Jak rozvíjet sebelásku

Tohle je otázka, na kterou nejde odpovědět krátce, jelikož způsobů, jak rozvíjet sebelásku je nespočet. Nebudu je zde vypisovat, ale pokusím se to zobecnit s několika málo příklady.

První, co je třeba si uvědomit je, že jsem dokonalá bytost už nyní, i když mám dojem, že se dostatečně nemiluju. Každý z nás procházíme vývojem a tak je v pořádku, že na určitém místě svého vývoje nám dojde, že se nemáme rádi, i když jsme si to před tímto momentem uvědomovali jen vzdáleně. Je to právě proto, že až v tento moment jsme dospěli do toho místa, kde je možné si to uvědomit a začít na tom pracovat. I když píšu pracovat, což obnáší něco dělat, tak na druhou stranu to přichází samovolně jako určité místo v procesu vlastního růstu.

Každý z nás přišel na svět s určitou výbavou, do které patří charakteristika naší osobnosti dle mnoha kritérií. Znamení zvěrokruhu, postavení planet, datum narození, zkušenosti duše z minulých životů a také jméno, rodové dědictví, později zkušenosti z dětství a jiné. Toto vše dohromady už jaksi předurčuje, jak na tom budeme v dospělosti se sebeláskou a je jasné, že každý to budeme mít jinak.

Ale vrátím se k momentu, kdy jsme zjistili, že se nemáme dostatečně rádi. Nyní když to víme, můžeme vědomě pracovat na posílení lásky k sobě. Tak hlavně si to nevyčítat a nepropadat depresi. Uvědomíme si, že se máme rádi, tak jak je to nyní možné a je to právě takto. Uvědomíme si, že takto je to správně, ale můžeme se rozhodnout to změnit nebo nechat tomu volný průběh. Od této chvíle si můžeme třeba slíbit, že k sobě budeme milejší, nebudeme se kritizovat a hodnotit, ale když se nám to nebude dařit, tak se sebou budeme trpěliví a přiznáme si to slovy, abychom situaci potvrdili. Například: „Ano teď se na sebe zlobím. Ano, nyní se potřebuji kritizovat. Ano, teď se nemám rád.“ Důležité je být k sobě upřímný a pravdivý. Přiznat si vše tak, jak to je. Když se naštvu na sebe a vynadám si do pitomců, tak si přiznám, že teď jsem pitomec. Potřebujeme znát naši pravdivost v každém okamžiku, takto jsme autentičtí. Jsme tím, čím se právě cítíme a vždy to můžeme změnit. Základ sebelásky je prostě být k sobě pravdivý, i kdyby to mělo znamenat, že poruším všechna pravidla pozitivního myšlení. Pozitivní myšlení je past, do které se lehce chytíme, když nepřijímáme sebe v každé roli. Svou pravdivostí přinášíme vědomí do každé naší role, v které právě jsme a takto si vědomě vybíráme, zda tím chceme být či ne.

Dále je důležité vymezit si své hranice. Důležité je to proto, abychom sami věděli, kde je naše mez toho, co je nám příjemné a v čem se cítíme dobře a také je to zpráva pro druhé, jak se k nám mají chovat. Stačí se rozhodnout sám v sobě. A ne jen nějaký takový vlažný slib sobě, ale jasné, sebejisté a rázné rozhodnutí. Pokud si budete tvořit takováto jasná rozhodnutí sami v sobě, budete zírat, jak jiní lidé k vám změní své chování a co si dříve k vám dovolili, přestanou dělat. Za svými rozhodnutími si musíme stát, pak i jiní lidé budou vědět, jak se k nám mají chovat.

Naslouchat svému srdci a své intuici a řídit se jejich pokyny. Tomuto možná zpočátku nebudete rozumět a budete možná tápat a říkat si: „Jak to mám propána dělat. Začněte poslouchat své pocity. Sledujte, jestli se vám dané téma, věc či cokoli u čeho se chcete rozhodnou srdcem, líbí a je vám s tím rozhodnutím dobře. Zapomeňte v této chvíli na strach, a pokud se přece jen klube, tak si řekněte: „Jaké by to bylo kdyby….“ a danou věc doplňte. Pocit v těle vám řekne, jak na tom jste.  U rozhodování srdcem často nelze použít rozum, jelikož rozhodnutí ze srdce jsou často nelogická a nelze je rozumně vysvětlit. Vy to víte, že jednáte v této chvíli správně, protože to jednoduše víte. Lidem, kteří tuto zkušenost neprožili, nic nevysvětlujte, je to pro ně nepochopitelné. Jak se říká, některé věci člověk musí prožít, aby uvěřil, a tato patří mezi ně.

