Den svatého Valentýna ve světě jak ho neznáte

Svátek všech zamilovaných nebo-li svatý Valentýn každoročně připadá na 14. února. Dvojice zamilovaných si po celém světě předávají dárečky a užívají si hezké společné chvilky. V Čechách se tento den začal slavit teprve po roce 1989, v jiných evropských zemích má ale delší tradici.

V Anglii lidé v minulosti věřili, že právě 14. února si ptáci volí své partnery. Zejména holubi a holubice, kteří jsou známí tím, že celý život zůstávají v jednom svazku.

Slované slavili polovinu února jako slavností tzv. „ptačích svateb“, protože již v tomto čase se vracejí někteří ptáci z teplých krajin, namlouvají se a začínají stavět hnízda.

Ve Skotsku se zase každoročně pořádá festival, na kterém si mladí lidé losují z klobouku jméno svého protějšku, se kterým pak musí protančit následující večer. Podle jiného skotského zvyku se zase Valentýnem nebo Valentýnkou stane první člověk, do kterého dotyčný ten den náhodou narazí na ulici.

Existují dvě hlavní pověsti o tom, kdo byl vlastně svatý Valentýn. Podle první byl Valentýn velmi počestný a moudrý mnich, který žil ve starém Římě. O jeho moudrosti se doslechl dokonce i císař, který si ho povolal k sobě do paláce. Nešetřil chválou a neskrýval obdiv k jeho vědomostem. Posteskl si jen, že se Valentýn nemůže stát jeho přítelem, protože věří „těm pověrám“, kterými myslel křesťanství. Valentýn se ovšem ohradil a za bláhového označil císaře. Ten proto nakázal městskému prefektu Astoriovi, aby na vzpurného mnicha dohlížel. Valentýn se tedy dostal k prefektovi domů, kde se setkal s jeho krásnou, ale nevidomou dcerou. Astorius ho přitom požádal, zda by se nemohl za dceřin zrak pomodlit, když je jeho víra tak mocná. Valentýn to z lásky k mladé dívce udělal a zázrak se opravdu stal - zrak se jí vrátil. Zpráva o této události se velmi rychle rozšířila a brzy si o ní povídal celý Řím. Pohané ovšem odmítli na zázrak uvěřit, vtrhli do prefektova domu, Valentýna zajali a za městem popravili.

Druhá legenda vypráví o tom, jak svatý Valentýn porušil císařský zákaz a oddával římské vojáky. Císař Claudius II. (historicky doložený vládce, známý také jako Claudius Gothicus II.) byl totiž velkým válečníkem a velmi mu záleželo na síle jeho vojska. Vojákům proto zakázal ženit se a zakládat rodiny. Obával se totiž, že ženatí válečníci se budou chtít usadit a odmítnou jít do boje. Valentýn, který byl knězem, se však tohoto nařízení nebál a tajně oddával zamilované páry. Jednou byl ovšem u obřadu přistižen a skončil v žaláři. Pověst vypráví, že u dveří jeho cely se pal začaly objevovat drobné dárky a přáníčka od těch, které oddal. Byly to důkazy víry v sílu lásky. Žalářníkova dcera uvězněného Valentýna často navštěvovala a ten se do ní zamiloval. V den popravy, 14. února, jí zanechal dopis nadepsaný „Od tvého Valentýna“.

Obě pověsti odkazují do doby kolem roku 269 našeho letopočtu, ale vznikly až mnohem později. Jedna z nich se objevila někdy na přelomu 6. a 7. století ve spisu s názvem Akta svatého Valentýna. V 8. století ji pak anglosaský benediktinský mnich Beda Venerabilis (Beda Ctihodný, Svatý) doplnil o druhou a obě zahrnul do svého díla MARTYROLOGIUM VENERABILIS (Životopisy světců). Kolem roku 1260 sepsal italský dominikánský mnich Jakub de Voragine, jednu z nejčtenějších knih středověku-Zlatou legendu (Legenda Aurea). Ta obsahovala velmi stručný životopis svatého Valentýna, podle kterého měl tento mučedník v roce 280 odmítnout před císařem Claudiem popřít Krista, a byl proto odsouzen k trestu smrti. Patronem zamilovaných se stal roku 1383 díky britskému básníkovi Geoffrey Chaucerovi.

Ve středověku byly svatému Valentýnovi zasvěceny hned dva římské kostely. Jedním byl SANCTI VALENTINI DE BALNEO MICCINE, druhým bazilika SANCTI VALENTINI EXTRA PORTAM. Ta byla původně pohřebním kostelem se sítí katakomb a měla jiné zasvěcení. Později byla ale připojena ke klášteru SAN SILVESTRO IN CAPITE a dochovaný výtah ze ztraceného katalogu římských kostelů ji dokonce uvádí jako „Hospital s. Valentini extra urbem“ - nemocnici svatého Valentýna za městem. Právě odtud měly být ve 13. století světcovy ostatky přeneseny do římského kostela Santa Prassede, následně prastará bazilika zchátrala. V 19. století byly v přilehlých katakombách nalezeny další kosti připisované svatému Valentýnovi, které papež Řehoř XIV. věnoval do irského Dublinu - karmelitskému kostelu na Whitefriar Street.

Valentýnské tradice z jiných zemí:
Anglie – V 18. století bylo obvyklé, že nezadané ženy připichovaly ke svým polštářům pět listů vavřínu každý do jednoho rohu a poslední do středu polštáře s nadějí, že se jim ve snech bude zdát o jejich budoucím manželovi. Jiná varianta této tradice pro změnu ženy vyzývala, aby pokropily listy vavřínu růžovou vodou a položily je na polštář se slovy prosby „Drahý Valentýne, buď ke mně laskav a v mých snech dej mi mou lásku spatřit“.

