Meditace jako koníček

Hledali jsme spojení se Zdrojem. Nalezli jsme meditaci. A dovolili jsme, aby se jí chopila mysl a udělala z ní techniku. Čím splašenější naše mysl byla, tím splašeněji jsme se vrhli na zvládnutí meditace. Nalezli jsme mnoho cest, napsali mnoho knih, vyslovili mnoho slov a udělili mnoho rad.

Zpočátku hledáme definici meditace. Ptáme se, co to je? Jak to poznám, že medituju? Jak je to správně? Co mám při tom dělat? A nechápeme, že se ptá a klade otázky právě ta část, která nikdy meditovat nemůže. Že se bavíme a dohadujeme s egem. A že právě ego je to, co nás do prostoru svobodného vědomí nechce pustit. A pak dostaneme mnoho odpovědí. Na co se zaměřit, abychom se dostali ZA mysl. Jak pozorovat myšlenky. Jak se soustředit a jak se pustit. A stále a dokola jsme v egu. Čekáme, že nás někdo připraví - objíždíme guru, semináře a ašrámy a čekáme, že nás někdo naučí být živí. 

Meditace, jak ji vnímám a zasazuji do jazykového systému, je ochutnávka Bytí. Dotek Srdce. Je to náhled do prostoru za egem. Je to začátek návratu ... do kosmického vědomí Božství. 

A navzdory, spíše než díky, všem technikám a radám se nám může stát, že pocítíme dotek Pravdy. Že uvidíme prostor Jednoty a rozeznáme hru stínů a světel. To se může přihodit (možná častěji) při procházce lesem stejně jako po dvaceti letech tzv. meditační praxe. Pocítíme okamžik požehnání a svobody a jsme si jistí, že jsme správně. Celí, tak jak jsme a kým jsme. Pocítíme oheň, zpočátku možná plamínek, v Srdci. Pocítíme spojení a sjednocení. Alespoň jejich dotek. 

Meditace se stane naší součástí. My se staneme součástí meditace. Začneme odhalovat a rozpouštět vrstvy, které nás halily do strachu a chránily před bolestí spojenou s (násilným) odpojením od Zdroje.  Začneme rozumět, vidět, cítit, vnímat, milovat. Dokážeme ztlumit ega na téměř nulovou hlasitost a jen naslouchat, co říkají, a přitom vědět, že nás už neřídí. Odhalujeme osobní i planetární historii a vidíme naše role. Naše traumata se před nám rozbalují a proměňují se v barevné palety dosud nevnímaných barev a tvarů. Zdobíme si pak jimi své okolí a prostě víme. Zvyšujeme vibrace.

Pak přijde okamžik povolání do Pravdy. Odevzdání se Božství jako projev svobodné vůle. Celá naše bytost začne prosakovat osobností i tělem. Měníme sebe. Měníme okolí, protože ho tvoříme. Změníme úhly pohledu, protože se díváme odjinud a jinam. Chráníme svůj energetický prostor, protože tím plníme Božství na Zemi. Ochraňujeme sebe, protože tu jsme pro všechny. Naprosto měníme naše bytí v 3d, protože zjišťujeme, že 3d struktury nejsou tvořeny Láskou, Soucitem, Laskavostí, Pravdou. Postupně a v nečekaném pořadí i rychlosti opouštíme nízkofrekvenční struktury rodinné, tzv. pracovní, finanční, mezilidské. Vztahy proměňujeme na partnerství. V komunikaci místo reakcí dáváme odpovědi. Smazáváme rozdíl mezi prací a zábavou. 

Vším uvedeným směřuji k tomu, že meditace prostě nemůže být 3d koníčkem (i když koníček může být meditací). Pokud si myslíme, že budeme (po večerech) meditovat a přitom stále naplňovat bezduché 3d systémové struktury obchodování, učení, konzumentarismu (včetně spotřeby meditačních seminářů), racionalismu a závislostí, ještě jsme se nedotkli vysoké energie Lásky a setrváváme v egu. Matrix nám dovede nabídnout hologramy všeho, i probuzení.

Mnoho z nás (možná většina, možná všichni) jsme na Zemi nikoliv proto, abychom se něco naučili, ale proto, že jsme tu uvízli anebo přišli spolu-pracovat na osvobození všech uvíznutých. Jediný způsob, jak se osvobodit, je probudit se do Lásky, do Přítomnosti, v níž Zdrojová energie tvoří a v níž spolu-tvoříme i my. A k tomu meditace určitě může vést. Ale taky nemusí. Jde o rozdmýchání Božské jiskry v našich srdcích jako součást celého procesu. Pečujme o svá Srdce a ona nás povedou. S meditací nebo bez ní.

​
Iva


​
Zdroj: https://www.ivakotaskova.cz/l/meditace-jako-konicek/ 

​