Jak nám falešná očekávání komplikují vztahy

​Životní plány jsou vždycky těsně spojeny s lidmi kolem nás, s jejich city, myšlenkami i činy. Jednání svých blízkých se snažíme předvídat a očekáváme od nich určité chování. Jenže to se ne vždy potvrdí. Nevyhnutelně následuje zklamání.
Nabízíme vám článek, v němž autorka na vlastním příkladu ukazuje, jak je možné se takového očekávání vyvarovat a dosáhnout harmonického vztahu.

Jednou můj manžel odejel služebně na několik týdnů do jiného města. Bydleli jsme tehdy blízko pláže a já jsem se ráda po večerech procházela po břehu, těšila se ze západu slunce a šumění větru.

Onen večer jsem měla bezvadnou náladu. Pláž byla plná šťastných rodin, život se zdál být stejně šťastný, zkrátka idyla. Zavolala jsem manželovi, abych mu pověděla o večerní procházce a podělila se s ním o své pocity. Jenomže on byl v nenáladě a dosti sklíčený z práce, která ho vůbec netěšila.

Vzala jsem si jeho řeč k srdci a rázem jsem ochladla. Jak může takhle mluvit? Proč mi kazí ten nádherný večer?

Ale už za deset minut jsem doslova prozřela. Nic mi nekazil. Mohla jsem si za to sama. Očekávala jsem, že bude mít stejně skvělou náladu, jako já. Naštvala jsem se proto, že se nechoval tak, jak jsem očekávala.

Nebo jindy. Po schůzce s kamarádkou jsem jí poslala esemesku, že to bylo bezva a že jsme si pěkně popovídaly. Samozřejmě jsem čekala, že rychle dostanu odpověď v podobném tónu.
  
Je to asi k smíchu, ale celý další den jsem byla opravdu uražená jejím mlčením. Připadalo mi, že mě ignoruje, že se se mnou nechce bavit. Nakonec mi odpověděla stejně upřímně a srdečně, jak jsem čekala. Odpověděla později proto, že je hodně zaměstnaná a nestíhá hned na všechno reagovat. Tohle všechno jsem přitom moc dobře věděla. Přesto jsem se znovu ocitla ve stejné situaci: vymyslela jsem si předem chování toho druhého a když k němu nedošlo, urazila jsem se.

Doufat v zasloužený výsledek je jedna věc. A pokoušet se tlačit na pilu a pak si pořizovat negativní myšlenky a emoce je něco zcela jiného. Nemůžete předvídat a kontrolovat způsoby myšlení, cítění a reakcí jiných lidí.

Pokud na reakcích jiných lidí závisí úroveň vašeho štěstí a sebevědomí, zakládáte si předem na mnohá trápení.

Tady je pár rad, které mohou pomoci zbavit se falešných očekávání a negativní reakce, nejdou-li věci podle vás:

1. Přestaňte očekávat, že se lidé budou chovat podle vašich představ.
Buďte k nim raději co nejvíc otevření, počítejte v různých situacích s různými reakcemi. Kdybych já v onen krásný večer dokázala otevřít manželovi rozum i srdce bez svých hloupých očekávání, mohl to být večer stejně pohodový a navíc by se muž možná cítil alespoň trochu líp.

2. Vlastní štěstí a sebejistotu opírejte o vlastní myšlenky a přesvědčení.
Pokud někdo udělá něco nečekaného a my jsme tím zklamáni, je to jenom proto, že jsme si vytvořili vlastní představu, jak by se měl zachovat. Domníváte se například, že váš syn by měl mít výborné známky, on však domů nosí dvojky a trojky. Cítíte hněv a vinu. Až si přestanete myslet, že synovy známky jsou jakýmsi odrazem vás jakožto rodiče a uvědomíte si, že pro něj děláte to nejlepší, pocit viny a hněvu vás opustí.

3. Vnímat přítomnou chvíli tak často, jak je to jen možné.
Nezlobte se a dobře se rozmyslete, až se vám zas bude zdát, že někdo zklamal vaše očekávání. Během několika zlomků vteřin se vám v hlavě urodí množství teorií, verzí a dohadů, jeden horší než druhý… V tu chvíli se zastavte a dál nic nevymýšlejte. Zamyslete se nad tou situací objektivně, pohledem někoho jiného. Neuvízli jste náhodou opět v síti svých očekávání? „Neroubujete“ je hloupě na něčí chování?

Porozumění a podpory blízkých nedosáhneme vynucováním chování, které jsme jim přisoudili ve svých představách. Správná cesta je přestat vůbec myslet na to, co by měli či neměli dělat vaši blízcí. Vašemu osobnímu štěstí to bude jenom na prospěch.



​Zdroj: ​https://www.pronaladu.cz/jak-nam-falesna-ocekavani-komplikuji-vztahy/

​