Pokora?

Dříve, když jsem byl egoista, snažil jsem se být pokorný. Myslel jsem si, že pokora je důležitá vlastnost, že znamená upozadit se, sklopit hlavu, být méně silný, tak nějak méně výrazný.

Příhoda tento týden. Chci odjet z plného parkoviště, zařadil jsem zpátečku, ale vidím v zrcátkách, že autu v protilehlé řadě se také rozsvítila bílá světla. Tak čekám. Světla zhasla, řidič mi dává přednost a tak jsem pomalu vycouvával. Když jsem byl napůl vycouvaný, přijelo další auto, řidič chtěl zaparkovat, ale zjistil, že je plno. Tak jak zastavil, mi bránil pokračovat v couvání, tak jsem stál a čekal. Řidič nakonec pochopil, že jediná možnost je nechat mě odjet a pak může zaparkovat na mé místo, takže couvnul. Vycouval jsem a když jsem se chtěl rozjet dopředu, začalo vycouvávat další auto ve směru výjezdu vlevo, nemohl jsem projet, protože přede mnou vpravo stáli tři lidé u vozíku a dávali nákup do auta, takže jsem opět zastavil. Všiml jsem si, že řidič posledního couvajícího auta mě zřejmě nevidí, tak jsem počkal a když byl asi na 20cm zatroubil jsem – zastavil. Couvnout jsem mu nemohl, protože za mnou již vyjížděl ten první řidič. Celé se to zablokovalo.

Potřeboval jsem to nějak zhodnotit, zkritizovat, ošéfovat? Potřeboval jsem mít vztek, někomu vynadat? Ne. Mé ego bylo klidné a tak jsem nepotřeboval ani pokoru.

Řidič přede mnou pochopil, že to má takové, jaké si to vytvořil a lepší už to nebude a tak se začal popojížděním vřed – vzad na jednom metru rovnat až nakonec odjel. Lidé nakládající zboží do kufru auta si nakonec všimli, že blokují několik aut, uhnuli na stranu, já a řidič za mnou jsme odjeli a nově přijíždějící zaparkoval.

Ego si můžeme představit jako průzkumníka, stavitele, věčného žáka. Dnešní svět pro něj nabízí nekonečné možnosti a tak může být neustále v akci. To miluje! Přímo prahne po tom něco zařizovat, poznávat, neustále vstřebávat tuny informací z rádia z televize, měnit, vylepšovat nebo nějak ošéfovat... což je všechno ve skutečnosti proces učení. No a když se to ego podívá na sebe samotné, tak protože touží být krásné chytré pracovité šikovné prostě nejlepší... řekne samo sobě, že by mělo být také pokorné a hned si také vytvoří představu jak by taková pokora měla vypadat 

Svoboda – nesvoboda, pohoda – nepohoda, harmonie – neharmonie… není stav vnějšího světa kolem nás, třeba na přeplněném parkovišti. Svoboda znamená přestat být tím žáčkem a dát svému všeočmuchávajícímu všehohodnotícímu kevšemupostojovému a všeošéfovávacímu egu volno.

Pak nejen že zmizí spousta učících se problémů, které samo sobě ego generuje k řešení, ale zmizí i potřeba „samo-ego-opravných“ prostředků, jakým je třeba představa o pokoře.

Potřeba upozadění se? Sklopit hlavu? Žádná není. Je jen autentičnost, teď. 
​Srdce zní životem jasně a zřetelně, jako zvon na věži!
Svoboda <3

FB: Lubomír Jindra

​
Zdroj: http://www.informaceodjinud.estranky.cz/clanky/vhledy-soucasnosti/pokora-.html