Kdo má právo poukazovat na nedostatečnost jiného?

Po všechny časy a životy byla naše pozornost odváděna od nás samotných. Vždy, když se zaměříme na sebe, jsou připravena množství lákadel a „pastí“, odvádějící naši pozornost jinam. 

Stále je poukazováno na to, jak jsme neschopní, že na sobě málo pracujeme, že se někteří ještě neprobudili, že nežijí svůj potenciál apod. ​

​Bylo tomu tak dříve a je tomu tak i nyní. Stále byznys světem vládne. Vymýšlejí se nové způsoby, jak nalákat lidi a když se lépe na ně podíváme, často je to o tom poukázat na něco, co nám v životě určitě chybí, bez čeho se nemůžeme obejít nebo se poukáže na nějakou lidskou nedostatečnost a hned je zde návod na to, jak se vylepšit. 

Je podsouvána vina za nemoc, za stagnaci, za propad, za nevědomí atd. Opět je použito cosi, co donutí člověka si myslet, že je jaksi nedostatečný. Za uvědomění stojí myšlenka: „A co když je vše v pořádku, tak, jak to je.“ Když se člověk s probouzejícím se vědomím prodírá bahnem vlastní temnoty, proto, aby se z něj stala vědomá a celistvá bytost a přečte si někde, jak si sám může za to, kde je, že poškozuje společnost tím, jak žije a on sám nejlépe ví, že dělá, co může, aby vůbec obstál a přežil, tak jej to určitě nepozvedne, ale vysílením srazí zpět. Je mi nevolno při čtení některých článků nebo poslechu rozhovorů se skrytým záměrem, které svědčí o nepochopení a nezkušenosti. Co je svět světem, je poukazováno na lidskou špínu dříve, než na lidskou lásku v té míře v jaké je člověk schopen ji projevit. Zapomíná se na to, že někdo ze své úrovně vědomí není schopen toho, co člověk s vědomím rozšířenějším. Nikdo se nezasloužil o to, aby se probudil, stalo se to přirozeně, často po nějakém životním kolapsu či tragédii. Totéž se děje s potenciálem člověka. Přirozeně, svým tempem se vědomí člověka rozšiřuje a až přijde určitý moment, teprve je schopen jej začít využívat. Může mu k tomu pomoci i nějaký vnější nástroj, ale zase se k němu dostane naprosto přirozenou cestou. To, co určitě nikomu nepomáhá, je poukazování na vinu za vlastní neschopnost nebo dokonce obvinění, že někomu či něčemu škodí.

Možná vám nyní přijdu pobouřená a také jsem. Nejsem dokonalá, je blbost si myslet, že člověk, který má probuzené vědomí, je vždy nad věcí nebo neprožívá obyčejné, podle někoho nízké vlastnosti, jako je zloba, rozhořčení apod. Samozřejmě, že vím, že bych na tomto mohla zapracovat a také to dělám, ale někdy, kdybych se na hlavu postavila, s něčím prostě nehnu. Chce to jednoduše svůj čas, svůj prostor, své vyjádření a projevení. To je život, který zahrnuje VŠECHNO. 
​
Nechala jsem se odvést od sebe samé, abych se mohla k sobě opět více přiblížit a projevila jsem se tak, jak většinou není mým zvykem. Důvodem je to, že už mě ty kecy o lidské nedostatečnosti nebaví a zvedají ze židle. Chtělo to prostě ven.

Laura


Zdroj: http://harmonickyprostor.simplesite.com/