V poslední době mě velmi zaměstnává pravda a lež. Vnímám, že vše, co pro mě není pravdivé, nemusím ihned poznat, ale moje tělo ať už fyzické či emocionální reaguje okamžitě. Vypadá to tak, že zdánlivě, bez vnější příčiny se mi zhorší nálada, kolem mě se rozprostře šeď a ve mně roste svíravý pocit. Protože už to znám, tak se sama sebe ptám: Jaké lži/nepravdě o sobě jsem uvěřila? Pátrám v myšlenkách, které se mi do této chvíle honily hlavou, přemítám je a v okamžiku, kdy narazím na tu nepravdivou (neboli v této chvíli pro mě natolik pravdivou protože jí věřím) moje emocionální i fyzické těla ihned zareagují, přílivem úlevy a radosti, často i menším výbuchem smíchu, jakože „Čemuže jsem to zase uvěřila?“ Neumím to popsat odborně, co se to vlastně ve mně odehrává. Vysvětluji si to tak, že se tělo stalo natolik očištěným, že jakmile chci do něj vložit energii, která už s ním není v souladu, tak ihned reaguje, přesněji řečeno jeho citlivost/vědomí je natolik pročištěné a hluboké, že moje zostřené vnímání lépe registruje to, co s ním nesouzní. Tedy, že jsem schopna vnímat vznikající disharmonii a propouštět to co ji způsobilo.
Stále více jsem přesvědčena o tom, že čemukoliv uvěřím, stává se pravdou, mou realitou a nyní jsem již schopna si vytvořit, jen to, co chci, aby se dělo a co se mi líbí v mém životě mít. Stále více věřím tomu, že člověk si nemoc způsobí kupou nerozpoznané lži do sebe přijaté. Abych více podtrhla svá slova a závěry, přidám příběh o zázračném, okamžitém uzdravení, které následovalo po uvědomění. Začala jsem psát tento článek a šla jsem se projít na zahradu, abych zapřemýšlela o tom, jakým příběhem podpořit své předávané uvědomění a to tak, aby každý pochopil princip, na jakém pracuje člověk s pravdou a lží. Trošku jsem kulhala, jelikož předešlého dne jsem si vyvrtla chodidlo na procházce. Noha mě bolela, večer i ráno jsem si ji mazala všemi možnými mastičkami, které mám k dispozici, ale stav se neměnil. A jak jsem tak kulhala cestou ze zahrady, tak mě napadlo: „Co když jen věřím, že je moje noha nemocná, co když je to jen projekce mé víry?“ rozváděla jsem to dále „ Jaké lži tedy věřím, jakou lež nyní žiji, když mi způsobuje bolest chodidla?“ A odpověď přišla okamžitě. „Že je noha zlomená!“ V tom okamžiku bolest zmizela. Nevěřícně jsem různě našlapovala na chodidlo, kroutila jím a mačkala rukama a bolest nikde. Jen maličké doznívání nepatrné bolesti. Tak jsem hned přemýšlela dále. „Čemu ještě věřím?“ A zkoušela různé varianty. „Musí to bolet, když jsem si ji vyvrtla.“ Tohle nepůsobilo. Tak dále: „Není možné, aby to nebolelo.“ Také nic. A ještě: „Chci, aby to bolelo, protože pak jsem k politování, pak jsem chudáček.“ To bylo přesně ono. Zkouším nohu ohýbat do všech stran, mačkám, co to jde a bolest je fuč. Neuvěřitelné! A přece pravdivé. Směju se tomu na celé kolo. Takže jen můj zvyk věřit ve staré zkušenosti mi způsobil bolest, nic více. Díky tomuto prožitku vím, že je možné se uzdravit téměř z čehokoliv, protože to není moje první zkušenost, tohle byla jen demonstrace, kterou jsem potřebovala prožít, abych se přesvědčila o okamžitém účinku této práce. Myslím si, že nyní je možné se dopracovat k čemukoliv tímto způsobem, jen to potřebuji řádně vypilovat, abych takto tvořila ve věcech, které mi zatím nefungují. Nyní však už vím, jak na to! A včera jsem snad tímto způsobem přispěla i mé sestře dojít si na příčinu její nemoci. Pokud se vše bude dále vyvíjet dobře, ráda vám o tom příště napíši. Libuše Malinová Zdroj: http://harmonickyprostor.simplesite.com/ |
Details
This section will not be visible in live published website. Below are your current settings: Current Number Of Columns are = 3 Expand Posts Area = Gap/Space Between Posts = 10px Blog Post Style = simple Use of custom card colors instead of default colors = Blog Post Card Background Color = current color Blog Post Card Shadow Color = current color Blog Post Card Border Color = current color Publish the website and visit your blog page to see the results
|