Jak máme začít žít ze srdce?

Ale jak máme ve skutečnosti začít žít ze srdce? Podle čeho poznáme, že v něm již jsme? Tato odpověď je – ostatně jako v životě vždy – naprosto jednoduchá, i když zpočátku se může zdát obtížná, protože naše mysl vše komplikuje. Podle mě souvisí bytí v srdci s bytím v přítomnosti.

Nemáme se vztahovat k okolí a k tomu, co je před námi, ale k sobě, ke svým vlastním pocitům, které právě prožíváme. Existuje mnoho duchovních učitelů a cest, které popisují stejnou věc různými slovy. Všichni se shodují v jednom stavu bytí, v určité nevinnosti a otevřenosti k životu.

Když tedy mluvím o životu ze srdce, myslím tím žití v přítomnosti, v okamžiku, kdy nevládne mysl. Když něco zažívám, nepřemýšlím o tom – cítím to. Prostě to cítím a nepřemýšlím o tom, co zažívám, protože bych se od toho oddělila.Vnímání skutečnosti srdcem a ne myslí znamená propojit vše, co vidím, cítím, čeho se dotýkám, s mým vlastním vnitřním Bytím.

Když žijeme ze srdce, cítíme, že to, co se stane jedné osobě, přihodí se na určité úrovni i ostatním, protože jsme všichni živí, vytvoření z vědomí a energie. V skutečnosti od sebe vůbec nejsme navzájem odděleni. Našemu rozumu to připadá trochu přitažené za vlasy, protože se to velice liší od toho, jak jsme byli učeni vnímat realitu. Přesto určitou fomou tohoto stavu bytí zažívá každý z nás, i když jen občas a na chvíli.

Někdy je tento stav doprovázen tichou spokojeností, pocitem velkého míru; někdy se objeví jakási extáze, dokonalá blaženost z toho, že žijeme, štěstí z láskyplného života; někdy s tím přichází také stav zvýšeného uvědomění utrpení, bolesti, zažívané právě teď na planetě ostatními bytostmi, nebo vědomí úžasného tajemství existence, které obsahuje v každém okamžiku blaženost i bolest a vše mezi tím. Cítíme ještě více – a jsme ochotni cítit vše, co nám občas šílená existence nabízí. Necháváme se otevřít životem. Každý den, v každém okamžiku se učíme být k druhým mnohem vnímavější. My všichni to děláme přirozeně po svém, aniž bychom nad tím nějak moc přemýšleli. Je tedy pravděpodobné, že známe způsob, jak se naladit na vlastní srdce a vrátit se k sobě domů.
​
Co vás naladí do největší hloubky srdce? Některým lidem pomůže být s dětmi nebo se zvířaty. Po jiné je nejlepší hudba, která posunuje vědomí z pocitu oddělenosti do pocitu jednoty a harmonie. Abyste poznali, kdy už jsste v srdci, naslouchejte svým pocitům. Až se do něj posunete, pravděpodobně vás ovládne silná emoce jako je radost, vděčnost nebo blaženost. Nemusí být však vždy pozitivní. Pokud jste strávili hodně času mimo své vlastní srdce, můžete pocítit něco, čemu jste se dosud bránili. Může vás zachvátit smutek a žal. Může se začít projevovat vše, co jste dosud potlačovali. Je nezbytné tím projít, aby se vaše srdce očistilo a uzdtravilo. Ucítíte, co potřebuje vaše srdce ventilovat a uvolníte všechen smutek a zranění, které jste zadržovali. Vytvoří se tak prostor pro ještě větší Lásku, ještě větší krásu, která se ve vás skrývá. Neobejdeme se však bez ochoty vzpamatovat se přijímat, co cítíme v každém momentě.

Když prociťujete život svým srdcem a odmítáte přemýšlet nad tím, co cítíte a vnímáte, nebo se nechcete hodnotit, vybízíte vaše Vyšší Já, aby vstoupilo do vašeho života. Tak moc toho víme, až tomu odmítáme věnovat pozornost a všímat si toho. Často cítíme správnou cestu, kterou se máme vydat, ale protože nám nedává smysl nebo nedokáže,me racionálně vymyslet, jak se z bodu A dostaneme do bodu B a z B do bodu C, odmítáme poslouchat. myslíme si, že určité věci jsou nemožné a věříme rozpisu zboží, které nám bylo prodáno jako reallita. Máme mohem víc možností, než si sami uvědomujeme. Pokud začneme důvěřovat svým srdcím, která nás vedou, budeme žít zcela jiným způsobem. Hodnotit a jednat budeme podle toho, jak nám bude velet Láska, a ne podle toho, co bude pro nás nejvýhodnější, nejlehčí nebo nejbezpečnější. To umožní lidstvu, aby se spojilo v jedno srdce, v jeden kmen. A až se to stane, budeme se o sebe starat a milovat se navzájem stejně, jako bychom to dělali pro vlastní rodiny, a svět, ve kterém žijeme, se změní tak, jak si v současnosti můžeme jen představovat.“
​
Malá Babička – Kiesha Crowther – z knihy Poselství pro Kmen mnoha barev


Zdroj: ​http://www.novoucestou.cz/?p=71000