízí okolní svět. Potom zjistíme, že nám nic neuteklo a naopak se nám zkvalitnil život. Pracujme s vizualizacemi, které by měly patřit do každodenního užívání naší mysli. Samozřejmě, že vizualizace je určitou technikou, která je třeba trénovat, a které se věnuji i v rámci svých seminářů.

Podstatou je přítomnost
Nejdůležitější je pro nás návrat do přítomnosti. Všimli jste si, že většinou žijeme v minulosti nebo naopak v budoucnosti? Přitom minulost v nás vyvolává většinou výčitky, melancholii nebo lítost nad „starými dobrými“ časy. A budoucnost? Z té máme většinou strach. A teď si představte, že všechny emoce z předchozích vět prožíváme v přítomném okamžiku. A naše mysl tvoří též pouze v přítomnosti. Co z toho vyplývá? Že naši skutečnou budoucnost stavíme na uvedených emocech.

A jak to tedy změnit? V rámci svých seminářů a konzultací vysvětluji posluchačům, že nejjednodušší způsob tvorby vlastní reality je přítomné vkládání myšlenek a emocí do informačního pole. Podstatné je, že vše musí mít tvar přítomného času, tedy např. mám, dělám, jsem. Stačí si představit okolní Vesmír jako jedno velké zrcadlo, které pouze opakuje vše, co mi projektujeme. Jednoduché, že?

Závěrem tedy doporučuji vizualizaci, emoce a myšlenky podle vlastních představ a vše prožívat tady a teď.


Jiří Lexa



Zdroj: ​https://www.kvantovacesta.cz/2018/05/03/tady-a-ted/
​
​