Nová chronologie dějin pokr. XII.

Na stole máme řadu otázek: Proč po zkáze Velké Tartárie na jejím území nevzniklo několik menších, třeba i polostátních útvarů, jak tomu bývá v případě rozpadu velkých impérií (Římského, Osmanského, Rakousko-Uherského, Německého, Ruského, Britského) nebo při rozpadu velkých zemí (SSSR, Jugoslávie)? Proč se hrdí a svobodomilovní Tartaři pokořili dobyvatelům a nepovstali, jak to vždy dělali Slovano-Árijci v podobných situacích? Proč skutečné osvojování nově nabytých území Ruským impériem a Spojenými státy začalo až za půl století a do té doby tato území měla jen kartografický charakter, a to jak v Rusku, tak i v USA? ​

Oběma uchvatitelům na rychlejší obsazení dobytého území totiž chyběly prostředky – lidské i materiální. Kam se poděly miliony původních obyvatel Tartárie? Proč jsou severní národnosti dnes tak málo početné? V Americe okupantské armády nemilosrdně zmasakrovaly místní obyvatelstvo na západ od Apalačských hor, ale Ruské impérium z genocidy usvědčeno nebylo. Přesto všechny severské národnosti Asie, které se zachránily po roce 1816, jsou od té doby na pokraji vyhynutí.

"Cui prodest" – Hledej, kdo z toho měl prospěch. Kdo nakonec získal potlačením Napoleonova vlivu a zničením Velké Tartárie a zmasakrováním jejího obyvatelstva? Není pochyb o tom, že Británie. A když použijeme slova klasika: "Když říkám Británie, mám na mysli Rothschildy, a když hovořím o Rothschildech, mám na mysli Británii!" Tartárie představovala nesmírné nebezpečí pro mocenské ambice britského impéria: Hanoverská dynastie se strachovala o svou indickou kolonii, protože chiméra francouzské revoluce vytvořila "korsickou, napoleonskou hrozbu", že Británii bude odebrána Indie. Napoleon skrytě snil o tom, jak vezme Británii veškeré, její obtížně nabyté území. Ale stejné nebezpečí číhalo i na impérium ruské, a také Romanovci se báli o svůj uchvácený moskevský trůn. Napoleon se už dlouho předtím domlouval s ruským carem Pavlem I. na společné indické válečné výpravě. K ní však nedošlo, protože ruský imperátor byl v roce 1801 zavražděn, o což se postaralo organizované a zaplacené spiknutí...

Tento nezdar ale Napoleona nezastavil. Bonaparte, zklamaný postojem nového ruského cara, byl připraven uzavřít spojenectví s Velkou Tartárií a napříč Ruskem se chtěl prostě probít. A tak podnikl pochod na Moskvu (nikoli na Petrohrad!), po jejímž dobytí by se jeho legiím otevřela přímá cesta do Indie. Proto byla armáda Napoleona tak veliká, aby přemohla nejen Rusko, protože chtěla po svém ruském vítězství pokračovat dál, do Indie. Měla potom patrně projít ještě obrovský kus světa. Představte si tu hroznou noční můru, kterou měla Hannoverská dynastie!: Spojenectví obrovské francouzsko-tartarské armády pod vedením nejgeniálnějšího vojevůdce své doby, jejíž týl by byl navíc zabezpečen celým vojensko-ekonomickým potenciálem Velké Tartárie a jejích sousedů – nezávislou Čínskou Tartárií! To by znamenalo zcela volný pohyb Francouzů až k Indickému oceánu. Nicméně toto nebyl jediný důvod k tomu, co se stalo v roce 1816. Lid Velké Tartárie totiž ještě navíc morálně obstál a nepodlehl těžkému náporu nových světových náboženství (judaismu, křesťanství a islámu), ochránil svou duchovní čistotu, víru předků a nikdy nedovolil, aby židovští lichvářští "červi a kobylky" a pseudokřesťanští dogmatici a korupčníci vydírali a okrádaly jejich zemi a zavedly v jejich zemi otroctví. Tak se Tartárie stala pro Británii zákonitě tím největším nebezpečím na cestě k získání světovlády. Tomuto spojenectví bylo třeba zabránit za každou cenu. Za každou!!! Zbraň nevídaných účinků se nad Moskvou osvědčila. Drzý Napoleon byl odstraněn a nyní nastala chvíle jejího plného nasazení na jediného opravdového konkurenta Britského impéria – Tartárii.