Naslouchat řeči těla, je další věcí, jak se mít více rád. Vaše tělo je inteligentnější než si myslíte. Například chcete dělat činnost, kterou jste dlouho nedělali, třeba několik let a možná i desítek let. Hlava si nemůže na postup vzpomenout, ale když tu činnost začnete dělat, tak ruce nebo nohy okamžité ví, jak se správně pohybovat. Tělo už si pamatuje to, co mozek zapomněl a musí to složitě tahat z paměti. K milování sebe patří i milovat své tělo. Ale když právě teď své tělo nemáte rádi, tak také je to v pořádku. Na cestě lásky k sobě potřebujeme postupovat plynule, vše má svůj čas. Naše těla jsou taková, jaká je potřebujeme v tomto okamžiku mít. Tuky uložené kdekoliv na něm jsou také naše, je to ochrana a my se můžeme pokusit se na ně podívat z tohoto úhlu pohledu, abychom je také někdy ocenily. Víte, že vše má svou opačnou polaritu. Takže i tuky mají pozitivní význam. Jsou v životě situace, kdy bychom se zhroutili pod náporem vnějších okolností a právě v té chvíli často nastupují tuky a ochranně obalí naše tělo. Utvoří láskyplnou vrstvu pro zvýšení našeho bezpečí.

Tělo jednoduše ví a stále nám dává signály. Jsou to jednoduché signály, když je dobře to, co se chystáte udělat i tělu je dobře nebo lépe než před malou chvílí. A naopak když to, co se chystáte udělat, není pro vás dobré, tělo vysílá pocity nevolnosti, bolesti, píchání apod.

K naslouchání svému tělu patří i to, že se nám někam nechce, něco nechce dělat, na něco nemáme náladu atd. Mnoho lidí by řeklo, že jste líní, nechcete překračovat svou komfortní zónu, nechcete se přemoci. A proč byste to měli dělat? Vy se chcete mít rádi a tělo ví, jak na to a posílá vám třeba právě tu blbou náladu, aby vás ochránilo před něčím, co vy ani netušíte. Jó, tělo je moudré, pokuste se jej začít poslouchat a dáte mi za pravdu.

Naslouchat své intuici je také cesta sama k sobě. Intuice je napojena na naši duši a vyšší já, tyto mají o našem životě daleko větší přehled a proto se vyplatí jim naslouchat. Jak se pozná taková intuice? Až ji poslechnete, budete vědět, že je to intuice. Je těžké to vysvětlit, jelikož je to takové slabé a vtíravé volání/nutkání, že se to musí zažít a hlavně poslechnout, pak už si budete jisti při dalším intuitivním vnímání, že je to ono. Intuice je cosi, co víte, ale nevíte jak to, že to víte.

Když začnete naslouchat signálům těla, rozhodovat se srdcem a vnímat svou intuici, zaručuju vám, že se brzy budete mít tak rádi, že nebudete potřebovat nikoho, protože budete mít sebe a jiní lidé pro vás budou jen příjemnými společníky pro sdílení.

Samozřejmě existují i jiné cesty, jako např. práce s čakrami, vnitřním dítětem, vnitřním mužem, ženou, bohyní, bohem a mnoho jiných. Já jsem zde uvedla to obecné, co fungovalo a funguje mě a ty další možnosti beru jako rozšířené možnosti.
​
Ještě nakonec musím zmínit, že při práci na sebelásce se dozajista objeví různá témata, blokující energie, pokřivená přesvědčení aj. A protože se chceme mít více rádi, postupně tato témata zpracováváme, ale to už je samo sebou, jelikož jak tento proces jednou nastartujeme, už nejde přestat.


Autor: Laura Libuše Malinová


Zdroj:  http://harmonickyprostor.simplesite.com