Inspirace

Smyslem našich životů je probudit to nejlepší v nás. Kristus přichází v podobě malého dítěte, protože novorozeně symbolizuje nevinnou bytost, kterou nepoznamenala minulost ani vina. Ani Kristus – dítě v nás – nemá žádnou minulost. Symbolizuje člověka, který dostal šanci začít znovu. Jediný způsob, jak navždy uzdravit zranění z minulosti, je odpustit jim a nechat je odplynout.

Ke globálnímu znovuzrození můžeme přispět všichni tím, že se sami probudíme z našeho osobního snu o odloučení a vině, uvolníme svou minulost a přijmeme nový život v přítomnosti. Jen díky našemu vlastnímu probuzení se může probudit celý svět. nemůžeme darovat to, co nemáme. Každému z nás byl přidělen kousek zahrady, kousek vesmíru, jenž máme přeměnit. Tím místem je náš vlastní život – naše vztahy, domovy, práce, současné okolnosti – takové, jaké jsou.

Každá situace, ve které se ocitneme, je Duchem svatým dokonale naplánovaná příležitost učit lásce namísto strachu. Ať už se považujeme za součást jakéhokoliv energetického systému, naším úkolem je uzdravit jej – očistit jeho myšlenkové vzorce tím, že očistíme své. Nikdy není nutné měnit okolnosti – změnit se musíme my. Nemodlíme se k Bohu, aby změnil naše životy, ale aby změnil nás. To je ten největší a konec konců jediný zázrak: probudit se ze sna o  odloučení a stát se odlišným člověkem. Lidé se neustále zabývají tím, co dělají: uspěl jsem, napsal nejlepší scénář, založil nejúspěšnější společnost? Ale svět nezachrání další skvělý román, úžasný film ani báječný obchodní tah. Zachránit ho mohou jen skvělí lidé.

Do skleněné nádoby patří voda. Příliš silný proud však vázu může rozbít. Stejné je to i s naší osobností. Boží síla se do nás, obzvláště v této době, vlévá vysokým tempem a rychlostí. Pokud ale není nádoba – lidská mysl – připravena zbožností a hlubokou úctou k životu, pak nás původně léčivá síla začíná ničit.  „Zázraky jsou právem každého,“ stojí v Kurzu zázraků, „ale nejdříve je nutné očištění.“  Duševní nečistoty zatěžují systém a znesvěcují náš vnitřní oltář. Naše tělo pak není schopno zvládnout setkání s Bohem. Zalévají nás vody duchovna, ale váza začíná praskat. Nemusíme usměrňovat proud – Boží láska do nás vniká tak rychle, jak ji dokážeme vstřebat – ale měli bychom se na něj připravit.

Kurz zázraků nás přirovnává k lidem v pokoji zalitém přemírou světla, kteří si s dlaněmi na očích stěžují, že není vidět. Světla je dost, jen ho nevidíme. Neuvědomujeme si, že přítomnost nám vždy dává šanci začít znovu, nabízí nám okamžik zalitý světlem. Reagujeme na světlo, jako by to byla tma, a proto světlo postupně tmavne. Většinou si až zpětně uvědomíme, že jsme v životě, ve vztahu nebo čemkoli jiném dostali další šanci, ale protože jsme se příliš zaobírali minulostí, propásli jsme jí.

Budeme-li k sobě opravdu upřímní, přiznáme si, že problém nespočívá v nedostatku příležitostí k úspěchu. Bůh neustále rozšiřuje naše možnosti. Dává nám spoustu šancí, ale my je zazdíváme. Naše konfliktní energie všechno kazí. Není moc chytré žádat o další vztah nebo práci, když do nich vstoupíme úplně stejně jako už tolikrát. Dokud se nezbavíme svých vnitřních démonů a negativních duševních návyků, budeme dál obracet každou situaci ve stejné bolestné drama. Každá naše činnost je naplněna energií, s níž k ní přistupujeme. Jsme-li nervózní, bude takový celý náš život. Jsme-li klidní, budeme žít klidným životem. V každé situaci bychom proto měli usilovat o vnitřní klid. Náš vnitřní stav určuje to, co se děje v našem životě; naše zkušenosti však neurčují náš vnitřní stav.

Ukřižování vyjadřuje energetický vzorec strachu. Představuje limitované, negativní myšlení ega, to, jak se neustále snaží omezovat, popírat nebo potlačovat lásku. Vzkříšení znamená energetický vzorec lásky, která nahrazuje strach, a tím jej přesahuje. Úkolem člověka, který vykonává zázraky, je odpouštět. Naplňováním své funkce se stáváme nástrojem vzkříšení.

Bůh a člověk představují jedinečný tvůrčí tým. Bůh je jako elektřina. Dům může být vybaven dráty, ale k čemu je to dobré, nebudou-li v něm instalovaná světla? Je-li Bůh elektřinou, jsme jeho světly. Nezáleží na naší velkosti, na tvaru, ani vzhledu. je důležité, abychom byli zapojeni. Je jedno, kdo jsme a jaký máme talent. Jediné, na čem záleží, je naše ochota vstoupit do Jeho služeb. Naše ochota a přesvědčení nám dávají zázračnou sílu. Služebníci Boží v sobě nesou otisk svého Pána.

Lampy bez elektřiny nevydávají žádné světlo a ani elektřina sama o sobě nesvítí. Ale společně dokáží zahnat veškerou temnotu.

Marianne Williamson, Návrat k lásce

Zdroj: http://www.novoucestou.cz/?p=60882