​Pokud ke zničení Tartárie byly skutečně použity jaderné zbraně, které vypálily velkou část ruských lesů a způsobily na severní polokouli tříletou "jadernou zimu", pak by celková jejich hmotnost podle propočtů odborníků obnášela objem téměř 800 megatun! Jinak řečeno – to znamená množství čtyřicet tisíc Hirošim. Část kráterů, které výbuchy způsobily a které se časem změnily v "krasová" jezera, kterými je sibiřská oblast poseta, naznačuje masivní použití nejen jaderných, ale i termonukleárních zbraní v kapacitě od jedné do deseti megatun. Takové množství bomb by mělo stačit ke zničení všech obydlených míst Velké Tartarie, velkých měst, i malých pousteven mnichů, všech vesnic, jednotlivých farem, významných hradů i malých pohraničních pevností.

Tento scénář by logicky vysvětloval, proč po zániku Velké Tartárie nevzniklo na jejím území několik menších států, jak to obvykle bývá po zničení imperií nebo po rozpadu velkých zemí. Takový děsivý útok by byl pochopitelným důvodem, proč by se Tartaři nepozvedli k obranné válce, jak to vždy dělali Slovano-Árijci v minulosti... To by zdůvodnilo, proč nekonečný prostor od Uralu k Aljašce se začal znovu osídlovat až v polovině devatenáctého století a do této doby bylo toto rozsáhlé území oficiálně prakticky opuštěné, i když historické mapy ukazují něco úplně jiného. Obrovská kvetoucí země se tehdy změnila přes noc v radioaktivní prach a tato situace pak panovala po mnoho let.

Roky však plynuly. Na místě spálených lesů vyrostla tajga, krátery se změnily v jezera. Velká část radioaktivních izotopů se rozpadla. Radioaktivita v epicentru jaderného výbuchu nezůstává dlouho vysoká, protože hlavní izotopy se poměrně rychle rozpadají. Aktivita cezia-37 padá dvakrát za třicet let, stroncia-90 za dvacet let, kobaltu-60 za pět let, jódu-131 za 8 dní. To je důvod, proč osídlování nekonečných prostor začalo až uprostřed devatenáctého století, když radioaktivita konečně klesla na bezpečnou úroveň. Ale ani po půl století se noví osídlenci netroufali přiblížit k podivným kulatým jezerům, neznámo proč vzniklým v místech nejvhodnějších k osídlení a dávali jim zdánlivě úplně "nesmyslné názvy" – Strašné jezero, Šajtan-jezero, Čertovo jezero, Mrtvé jezero.

Poté, co byla použita atomová bomba proti Moskvě a dobyvatelé se ujistili o její neobyčejné efektivitě, tak iniciátoři jejího použití dokázali přesvědčit ty, kdo tyto prostředky ovládali, k dalšímu použití, tentokrát už ale ve velkém, a to proti svému hlavnímu nepříteli – velké slovansko-árijské državě – Tartárii, protože žádným jiným dostupným způsobem ji nebylo možné zničit.

Od této chvíle, téměř sto let, Británie vládla mořím. A Británii vládli Rothschildové. A nikdo jim nesměl nic poroučet! Velká Tartárie byla vymazána z tváře Země a také další sok, Francie byla poražena. Rusko se do konce devatenáctého století nevzpamatovalo z invaze a následných událostí. A pokud se začalo nadechovat, tak Rothschildové pro něho připravili nové, a neméně závažné problémy.

Co se týče Napoleona, po požáru Moskvy žil ještě devět let, ale zemřel, sotva překročil padesátku. Poslední roky života se jeho zdraví silně zhoršovalo. Oficiální věda se nesnažila stanovit příčinu jeho předčasné smrti. Někdo přišel s domněnkou, že ho věznitelé otrávili. Někdo se domnívá, že zemřel na rakovinu. Ale mohlo by to být také tak, že Napoleona postihl osud hibakuse (lidé, kteří zdravotně utrpěli účinkem atomového výbuchu z Hirošimy a Nagasaky a umírali po atomovém bombardování v průběhu dalších let na nemoc z ozáření).
​
Shrňme si fakta: V roce 1816 – pokud použijeme oficiálně zavedenou dataci – na severní polokouli vypukla "nukleární zima", která trvala tři roky. Krátce předtím zmizel největší stát světa spolu s veškerým svým obyvatelstvem. Přitom shořela velká část ruských lesů a objevilo se množství podivných kulatých prohlubní a "krasových" jezer. Nové osídlování opuštěné země začalo až po půl století a jakákoliv zmínka o Velké Tartárii a Tartarech byla celosvětově zakázána...