Francie – Jelikož je Francie známá jako jedno z nejromantičtějších míst světa, není žádným překvapením, že Francouzi slaví tento svátek již od nepaměti. Údajně i první Valentýnka pochází z Francie. Jejím autorem byl Karel, vévoda orleánský, který ji zaslal roku 1415 své manželce poté, co byl uvězněn v londýnském Toweru. Jinou oblíbenou valentýnskou událostí byla tzv. „loterie d amour“ neboli „loterie lásky“. Svobodní lidé volali směrem k protějšímu domu jméno osoby, po které toužili, a pokud se jim dostalo odpovědi, utvořili pár. Muži, kteří nakonec nebyli spokojeni se svým výběrem, mohli jednoduše vyměnit partnerku za novou. Takto opuštěné ženy se poté téhož dne vydaly na slavnost ohně, kde spálily obrázky a fotografie muže, který je takto zklamal.

Brazílie – Protože se každý rok v průběhu února nebo března koná v Brazílii světoznámý karneval, rozhodli se Brazilci svátek svatého Valentýna vynechat. Místo něj slaví 12. června svátek „Dia dos Namorados“ neboli „Den všech zamilovaných“. Zamilované páry si v tento den vyměňují dárky v podobě čokolády, květin a zamilovaných přáníček. Den všech zamilovaných není určen jen párům, ale je také spojen s návštěvami příbuzných a společnými večeřemi s přáteli, kteří si mezi sebou rovněž dávají dárky. Dalším oblíbeným svátkem je Den svatého Antonína, patrona manželství. V tento den svobodné ženy vykonávají rituál nazývaný „simpatis“ v naději, že jim svatý Antonín přinese vysněného manžela.

Itálie – Svatý Valentýn byl v Itálii původně oslavován jako svátek příchodu jara. V tento den se scházeli zamilovaní v parcích a zahradách a užívali si hudbu, procházky a čtení milostných básní. Podle tradice měly mladé nezadané ženy v tento den vstávat již za rozbřesku. První muž, kterého v den svatého Valentýna zahlédly, se podle pověsti buď měl do roka stát jejich manželem, nebo se mu měl alespoň co nejvíce podobat. Dnes si zamilované páry na Valentýna vyměňují dárky a chodí na romantické večeře. Nejpopulárnějším valentýnským dárkem jsou tzv. „baci perugina“, což jsou malé čokoládou polévané oříšky balené v papírcích s milostnými citáty v několika jazycích.

Filipíny – Filipínci si svátek zpestřili jednou originální tradicí, kterou jsou hromadné svatby. 14. února si řeknou společně své ano stovky párů, a to klidně uprostřed nákupních center nebo na jiných veřejných místech. A k nim se ještě přidají již sezdané páry, které si chtějí svůj svatební den zopakovat. V roce 2012 tak bylo na Valentýna prostřednictvím hromadných svateb po celé zemi sezdáno neuvěřitelných 2000 zamilovaných párů!

Japonsko – V Japonsku se svátek nese v duchu rozmazlování mužů, což je naprosto odlišné od našeho vnímání tohoto svátku. Ženy v tento den zahrnují své partnery i kamarády dárky, nejčastěji v podobě čokolády, aby vyjádřily svou lásku, úctu a společenský závazek. Zatímco na Valentýna si muži v Japonsku užívají pozornost žen, v 80. letech přišli japonští výrobci čokolád s dalším (a úspěšným) nápadem na svátek, který by byl jeho obrácenou podobou. Jedná se o tzv. Bílý den, který se v Japonsku slaví 14. března. V tento den dávají muži dárky svým ženám a přítelkyním, a to nejčastěji v podobě oblečení, spodního prádla, šperků a samozřejmě čokolád. Platí zde také nepsané pravidlo, že hodnota dárku by měla být dvakrát až třikrát vyšší než dárku, který dostal muž od ženy na svátek svatého Valentýna.

Jižní Korea – Jihokorejci mají svátky v takové oblibě, že každý 14. den v měsíci slaví nějaký svátek spojený s tématikou lásky a vztahů. Začínají 14. ledna Dnem svíček, pokračuje 14. února Valentýn, 14. března Bílý den, 14. dubna Černý den, 14. května Den růží, 14. června Den polibků, 14. července Stříbrný den, 14. srpna zelený den, 14. září Hudební den, 14. října Den vína, 14. listopadu Filmový den a rok zakončí 14. prosince Dnem objímání.

Slovinsko – Svátek svatého Valentýna nevnímají Slovinci ani tak jako svátek zamilovaných, ale spíše jej mají spojený se začátkem obdělávání půdy po skončení zimního období. Svatý Valentýn neboli „Zdravko“, jak jej místní nazývají, je totiž jeden z patronů jara. Jedno slovinské úsloví dokonce říká: „Svatý Valentýn otevírá brány ke kořenům rostlin“. Podle slovinských pověstí si v tomto období slibují vzájemnou lásku polní ptáci, a aby toho mohli být lidé svědkem, musí chodit bosi po polích, kde je země často ještě úplně promrzlá. Lásku a milostné vztahy tedy slaví Slovinci spíše v jiných dnech roku.

Zajímavosti spojené se svatým Valentýnem:

Nejstarší valentýnka pochází z roku 1477 a poslala ji Margery Brewsová svému snoubenci Johnu Pastonovi. Nyní je valentýnka uchována v londýnské Britské knihovně.

V USA je každoročně posláno okolo 200 milionů valentýnek.

Nejdelší polibek na světě trval necelých 47 hodin, kdy se jeden thajský pár vydržel líbat přesně 46 hodin, 24 minut a 9 sekund.



Zdroj: www.priznakytransformace.cz