Jak se rozhodovat srdcem

Co když se nemůžeme rozhodnout, zda něco udělat nebo neudělat, když nevíme, jestli to máme už udělat nebo ještě počkat? Proč vnímáme silný vnitřní pocit, že máme něco udělat, ale neodvážíme se k tomu?

Nejdříve si ujasníme, co chceme a co nechceme. Indikátorem jsou naše pocity. Vesmír nás učí rozhodovat se na základě cítění a potom následné důvěře ve vlastní cítění. Naše vedení ví vždy více, než náš rozum. Je tvořeno propojeností, která zná naše momentální nastavení, vidí věc z mnoha úhlů pohledu, zná souvislosti a naše přání, touhy, cestu. Na základě všech těchto aspektů vybírá pro nás to nejlepší možné, což často zahrnuje i věci na první pohled netýkající se věci, kterou řešíme. Když ještě nejsme zvyklí naslouchat našemu nitru, tak se lehce do rozhodování zaplete ego a pokouší se vyložit rozumové důvody. U naslouchání srdcem se pokusíme rozumové důvody odsunout a nezapojovat je. Je to hodně důležité, protože když tak neučiníme, svádí nás to k pochybnostem. Rozum se srdcem se nemůže pasovat, každý jsou z jiného těsta a vláda rozumu už skončila nebo lépe řečeno je velmi, velmi omezena. Rozum a srdce jsou dva odborníci, ale ani jeden nerozumí práci toho druhého. Každý má své místo v našich životech a energie, které jsou nyní na planetě neboli vibrace, kterými planeta nyní rezonuje, se shodují, neboli lépe ladí s cítěním našeho srdce. V těchto energiích rozum pozbývá své dřívější moci, a proto jsme vedeni k rozhodováním se skrze pocity.

Takže, jak je to tedy s nasloucháním svému srdci, svému vnitřnímu vedení, své duši. Je to jednodušší, než si rozum/mysl pomyslí. Jak jsem zmínila na počátku, jde o pouhé chtění či nechtění, soulad či nesoulad, rezonanci či rozladění. Je to o vnímání signálů, které vysílá tělo. Je to o důvěře v inteligenci těla. To, co známe, jsou pocity. Pocity tvoří významnou složku při rozhodování. Analýzou pocitů, které probíhají při pochodech mysli, se můžeme dopátrat ke konečnému rozhodnutí. Výsledkem, kterým se řídíme, je vždy pozitivní pocit. Ten nám říká, v čem se cítíme dobře čili, co je pro nás momentálně tím nejlepším řešením. Pokud se nemůžeme rozhodnout a stále přebíháme od jedné možnosti k jiné, může to znamenat několik věcí, ale vždy je to signál, nechat rozhodnutí na později. Obklopuje nás reálný svět, kdy vidíme, co se děje a na základě tohoto může být naše rozhodnutí zkreslené, jelikož je tu ještě svět, který je pro nás neviditelný a zde se mohou odehrávat důležité procesy, které potřebují určitou dobu důležitou pro projev chtěného v reálném světě. Tyto procesy nevidíme a ani je nemusíme vnímat, jedinou známkou, že ještě nedoběhly do nějakého konce, může být právě náš pocit, že se nemůžeme rozhodnout. Tady se vyplácí to, čemu říkáme trpělivost, jinak řečeno, nechat věci být nebo se nechat dít. Pokud jsme netrpěliví, způsobí nám to rozladění a pomoci zde může, když si uvědomíme, zda jsme udělali vše, co bylo možné. Protože tehdy je snadnější dojít k závěru, že více v tomto okamžiku udělat nemůžeme a je pak jednodušší nechat věci být.

Také můžeme cítit vnitřní pnutí, tlak, abychom něco udělali, ale máme dojem, že nemáme odvahu to udělat. Tady je dobré si znovu uvědomit, jestli vůbec něco udělat můžeme, zda to není jen síla našeho zvyku věci dělat a ujasnit si, co to vlastně pociťujeme. Může nás hnát touha a vzbuzovat mylný dojem, že musíme něco udělat. Touha je podle mě jen ukazatelem našeho vnitřního nastavení. Buď se dotýkáme něčeho, o čem už tělo ví, že se tak stane a reaguje touhou na to, co již obsahujeme, ale ještě to není projevené v realitě, takže tlak uvolníme tak, když si to uvědomíme. Nebo touha může signalizovat nenaplnění v určité oblasti a zde je nejlépe si toto nenaplnění doplnit. Každé nenaplnění plyne z pocitu, že nám něco schází a mylného přesvědčení, že to sami nemáme, že to získáme zvenčí. Když si ujasníme, že zvenčí není možné nic doplnit a všechno, co potřebujeme, sami obsahujeme, je potom jednodušší, aby nás život dovedl k situaci, která nám chybějící doplní, jinak řečeno, k situaci jejíž vývoj nám pomůže uvědomit si, že jsme sami zdrojem chybějícího.

Vysvětlení k tomu, jak dojít k rozhodnutí, je složitější, než proces samotný. Jedině zkušeností lze dojít k tomu, že je to jednoduché a jde vlastně jen o uvědomění si své zvyklosti rozhodovat se rozumem. Všichni se učíme rozhodovat se srdcem a nechat se vést svou duší, takže jedině praxe nám tento proces časem zautomatizuje. Jednou nastane ta chvíle, kdy se miska vah překlopí na stranu srdce, a my si uvědomíme, že už se neumíme rozhodovat jinak.

​
Laura


Zdroj: http://harmonickyprostor.simplesite.com/

​