​Co se tedy vlastně stalo v letech 1812 až 1815?
Jednou z možných variant je, že země Tarcha a Tary – Tartárie byla podrobena masívnímu bombardování. Mohl to být roj meteoritů, mohly to být i nesmírně ničivé bomby nebo frekvenční zbraně či kombinace všeho toho dohromady.
​
V devatenáctém století ani Rusko, ani Británie ještě jaderné ani jiné podobné zbraně nevlastnily, a tudíž je nemohli použít. Tak kdo je mohl použít? Že by skrytá, bedlivě utajovaná síla, šedá eminence za scénou, která tahala za provázky a posouvala své "lidské šachové figurky" po povrchu planety Země? Vše ukazuje na to, že na žádost těch, kteří přímo podléhali těm, kteří se nacházejí na nejvyšším vrcholu mocenské pyramidy a byli s touto silou v úzkém kontaktu, která z orbitu pozoruje probíhající děje na naší planetě, byla Slovansko-Árijská říše zničena.

Co se týče klíčového roku 1812, tak na jeho paměť byla vytvořena stříbrná medaile, stejná pro všechny, pro povstalce, pro vojáky i pro generály. Nejdříve chtěli na lícovou stranu umístit profil cara, jak to v takových případech bylo zvykem, ale Alexandr I. přikázal udělat jiné vyobrazení a vytisknout na medaili slova z žalmu Davidova: "Ne nám, ne nám, ale jménu tvému..."

Skeptický čtenář si může myslet, že tyto informace mohou sloužit jako předloha nějakého alternativního románu, ale musím ho zklamat. Tato alternativní historie se nyní začíná v Rusku vyučovat ve školách, na rozdíl od "vzdělávacích historických pořadů" v zombi-bedně. To, co se ve světě v naší historii skutečně stalo, se teprve nyní začínáme postupně dovídat, na základě jednotlivých dílků, které jako mozaiku skládáme pomalu dohromady.

To, že Tartárie byla v minulosti zasažena zacíleným meteorickým rojem či jaderným bombardováním, někteří možná nazvou nesmyslem, protože jejich nastavený "operační systém" jim nedovoluje takové informace přijmout. Nehodí se jim do obrazu světa, který jim v hlavě vytvořilo komerční vzdělávání, výchova, dogmatické autority, manipulace v médiích a vytvořily v jejich vnímání nepřekonatelný blok. Mnozí se pak novým informacím, které nejsou v souladu s jejich nastavením, brání a lpí na svém stereotypu vnímání, přestože se podobných informací začíná objevovat stále více a více. Přitom je známo plno faktů a archeologických nálezů, které potvrzují, že již v minulosti existovaly zbraně, svými účinky velmi připomínající zbraně jaderné a byly známé už před tisíciletími. Jejich použití barvitě líčí například indický epos Mahábharáta nebo biblická Apokalypsa, a to, co uviděla Lotova žena, asi také nebylo nic pěkného. Připomenout můžeme i archeologické nálezy z míst jako Mohendžo-daro nebo Harappa. Není nijak složité si ke všemu dohledat informace. Stejně tak vysvětlení výrazu "bohové" překračuje rámec tohoto seriálu a vyžádalo by si daleko obšírnější zpracování.

Stále více historiků i badatelů se shoduje na tom, že před dvěma sty lety došlo na území dnešního Ruska, v jeho okolí a v některých dalších státech k obrovské katastrofě, která měla za následek nejen nesmírné škody na obrovském území, změnu klimatu, ale pochopitelně i nepředstavitelné ztráty na lidských životech. Shoda už ale nepanuje v názoru, co bylo příčinou této katastrofy. Byl to přírodní úkaz, nebo úmyslná genocida Slovanů?

Po prozkoumání velkého množství materiálů lze vyvodit velmi zajímavé závěry. Z toho, co tu bylo popsáno, je jasné, že Tartárie skutečně existovala, ale kolem jejího zániku se vznáší cosi temného a tajemného, co se nemáme dozvědět. Právě tento fakt, že se o toto někdo postaral a to velmi důkladně a vymazal z paměti lidí i z celé lidské historie vzpomínky na tuto katastrofu, samo o sobě svědčí o něčem velmi významném, nezvyklém a velmi znepokojivém. Přitom se toto zamlčování nemohlo dít bez přímé účasti vládnoucích elit na těchto událostech, protože právě ty kontrolují cenzuru a celosvětové šíření informací.



Zdroj: celostnivzdelavani.cz

​