Podle odvěké moudrosti, jak ji vyjádřil Platón, svět je živoucí bytostí. Není to názor, jak by se nám mohlo zdát, výstřední, originální či pavědecký, je v souladu s myšlením člověka a jeho zkušeností, uloženou v nejhlubších vrstvách naší psyché, kterou psycholog C. G. Jung nazval kolektivní nevědomí....
V každé tradiční kosmologii všech světadílů je Země chápána jako živá bytost s vlastním duchem, s nímž jsme nějak spřízněni. Nejsilněji je rozšířena víra, že Země je naší matkou a národy lidstva jsou jejími dětmi. Pro staré Řeky byla bohyní-matkou a nazvali ji Gáia. Tato představa přetrvává nejen v Orientě, ale i v naší kulturní oblasti. Tak Porfyrius prohlásil, že fyzické těleso země je jen zviditelněným tvarem její pravé podstaty. Ještě výstižněji to vyjádřil středověký alchymista Banhius Valentinus: „Tato Země není mrtvým tělesem, je obydlena duchem, který má svůj život v duši. Veškeré stvořené jednotliviny včetně nerostů čerpají svou sílu z ducha země. Tento duch života se sytí hvězdami (tj. astrálními influencemi) a poskytuje výživu všem živým bytostem, které skrývá ve svém lůnu. I když je duch dostal shůry, země nosí tyto nerosty ve svém lůně jako matka nezrozené dítě.“ Obdobně stejnou pravdu mohl vyjádřit šaman či stařešina tradiční pospolitosti v kterémkoliv světadíle.
Přijmeme-li, že naše planeta Země, Gáia, je živou bytostí, nevyhnutelně to bude znamenat zásadní změnu našeho postoje k ní. Tedy už ne sobecky drancovat její zdroje, ale, musíme se začít chovat k matce-Zemi jako dobře vychované děti, kteří jen neberou, ale dovedou milované matce též vděčně vracet.
Podobně díváme-li se na Zemi jako na živou bytost, bude to podmiňovat celý náš vztah k ní. Nebude to vyžadovat nějakých zvláštních filosofických vědomostí.
Pochopíme-li, že život planety Země tvoří jeden organismus a že s ní sdílíme společného ducha nekonečného života, pak poznáme, že choroba kterékoliv její částice je příznakem a příčinou nemoci těla jako celku.
Pochopíme-li, že Země je živá, změní se veškerá měřítka, jimiž ji posuzujeme. Je možné, že naše zájmy se přesunou od studia hmotného těla Země, tj. přírodnin, na studium projevů jejího ducha, životních sil, energetických impulsů její nervové soustavy, souboru energií, které jóga nazývá prána a akupunktura čchi. (Zdroj: Schumacher Lectures 1980, John Mitchell)
Zdroj: FB
Přijmeme-li, že naše planeta Země, Gáia, je živou bytostí, nevyhnutelně to bude znamenat zásadní změnu našeho postoje k ní. Tedy už ne sobecky drancovat její zdroje, ale, musíme se začít chovat k matce-Zemi jako dobře vychované děti, kteří jen neberou, ale dovedou milované matce též vděčně vracet.
Podobně díváme-li se na Zemi jako na živou bytost, bude to podmiňovat celý náš vztah k ní. Nebude to vyžadovat nějakých zvláštních filosofických vědomostí.
Pochopíme-li, že život planety Země tvoří jeden organismus a že s ní sdílíme společného ducha nekonečného života, pak poznáme, že choroba kterékoliv její částice je příznakem a příčinou nemoci těla jako celku.
Pochopíme-li, že Země je živá, změní se veškerá měřítka, jimiž ji posuzujeme. Je možné, že naše zájmy se přesunou od studia hmotného těla Země, tj. přírodnin, na studium projevů jejího ducha, životních sil, energetických impulsů její nervové soustavy, souboru energií, které jóga nazývá prána a akupunktura čchi. (Zdroj: Schumacher Lectures 1980, John Mitchell)
Zdroj: FB
RSS Feed
