Láska je přirozeností duše

Duše potřebuje lásku tak nutně, jako tělo potřebuje vzduch. Pouze v teple lásky může být duše sama sebou. Ve vaší duši spí všechny možnosti vašeho lidského údělu. Jste zde proto, abyste si je uvědomili a uskutečnili. 

Když do vašeho života vstoupí láska, tyto dosud neznámé dimenze vašeho osudu procitají, rozvíjejí se a rostou. Možnost je skryté srdce času. Na svém povrchu je čas pomíjivý, a tedy zranitelný. Každý den skončí a odejde do nenávratna, ať byl krásný, či smutný. Avšak v hloubi tohoto srdce znamená čas proměnu. Čas ví o všech možnostech a nedopustí, aby bylo cokoli ztraceno či zapomenuto. To, co se na povrchu času jeví jako nenávratně ztracené, je ve skutečnosti proměněno a uloženo ve svatyni paměti.

Možnost je také skrytým srdcem kreativity. Martin Heidegger hovoří o „ontologické prioritě“ možnosti. Na nejhlubší úrovni bytí je možnost jak mateřským lůnem, tak i proměnlivým cílem všech událostí a veškerých fakt. Tento tichý a skrytý svět věčnosti je duše. Přirozeností duše je láska. Když dáváme a přijímáme lásku, stále víc se zabydlujeme v království věčnosti. Strach se proměňuje v odvahu, prázdnota se mění v plnost a vzdálenost se stává důvěrností.

Přátelství se skutečným "přítelem duše" nemůže narušit či oslabit odloučení nebo vzdálenost. Takový vztah zůstává živý, i kdyby přátelé žili daleko od sebe. Svazek jejich duší není snadné zpřetrhat, protože prolomili bariéry své osoby a svého sobectví a spočinuli na úrovni ducha. Když se probudí duše, fyzický prostor projde proměnou. I když jste od svého přítele fyzicky odloučen, můžete stále zůstat naladěn na jeho vlnu a vnímat, jak plyne jeho život. Když jste našli "přítele duše", probudili jste věčnost. V tomto duchovním prostoru neexistuje vzdálenost.
​
To je krásně zachyceno ve filmu Babettina hostina, kde starý voják u jídla mluví se ženou, kterou celý život miloval, ale nemohl si ji vzít. Říká jí, že i když ji mnoho let neviděl, byla stále po jeho boku. Láska je naše nejhlubší přirozenost a každý z nás po ní touží, ať už si to uvědomujeme, či ne. Tuto palčivou touhu se často snažíme utišit nesprávnými prostředky. Přílišné soustředění na práci, úspěch nebo duchovní hledání nás může od lásky ve skutečnosti odvádět. Pro duševní dění platí, že k cíli nás nedovede křečovité úsilí. Chceme-li najít lásku, nemusíme nikam chodit; spíše pokojně vyčkejme, až nás láska sama objeví. K nejkrásnějším textům o lásce patří některé biblické pasáže.
​
Nádherný je úryvek z prvního listu svatého Pavla Korintským. Pavel zde píše: „Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.“ Jinde bible říká, že „dokonalá láska strach zahání“.
​
​
Zdroj: FB - John O’Donohue – Kniha keltské moudrosti

​