Ostara - čas tvorby

Přešel čas Imbolcu, kdy jsme se připravovali na nové vědění, nové příležitosti, nové vnímání. Byl to čas poklidu, co se dějů týče, a i když se děly věci, nemělo to ten pravý náboj, jaký bychom chtěli či očekávali. Shromažďovaly se v nás vědomosti a nové skutečnosti na rovině energií, abychom v čase Ostary mohli už vyjít ven s čímsi, co nás zosobňuje. Začíná čas tvorby, kdy se ještě více učíme, jak na to. Jak si zhmotnit to, co cítíme v kostech a dere se ohromnou silou ven. A v této chvíli nám možná dochází, že není, co dělat, není, co bychom měli či museli. Jediné platné je to, co děláme, ač to mnohdy znamená, že neděláme nic.

Tak poznáváme, že to, co děláme, najednou nemá logické vysvětlení, ale smyslu toho rozumíme a navíc víme, že nemůžeme jinak. Potřebujeme vydat ze sebe nastřádanou energii, povolit čemusi, co bychom si dříve nedovolili, protože se to nemá nebo to bude určitě vypadat hloupě. Jenže pokud se chceme cítit dobře, nezbývá než uposlechnout vnitřní našeptávání, to nepatrné, ale tolik uklidňující. Už jsme poznali, že jedině tehdy je nám lehce. V těch chvílích se i smiřujeme s tím, že není nikdo, kdo by tohle mohl pochopit, tak už se raději nikomu nesvěřujeme a přechází nás chuť na sdílení. Naše jedinečnost se stává natolik intimní záležitostí a kupodivu, i když ani nedutáme a chceme se skrýt v davu, jsme jasně vidět a lidi to k nám táhne. Ani oni, ani my netušíme proč, jedině skutečnost sama je přesvědčivým důkazem, že to tak je.  

V tom pochopíme, nač byly všechny ty smutky, bolesti a zmatky. Jsme soucitní k roli oběti, bez níž bychom nebyli schopni vnímání, jakého se nám nyní dostává. Bez ní bychom nebyli schopni zažívat krásný pocit, jenž nelze nazvat jinak než- li láskou. A s překvapením zjišťujeme, že je to úplně jinak, že láska je nepopsatelná a nepřenosná. Nemůžeme ji dostat, a přesto ji můžeme mít. Vychází odjinud a není to zvenčí. A to, co se díky ní rodí/ tvoří, jde samo od sebe. My jsme v tom jen ti, co pozorují se zvědavostí, kam jsme zavedeni, do jakého to děje a tam žijeme sebe. Často i nás samotné překvapí, že právě tohle jsme my.


Libuše Malinová



Zdroj: harmonickyprostor.simplesite.com/431514931/6881659/posting/ostara-čas-tvorby