Jsme velmi mocní

Tohle je pro většinu lidí nepoznaná pravda, neodhalené tajemství. To, že jsme velmi mocní. My lidé. Můžeme si vědomě vytvářet svůj život takový, jaký chceme a potřebujeme. Svými činy, myšlenkami, postoji, svým přístupem.

Většina lidí má statické myšlení. Berou své vlastnosti, osobnostní rysy a omezení jako věc, která je jednou provždy daná a nedá se s ní nic dělat. Prostě kostky jsou vrženy. I podmínky, ve kterých žijí svůj život, berou jako nevyhnutelné, nemají povědomí o tom, že když chceme, můžeme změnit úplně vše. Samozřejmě, že nemůžeme zcela vymazat svou minulost, ale můžeme ovlivnit to, jak se na svou minulost díváme a jaký má pro nás dopad v našem dalším životě.

Pokud máme takovýto nevědomý přístup k životu, zákonitě jsme vedeni vnějšími okolnostmi, které nás formují a utváří a podle toho také vypadá náš život. Jsme figurkami ve hře života, se kterými hraje někdo jiný, než my. A my se jen bezmocně díváme, kam jdeme.

I klasická psychologie (jak jsem se dozvěděla od jedné vyhledávané a velmi zkušené a vědomé psycholožky) bere určité zkušenosti a zážitky prožité zejména v raném dětství jako formativní a v dalším životě už neovlivnitelné. Pevně otištěné do našeho mozku. Ovlivňující náš život bez možnosti nápravy. Ale tak to není.

Část lidí, kteří svůj život žijí vědoměji, podle svého, má růstové myšlení, což znamená, že jsme si vědomi, že se svým životem můžeme naložit podle svého a i těžké věci, které jsme prožili nebo prožíváme, můžeme proměnit v impulsy vedoucí k našemu růstu.

Můžeme rozvíjet své dary a talenty prakticky kdykoliv a to, že jsme se v dětství například nenaučili hrát na hudební nástroj, neznamená, že se to nemůžeme dobře naučit jako dospělí. Ano, pravděpodobně nám to dá více práce, protože mozek je obvykle více plastický v dětství než v dospělosti, ale neznamená to, že to není možné.

Můžeme třeba odžít i těžká traumata, doslova vymazat emoční náboj, který s sebou do našeho života vnesla. Stále budeme mít určitou paměťovou stopu v našem mozku, ale už nebude negativně ovlivňovat náš život.

Můžeme ze svých mozků vymazat i všechny myšlenkové vzorce, které jsme do sebe v průběhu života nasáli. Můžeme se zbavit přebujelého ega, které omezuje náš život.

Zásadní je právě vědomí toho, že my lidé máme neomezené možnosti vlastního růstu, máme nekonečný potenciál. Samozřejmě, že se nemůžeme nekonečně rozvíjet všemi směry, ale můžeme si vybrat, kam chceme náš život směřovat. A můžeme to i kdykoliv změnit.

Pokud jsme si vědomi svých možností, toho, že náš život si z velké části utváříme sami, pak i těžké zkušenosti můžeme transformovat. A můžeme jít tam, kam nás to táhne. Není to vždy snadné, někdy je to sakra těžké, neříkám, že po cestě nečekají překážky a zkoušky, ale je to možné.

Takže nezoufejte, pokud váš život momentálně nežijete po svém. Můžete to změnit. Můžete si vytvořit život podle sebe, můžete si plnit své sny. Stačí chtít a něco pro to dělat, být trpěliví a vytrvalí.

Jsme ve skutečnosti omezeni jen svými vlastními představami a přesvědčeními.

Nezáleží tolik na tom, kdy dojdeme tam, kam chceme, je důležité, že vůbec jdeme. Že směřujeme svůj život tam, kam chceme a potřebujeme. Může to trvat třeba jen krátký čas a nebo to může trvat roky, ale tady rozhodně platí, že cesta je cíl.

Pak jsme skuteční tvůrci našeho života.

Barbora Müllerová


Zdroj: ​http://www.informaceodjinud.estranky.cz/clanky/vhledy-soucasnosti/jsme-velmi-mocni.html